Máš jednu větu – fantasy.

Koukal jsem jako blázen, hlava mi jiskřila jak supernova, oči mi šly šejdrem a vůbec nic jsem neslyšel, kromě neskutečného jekotu hypersonického motoru vznášedla, které definitivně nabralo směr po kolmice vzhůru do headquateru naší firmy za Feierbachem, co se chová jak ženská.

Záchranný manévr by málem vyšel, kdyby Šušík v ten moment nevytáhl svůj obří kapesník, aby ulevil alergií deptanému nosu; ta obří plachta totiž okamžitě chytla luft z vyskleného okénka a její větší část se tou dírou samovolně katapultovala ven do prostoru, kde se rázem proměnila v nabobtnalý brzdící padák.

Uf, to byla moje chvíle, se slovy ,,promiň kámo,, jsem vyrval Šušíkovi z chapadla zbytek jeho obřího kapesníku a obětoval jsem jej hyperprostoru, což se projevilo zrychlením vznášedla.

Za 3786 desetitisícin vteřiny jsme už přistávali na posledním volným místě našeho ústředí volně zavěšenýho a rotujícího v megaprostoru, kde se poflakovali všelijací další chobotnatci coby technici naverbovaní za jejich oblíbenou avšak normálnímu člověku odpornou flákotu a jeden výtisk fejkovýho japonskýho manga.

Text příspěvku byl upraven 23.03.18 v 08:07

“Tak v tomhle prdelákově, Šušíku, mě neudržíš ani pět minut! Vyskoč z toho vehiklu, zjisti od těch ušoplesků nějaký směr, kde to trochu žije. Vrať se buďto s kloudnou informací, nebo s pořádně těžkou demoliční palicí, páč ta kraksna už mi leze krkem!"

Text příspěvku byl upraven 23.03.18 v 08:05

Luis na mě při tom proslovu vejral s nevěřícným úšklebkem, páč dobře věděl, že bych dal nevímco za to, abych se aspoň na chvilku potkal s tou sexy kočkou, co dělá asistentku nevkusnýmu Feierbachovi, nicméně, přikyvoval a dával tak Šušíkovi jasný info, že tady nehodláme marnit ani minutku svýho drahocenýho vermírnýho času.

Text příspěvku byl upraven 23.03.18 v 08:08

"Anebo," dodal jsem smířlivě, "nás fofrem teleportuj do nějakýho pořádnýho pětiměsíčkovýho hotelu, kde maj postele se starejma dobřejma duchnama, v baru pěkně vychlazený pivo a na recepci telefonní seznam – páč bych rád, ještě než vyrazíme, někomu brnknul…"

Luis na nic dalšího nečekal a během fofrsekundy jsme se ocitli v hotelu Gagarinovo Tajemství. Hotelový recepční byl v kombinéze s nápisem CCCP a vůbec celá ta jeho ubytovací špeluňka připomínala raketoplán.

,,To nemyslíš vážně kámo,, chytil se za svoji slizkou hlavu Šušík,, já se nechtěl vrátit zpátky v čase, chci být na příjemným místě s vychlazeným pivkem v budoucnosti, tak se koukej rychle polepšit, nebo uvidíš co dovedou moje naštvaná chapadla!,,

"Jen žádnou paniku, Šúšo," řek jsem, "Luis jen do mrtě splnil moje přání, za což mu tímto děkuju: Podle reklamních foteček na zdi vidím, že postýlka i pivečko budou a támhle na pultě – to mě podrž – se povaluje i telefonní seznam; teď jen zjistit jméno asistentky toho obojživelnýho Feierbacha a můžu si dnešek odfajfkovat!"

Tak to jsem trochu kecal, páč jméno tý sexykočky jsem měl tutově uložený ve svý vnější paměti a nemusel jsem zas tak extra nic zjišťovat - ale co je Luisovi a Šušíkovi potom, že - vytočil jsem číslo Sigurney na prastarým telefonním přístoji a ejhle, ze sluchátka mě v mžiku oblažil její galakticky božský hlásek: "Haló, tady eS dabl Jú, kdo volá?"

Text příspěvku byl upraven 24.03.18 v 21:06

" Tady je ten nejlepší potěšitel těch nejkrásnějších kočiček časů minulých i budoucích. Víš, kdo je na drátě, bejby?"

