Karel vs Miloš
Neonormalizace?
Datum: 28.11.2013 Autor: JAN REJŽEK Zdroj: Lidové noviny Rubrika: Lidé
Tak jsem to dopracoval do stadia drahého spolufejetonisty Ludvíka Vaculíka, že na něco mám dva názory nebo žádný, a nevím, co s tím. Neumím si třeba poradit se skutečností, že můj oblíbený fotbalový trenér Viktorie Plzeň Pavel Vrba vyslyšel vábení slizkého svazového předsedy Pelty a odchází trénovat reprezentaci. Chápu, že v klubu dosáhl maxima, ale stejně. Nebo zvěst, že infuze nových majitelů z Lukoilu má vzkřísit slávistické mrtvoly. Radši v divizi, ale bez ruských peněz, co smrdí po naftě.
Kdyby byla pouze tato dilemata. Jistě existují věci závažnější, třeba vražda. Nojo, ale když zatím neznámý střelec sejmul socdemáckého kmotra Romana Housku, člověk se nemůže ubránit lehkému pozdvihnutí obočí nad myšlenkovým bruslením jeho stranických přátel. Známý filozof Jiří Paroubek děl: „Žil, jak žil,amožná právě to ho stálo život.“ To je jak od Clinta Eastwooda. Šéfa severočeské ČSSD Radka Scherfera zpráva o mordu asi zastihla u oběda, neboť se nenechal zneklidnit dotěrnými médii, odsunul hovězí vývar a pravil: „Tato otázka pro mě teď vůbec není na stole.“ A poručil si svíčkovou se šesti. Čili gauner, nebo pilná včelička, kterak ho označil pobratim, exposlanec Vlastimil Aubrecht?
A tak to máte dneska skoro se vším. Jako by udělení ostudných prezidentských medailí k 28. říjnu spustilo umělou mlhu a závoje kouře, v nichž se různé temné figury předlistopadových dob snaží okecat minulost, nalévat omámené veřejnosti opium zapomnění a drze tvrdit, že kdejaký bývalý Husákův sluha nebo fízl je vlastně ideálním laureátem Řádu T. G. Masaryka.
Velice se mi líbila myšlenka režiséra Tomáše Svobody, toho, který nám pokálel zlatou kapličku na Nové scéně u stříbropěnné Vltavy nedávným brutálním kabaretem Miloš Ubu, aniž by ho viděl kterýkoli z jeho rozvášněných oponentů formátu babovřeskového kýčaře Zdeňka Trošky nebo kašpárka všech režimů Františka Ringa Čecha, kteří v obraně Národního divadla pozapomněli, jaká propagandistická zvěrstva včetně anticharty se na jeho jevišti odehrála.
Předminulé úterý mě v pořadu ČT Artefakta v debatě o politické satiře Svoboda oslnil úvahou. Loni měl být 21. prosince konec světa. Skutečně nastal a my se v časové smyčce vracíme zpátky do jakési neonormalizace, v níž jsou stateční lidé zase vysmíváni anonymní lůzou a výstavní svině ověšovány řády jako na jarmarku. Navíc se připravuje natáčení retra Třiceti případů majora Zemana, přičemž Vladimír Brabec by si ho klidně znova štrejchnul. Do toho Bohuslav Sobotka, zfamfrněn vidinou židle premiéra, kývá na návrhy KSČM vyhlásit referendum o církevních restitucích a zrušit lustrační zákon. On, který jezdil coby gymnazista z Bučovic na pražské protirežimní demonstrace, tím pádem souhlasí s tím, aby například velitel pohotovostního pluku, který mlátil lidi na Václaváku, byl příště klidně ministrem jeho vlády. Ještě že se proti ostře postavili lidovci, topka a ODS.
Když už zdejší komunisti mají plná ústa referenda, co takhle jedno o definitivním zrušení jejich partaje?
Nejpopulárnější hračkou letošních Vánoc má být figurka prezidenta Zemana s ohybatelnými klouby, vyjmutelnými palci u nohou a kymácející se bradou. Prodávat se bude v různých provedeních, od verzí pro zlobivé děti Karlovců až po vzor deluxe pro potomky SPOZ - rozdíl má být v míře zamořenosti dehtem a ve škále příchutí, od rumu tuzemského po rum karibský. K lepší verzi má být přibalen dětský zapalovač, papuče a tvrdík, což je blíže nespecifikovaný předmět neznámého účelu.
