Máš jednu větu – fantasy.
"Ale, ale," řekl jsem, o milimetr pozdvihl pravé obočí a z rukávu si smetl neviditelné smítko.
Nebylo dál co řešit, a tak jsem pokynul hochům, abychom si konečně dali odchod směr ubytovací trakt tohoto milého lehce obskurního retro ubytovacího zařízení a trochu se na pokojích osvěžili pivkem a sprchou, neboť jsme byli všici do jednoho zralí na zdravý, osvěžující, mimočasoprostorový spánek.
Sprcha vážně bodla a k dovršení absolutní spokojenosti stačilo jen navštívení ledničky. Otevřel jsem tedy dvířka a zjistil, že u Gagarinů je o zásobování slušně postaráno. Zrovna když jsem se chystal šestkou vlevo nahoře otevřít krásně vychlazenou meziplanetární jedenáctku, ozvalo se velice sebevědomé zaklepání.
Nějak jsem nevzal v potaz, že jsem pořád ještě nahý jak prst a že nejsem ve svém útulném bytečku na rodné planetě, kde je bezpečno tak, že nezamykám ani v noci, a s flaškou v ruce jsem zprudka otevřel dveře dokořán -"Co to, sakra.....?!?!" stačil jsem jenom s očima navrch hlavy vyjeknout a pak vše obestřela temnota a ticho.
Určitě jsem nebyl při vědomí, ale přesto jsem si uvědomoval, že jsem kamsi vlečen, nakládán, překládán, znovu vlečen a smýkán a posléze na cosi měkkého pohozen; pak mě někdo propleskl tváře a já odkudsi z dálky zaslechl zastřený ženský hlas, který jakoby přicházel z opačného konce vesmíru: "Dobré ráno, Markusi – je vrcholně neslušné přijít na návštěvu bez fíkového listu…"
Tlmené zvuky sa postupne vytratili. Keď sa mi podarilo rozlepiť oči, osoba ktorej patril hlas, tu už nebola. Hlava ma bolela ako čert a v ústach som cítil kovovú príchuť krvi. Pokúsil som sa posadiť, no nešlo to. Mierne som nadvihol hlavu, v krku ma pri tom hnusne pichlo a hlava mi znova klesla späť. Keď najhoršia bolesť prešla, pohyb som znova, teraz už oveľa opatrnejšie, opakoval. Pohľad mi prezradil nemilú skutočnosť. Ruky, hrudník aj nohy som mal k lôžku pripútané energetickými putami.
Text příspěvku byl upraven 02.04.18 v 13:12
Řekl jsem si, že nejlepší bude, když se pokusím meditací oživit vzpomínku na před lety přečtenou Trachtovu knihu " Nepovol, povolí to" - ovšem po nekolikátém zavření očí se mi objevily pouze Sigurneyiny maximálky. Už jsem začal pomalu rekapitulovat svůj obsáhlý život - a když jsem byl po šesti minutách tak asi v polovině, ozval se za dveřmi povědomý chapadlovitý hlas : " Nechce tady někdo helfnout?"
Samou radostí jsem si chtěl povyskočit, ale pevná pouta mně dovolila sotva tak pohnout palcem u nohy a tak jsem aspoň přes hadrový roubík z plných plic zahuhlal: "Šušíku, ty dobytku, kde ses flákal?" – což ve skutečnosti znělo jako "Ššk, tdbtk, kdssflkl?"
Šušík nemrkl ani jedním ze svých 18 očí, všemi svými zručnými chapadly se chopil mých pout a trhnutím mne z nich vysvobodil současně s tím, jak mi zajel mezi rty a doslova mi vyrval z úst ten hnusný kus hadru, kterým jsem se málem zadusil.
P.S. Jen drobné upozornění - pravidlem je napsat pouze jednu větu - "Máš jednu větu...".
Myslím, že jedna věta je dost málo. Tvůrčí potenciál by tím rozhodně utrpěl.
_ _ _
V mžiku jsem byl připraven na stíhání té potvory. Šušík si zrovna vybaloval pohotovostní svačinku, ale můj pohled mu jasně prozradil, že teď se žrát nebude! Teď teda ne!
"To je vděk za to, že jsem ti zachránil život," fňukl uraženě a v jeho osmnácti očích se smutně zalesklo, "měl jsem tě tu nechat shnít" – pak dvojchleba se šunčičkou vrátil to potravinového vaku a aniž se otočil, štítivě na mě ukázal jedním z chapadel: "A nezapomeň si voblíct trencle, Adamito!"
Text příspěvku byl upraven 03.04.18 v 16:25
(I já bych se rád přidal, ale Vikiho pravidlo č. 2 - viz začátek vlákna - praví: "Mezi tvou poslední vloženou větou a větou novou, musí být vloženy minimálně dvě věty jiných uživatelů." Z čehož plyne, že potřebujeme alespoň ještě TŘETÍHO do mariáše - i když čím více, tím lépe... :-) Možná provést nějakou náborovou kampaň... :-) :-))
(Vidím šanci v oslovení našich "Přátel" zde na DK... A přimlouval bych se za menší korekci pravidla č. 1 - 25 slov bych rád změnil dejme tomu na 50, stejně jsme tenhle bod v závěru všichni tak trochu bojkotovali - ve snaze dát tomu větší grády... :-))
Alekis, když neomezíme slova, hrozí nebezpečí, že ke klávesnici sedne grafoman a vytuní nám tu celou stránku vaty. Přimlouval bych se za ALESPOŇ PLUS MÍNUS těch 50 slov, úspornost bystří mysl a donutí každého k jasně formulovaným větám bez zbytečného balastu. Takže zachování limitu slov bych určitě ponechal, ale možná ta volnost v počtu vět (za zachování limitu slov) by nebyla od věci - než jedna dlouhá věta, ve které se čtenář ztratí, to raději 5 řízných, úderných větiček.
Každopádně díky za to, že se hlásíš do práce! :-)
Cákryš, cákryš, to je pravda...
No, vyčkejme, jestli se ještě někdo nepřipojí a můžeme otevřít diskusi o změně pravidel...
Jen sehnat ještě nějaké další nádeníky na psaní...
Co vím, jsou tu vlákna typu "Tvůrčí psaní anebo pisálkové mezi námi", třeba by se mezi nimi nějaký psaníchtivý teoretik našel... :-)
Asi bych pro tuto změnu taky zvedl ruku. Už proto, že člověk (v případě, že bychom ve hře zůstali jen tři) nebude mít špatné svědomí z toho, že je "brzdou projektu", když se na čas odmlčí - příběh budou moci zatím snovat ti zbylí dva... :-)
"Šušajzi, ten tvůj divnej škleb se mi teda ale vůbec nelíbí - snad ti ta mrcha nehodila do tvého oblíbeného nápoje nějakou feťárnu!?"
Vložit příspěvek