Text příspěvku byl upraven 25.03.18 v 08:22

"Donald Trump?" zkusila hádat – a já v tu chvíli pochopil, že zas až tak jednoduchý to rozhodně nebude.

,,Don Juan,, vzdychl jsem ,,Sigurney, miláčku, už jsi zapomněla, kdo tě vyrval ze spárů Břichatců v meziplanetární válce? - čekám tě v hotelu Gagarinovo tajemství, přileť, prahnu po tvém dokonalém těle!,,

Text příspěvku byl upraven 25.03.18 v 10:35

"Ááá! To seš tyy! Ty divočáků jeden, jak to, že ses tak dlouho neukázal!? A co ten tvůj frňákovitej kámoš - žije ještě? Když jste tu byli naposled, tak po něm zůstalo u mé kámošky jedno ušaté chapadlánče! Ten ať se tu raději neukazuje!"

Text příspěvku byl upraven 25.03.18 v 11:35

"Jestli myslíš toho s tou sennou rýmou," řekl jsem do telefonu a šibalsky mrkl na Šušíka, který se přihlouple žulil a naprosto netušil, jaké mraky se nad ním stahují, "tak toho už jsem neviděl roky… – vlastně, co to plácám, chci říct, že stojí tady vedle mě…"

,,Tak pa a těším se,, zavěsil jsem, aniž bych čekal na reakci: ,,je čas na vychlazené pivko,, řekl jsem směrem k Šušíkovi ,,než se sem matka tvého potomka dostaví a bude zle!,,.

Šušíkovi spadla všechna chapadla a začal něco mumlat - myslím, že to mohla být i modlitba, rudý recepční začal blednout a já jsem si vytáhl z tašky nedoluštenou křížovku.

Ale než jsem stačil vepsat do předtištěných čtverečků dvoupísmenné české město začínající na "A" (pravda, chvíli jsem nad tím musel přemýšlet), zaparkoval před Gagarinovým tajemstvím obojživelný kluzák země-vzduch s fosforeskujícím nápisem TAXI.

Šušík se zaradoval a já zvedl hlavu od křížovky, abych zjistil proč: no, světe div se, z TAXI ladně vystoupila jen jedna třpitící se postava a to milovaná Sigurney!

Na světě je spousta žen - některé jsou krásné, některé ošklivé, ale tahle... to je prostě NĚCO, na čem stvořitel spotřeboval svůj nejlepší materiál - a to NĚCO stálo právě teď před mojí nedoluštěnou křížovkou.

Text příspěvku byl upraven 27.03.18 v 18:35

"Díky, žes zavolal, brouku," řekla Sigurney a zářivě se usmála, "na nic jsem se tak netěšila, jako na setkání s tebou…" – vykročila mi vstříc a v její ruce se objevil (odkud ho, kruci, vytáhla?) Browning HP s laserovým naváděním a zářivým diamantem místo mušky.

V tu chvíli to Šušík neustál a s chapadly povislými jak tající rampouchy, vypustil přesně pod nohy té mé krasavice veškerou přebytečnou nažloutlou kluzkou tekutinu v takovým množství, že se děvenka na těch svých patnácticentimetrových podpatcích natáhla jak široká tak dlouhá a její luxusní browning mi přistál přímo pod nohama.

Sebral jsem tu noblesní stříkačku, podíval se na Šušíka a uznale kývnul na jeho sračkovitou povodeň, konečně jsem dopsal to dvoupísmenné město na "A" a pobaveně sledoval tu plácající se krásku pode mnou. Když jsem se konečně pohledu nabažil, zeptal jsem se : " Tak jak se daří naší krasotince?"

"Ty hmyze přízemní, co si myslíš, že jsi, všechno o tobě víme, já a Feierbach - ty seš jenom obyčejný pozemský špeh, co podrývá autoritu grandgalaktické vlády, konečně se ti dostane spravedlivé odplaty za všechny ty tvoje píárový kampaně proti nám!", zaječela a konečně se jí podařilo vyzout ty chůdy, co v nich měla nasunutý svoje božské nožky, teď pěkně sprasený Šušíkovýma exkrementama, postavila se a výhružně na mne vystrčila svoji namejkapovanou bradu.

Text příspěvku byl upraven 29.03.18 v 10:45