(Jiří Peňás, 7.12.2013, LN, Prach a broky)
Úplné knižní třepání
Datum: 12.12.2013 Autor: JAN REJŽEK Zdroj: Lidové noviny
Ty vole, teď ještě zase Lidovky pořádaj tu anketu vo bichli roku. Ty vole, já se úplně třepu, abych tam nemusel hlasovat. Výsledky budou čtrnáctýho v Orientaci, vole. Teď já mám ještě nějakej voběd, pak mám večeři, takže já jsem ve strachu, že to nestihnu. Vůbec se mi do toho nechce, ty vole. Ale jak to nenahlásím, tak jsem u Lidovek v prdeli.
Takto jsem si nedávno pro sebe mumlal, veden příkladem již světově proslaveného slovníku oduševnělého inženýra, Zemanova odborníka a premiéra této země Jiřího Rusnoka. Ale abych nevypadal jako právě zmíněný buran, nakonec jsem tři tituly vybral a v sobotu se budu "úplně třepat", jak ti mí favoriti dopadli. Jak je již mou tradicí, dnes vám s lítostí předestřu, kdo se mi při vší vůli do závěrečné trojky nakonec nevešel.
V terénu tuzemské prózy jsem zahanbeně opožděně, ale rád docenil Rybí krev rodáka Jiřího Hájíčka a české debuty talentovaných exulantů, jako je Karel Fořt, Z New Yorku do pekla a zpět či Pavel Hak s Vomito negro. Z poezie pak posmrtnou sbírku Ivana Martina Jirouse Úloža, Jaroslava Erika Friče Psáno na vodu palbou kulometnou, v jiném žánru Kritiky a glosy nedávno zvěčnělého Zbyňka Hejdy, ba i Návrat do Čech Ivana Diviše.
Angloamerická jazyková sféra mě letos obohatila Stolem v koutě kanadského Cejloňana Michaela Ondaatjeho, debutem Američana Adama Rosse Pan Burák, rovněž prvními díly Angličanky Amandy Hodgkinsonové Britannia Road 22, Ira Kevina Mahera Pole a londýnské Australanky M. L. Stedmanové Světlo mezi oceány. Pokud jde o zavedené prozaiky, září mezi nimi sbírka jižanky Flannery O'Connorové Všechno, co se povznáší, se musí setkat a zámořští mistři Jonathan Franzen se Svobodou a Jeffrey Eugenides se Sebevraždami panen.
Pomyslné evropské unii spisovatelů dle mého soudu vévodil až teď přeložený debut mého milého Rakušana Josefa Winklera Syn člověka a próza Sdělovat skutečnost, jako by nebyla aneb Zuřivé výbuchy andělů plus jeho skvělý krajan Arno Geiger a Starý král ve vyhnanství. Ve slovenském originále jsem si vychutnal Poviedky Pavola Rankova a v překladu Krátké prózy předčasně zesnulého Jána Hoštaje. Dále Nedotknutelné Slovince Feriho Lainščeka, Kino Lika Chorvata Damira Karakaše, Čas ztracených holubic finsko-estonské Sofi Oksanen, Nahoře je ticho Nizozemce Gerbranda Bakkera a jeho krajana Hermana Kocha s velice drtivou Večeří.
Nejvtipnější svazek roku? Brit Justin Cartwright: Peníze těch druhých. Nejlepší paměti či životopis? Josefa Forbelského Svět se mnou, svět beze mě, Bedřicha Utitze Kaleidoskop mého století či Křesťanova monografie Zdeňka Nejedlého - politik a vědec v osamění. Nejlepší comics: Thomas Bernhard: Staří mistři s Mahlerovými kresbami. Nejlepší detektivka, krimi, thriller? Naschvál žádný módní Seveřan! Dubliňanka Jane Caseyová a její debut Beze stopy.
Závěrem letmého přeletu nad literárním hnízdem předvídám, že knihou roku se příště stoprocentně stanou memoáry Andreje Babiše, ale napřed je musí někdo sepsat. Nejlíp Martin Komárek na dovolené ve Španělsku.
Sláva španělské inkvizici!
Datum: 16.12.2013 Autor: JIŘÍ PEŇÁS Zdroj: Lidové noviny
Zločinnost komunistického režimu – a o tom se málo dosud mluví – spočívala také v tom, že se u nás skoro nic během jeho krutovlády nevědělo o britské humoristické skupině Monty Python. Tento handicap se pak již nikdy úplně nesrovnal, za což je nutné komunisty ještě jednou třikrát proklít. Člověk by jim odpustil řadu věcí, třeba recitační soutěže, tesilové kalhoty, tuhé hygienické vložky, Jiřinu Švorcovou, Muže na radnici, pronásledování jehovistů i chartistů, prostě skoro všechno, ale že nám před čtyřiceti lety nepustili v televizi Monty Python, ba že zatajili, že se tato skupina sešla a – zatímco tady se rozjela normalizace – zase rozešla, tak to jim odpustit nelze. To si mohou současní mladí levičáci, kteří pro komunismus mají různé omluvy, hlavy ulámat, ale nepřijdou na jediný argument, jak by tento zločin ospravedlnili. V tom jim ani Slavoj Žižek nepomůže.
Vinou útlaku se tak lid Československa nemohl seznámit s nejvtipnější věcí na světě od vynálezu Freudovy laktační psychózy. Nepoznal, že v Británii a na Západě všeobecně se odehrál revoluční převrat v legraci, po němž silně vzrostla inteligence obyvatelstva, které se již nemohlo tvářit jako idiot, když se setkalo s vtipem, kterému nerozumělo. Aspoň se pak snažilo. U nás k této revoluci nedošlo, čímž byla na duši i rozumu národa způsobena těžká újma. Lze totiž mít za to, že řada dnešních neduhů a omylů, včetně volby Miloše Zemana či dlouholeté silné vazby na Václava Klause, byla způsobena nedostatečnou znalostí díla Monty Python mezi národem, který se přitom mylně považuje za vtipný a kulturní. Bez znalosti Monty Python?! Bez muže s kolčavou v hlavě, bez vznášedla plného úhořů, bez španělské inkvizice, bez killer joku a bez silly walku? Nikdy.
A tak nutno říct, že jeden z největších, možná přímo největší z kulturních přínosů polistopadové doby bylo, že montypythonovský Létající cirkus začala Česká televize v polovině devadesátých let vysílat, takže bylo možné i něco dohnat. Od té doby už v televizi nic lepšího nebylo, takže s koncem série se mnoho lidí na ni přestalo dívat definitivně. I v tom byl jejich přínos.
Před dvěma týdny Monty Python, kteří mezitím dospěli do věku vrásčitých dědků, oznámili, že se sejdou a vytvoří nové představení. Asi potřebují prachy. Svět zase potřebuje legraci. V tom se zase tak moc nezměnil.
Z rozhovoru s Tomášem Halíkem (LN, 21.12.2013, ptal se Ondřej Koutník):
Čím se vám zapsal do paměti rok 2013 z hlediska společenského?
Z hlediska české společnosti jsem rád, že z Hradu konečně zmizel Václav Klaus - i když mi ho nakonec v okamžiku, kdy mu zůstali jen obskurní adoranti typu Hájka, Jakla a Bobošíkové, bylo trochu lidsky líto. To, že se do uprázdněných prostor nastěhovala intrikující hospodská kumpanie, považuji za nevkusnou tragikomedii. Ten úpadek prezidentské autority a věrohodnosti politické scény vůbec je nebezpečný signál. Byl by ještě nebezpečnější, kdybychom jen nadávali na politiky a nepřiznali si, že nastavují zrcadlo stavu velké části společnosti.
Dnešní sloupek LN od Petra Kamberského:
JED V ÚSTECH
My už jsme si za těch pětadvacet let zvykli: Miloš mluví, voda teče. Klause srovnal s Hitlerem nepřímo, Jásira Arafata přímo, Česko nazval spálenou zemí a politickou konkurenci za stranu prostitutek a tunelářů. Jenže teď šlape svými špinavými podrážkami nejen po citlivých místech, ale mluví podobně jako zmínění masoví vrazi: odsuzuje lidi jen kvůli barvě kůže, rodnému jazyku či vyznání.
Nikdo tu nevyčítá prezidentovi pevnou podporu spojenců, mezi něž Izrael bezpochyby patří. Nikdo mu ani nebere jeho soukromé názory, ať si klidně věří, že islám je ohrožením civilizace. Jenže mezi podporou spojence a veřejným urážením stamilionů lidí jen kvůli původu či víře je fatální rozdíl, který vidí každý - krom sebestředného ješity na Pražském hradě.
Řekněme to přímo: nejvyšší představitel státu svými ústy ohrožuje nejen obchodní zájmy své země, ale také bezpečnost svých občanů. Vyrábí obraz České republiky jako země nenávisti, a tedy potenciální cíl pro ty, kteří se nenávistí živí.
Zlý sen
Datum: 21.10.2014 Autor: MARTIN ZVĚŘINA Zdroj: Lidové noviny Rubrika: Titulní strana Strana: 01
Mstivých starců, kteří nedorostli k velkorysosti náležející hlavě státu, jsme jako prezidentů měli na Hradě víc. Proto zavilost Miloše Zemana ve vztahu k některým rektorům vlastně ani pozorovatele obeznámeného s letorou prezidentovou moc nepřekvapí. Za to, že si dovolili nevyhovět „Jeho Veličenstvu“, nebudou pozváni na oslavy svátku republikánství – tedy občanské rovnoprávnosti. Nechtěná, ale trefná ironie.
Nezvaní rektoři litovat nemusejí, v očích svobodomyslných občanů nejsou nijak handicapovaní a vlastně se nic neděje, je to ostuda čistě prezidentova.
Ale jestli některý z funkcionářů Masarykovy univerzity uvažuje o tom, že právě kvůli tomu, že je současný rektor v prezidentské nemilosti, by neměl být zvolen znovu, to je skandál. Kde je akademická hrdost, kde je hrdost brněnská, moravská, kde je obyčejné občanské sebevědomí? A jak k tomu přijde ten, který dal univerzitě jméno?
Poníží-li se akademická obec Masarykovy univerzity před Milošem Zemanem, poníží i ostatní akademiky. Pochlebníků, patolízalů a leštičů klik netřeba žádné republice. Ale třeba to v Brně vidí jinak a prezident už někomu něco slíbil. Jsme možná přece jen zemí mužiků.
Prezident 2.0
Datum: 20.10.2014 Autor: JÁN SIMKANIČ Zdroj: Respekt
Ve chvíli, kdy český prezident Miloš Zeman trávil slunné dny na řeckém ostrově ve společnosti ruských hostitelů a v ruštině promlouval o ukrajinské chřipce a zbytečnosti sankcí, ten slovenský se vyskytoval na opačné straně zeměkoule.
Pokud si česká média jeho dlouhé pracovní cesty po Spojených státech vůbec všimla, pak jen krátkými zprávami - že Andrej Kiska uvízl na hodinu ve výtahu a že dva policisté z jeho kolony utrpěli dopravní nehodu.
Čeští občané tak nemohli zaznamenat, jak zásadní rozdíl mezi oběma prezidenty panuje. Kiska mimo jiné v New Yorku vystoupil s projevem v OSN a zúčastnil se Středoevropského fóra pro digitální ekonomiku. V Bostonu navštívil Massachusettský technologický institut. V Cambridgeském centru pro inovace diskutoval o propojení školství a vědy s praxí a o podmínkách pro rozvoj startupového prostředí, v San Diegu společně se zástupci jedné slovenské softwarové firmy slavnostně otevřel tamní podnikatelský inkubátor pro slovenské společnosti, které se chtějí prosadit na americkém trhu. Domlouval také významné navýšení počtu pracovních míst, jež americká společnost GlobalLogic vytváří ve svém košickém zastoupení. Neminul ani Silicon Valley a sídlo Facebooku.
Signál, který tím slovenský prezident vysílá, není těžké dešifrovat. Kiska se stává zosobněním moderního uvažování, poslem nejinovativnějších trendů, podněcuje naději a chuť podnikat a překonávat hranice - zeměpisné, jazykové i hranice vlastní odvahy.
Jak silný účinek taková gesta a symboly mají, zaznamenal na svém blogu podnikatel Michal Truban z prezidentova doprovodu (hlavu státu provázeli mj. i slovenští podnikatelé a startupisté). Cestu označuje za "life changing experience" nabitou inspirací a energií a zdůrazňuje nasazení a bezprostřednost svého prezidenta, ve kterém vidí šanci na "odblokování" Slovenska.
Slováci teď mají ve svém čele člověka, který jim symbolicky i skutečně otevírá dveře do světa a okna do budoucnosti. Najde se v českém prostředí, kdy státní správa digitálnímu světu prakticky nerozumí, pokud ho neignoruje, někdo podobný?
Zeman ctí hostitele
Datum: 29.10.2014 Autor: Zbyněk Petráček Zdroj: Lidové noviny
Kolaborace je, když člověk dělá víc, než musí
Když jede prezident Zeman do Číny, nestačí jedno letadlo, ale byznysový doprovod jich potřebuje více. Je to špatně? Není. Komu se to nelíbí, ať si dohledá, kolik letadel míří do Pekingu při návštěvách Baracka Obamy či Angely Merkelové. Když Miloš Zeman jedná v Pekingu, ubezpečí své protějšky, že Česko uznává územní celistvost Číny. Je to špatně? V zásadě není. Územní celistvost Číny uznává celý svět - až na pár ostrovů, které uznávají Čínskou republiku na Tchaj-wanu a nechávají si to od ní zaplatit. Ale i tady platí staré klišé: když dva dělají totéž, nemusí to být totéž.
Zeman se neliší od západních lídrů tím, že chce s Pekingem spolupracovat, ale tím, jak se Pekingu vlísává. Nestačí mu nenápadně a tiše potvrdit fakt, že na Čínu si nemůžeme vyskakovat. Zeman ještě sám přidá cosi, o čem si myslí, že to hostitelé ocení. Proto v Pekingu prohlásil, že věří v brzké mírové sjednocení Tchaj-wanu s pevninskou Čínou. Řekl to v době, kdy demonstranti v Hongkongu poukazují na vady modelu "jedna země, dva systémy". Ale kam s tím na Zemana. Ten místo toho nechtěně potvrzuje definici kolaborace, jak ji razil historik Tomáš Pasák: když člověk dělá víc, než musí.
Právě tím se Zeman liší od velkých západních lídrů. Jistě, na Čínu si nevyskakují už ani oni. Ještě je v paměti říjen 2009. Těsně poté, co se svět dozvěděl, že BarackObama získá Nobelovu cenu za mír, se týž Obama před cestou do Číny vyhnul setkání s dalajlamou - s osobností, kterou George Bush mladší uctil Kongresovou medailí. "Je to jen drobný Obamův kompromis," varoval tehdy Václav Havel, "ale nebude z těch drobných kompromisů jeden velký, osudový?" Nicméně Obama si ušetřil rétorické vlísávání a dalajlamu přijal později.
Kancléřka Merkelová v roce 2007 riskovala rozkol v koalici, když přijala dalajlamu. Teď už by to možná neudělala, ale když chtěl čínský prezident Si v Berlíně navštívit památník holokaustu, odmítla to - nechtěla památku politizovat jen proto, aby měl Peking klacek na Japonce. Neudělala víc, než musela.
To Zeman zůstává svůj. Když jel jako premiér v lednu 2002 do Izraele, přirovnal tam Arafata k Hitlerovi, aby hostitele potěšil. Jenže doma už nevysvětlil, proč jeho vláda s "Hitlerem" Arafatem nepřeruší diplomatické styky. Až Zeman pojede do Ruska, bude odezírat ze rtů pro změnu Putinovi. Inu, starého psa novým kouskům nenaučíš.
A až letošní Hovory z Lán vyjdou knižně, to bude bomba. K dispozici zvuková nahrávka (cenzurovaná i necenzurovaná verze) a anglický slovníček s výslovností. Jako bonus - ukázky lidové tvořivosti inspirované dotyčnými výroky:-D.
Ne, vážně takhle jsme se doma dlouho nenasmály. Jak říká maminka: "dědek začíná senilnět" a my mu děkujeme za prodloužení života o nějakou tu minutu. Ale hlavně to nepřehánět, další dávku by cévky v mozku nemusely vydržet
Aiwa, mám neodbytný dojem, že ani tak nezačíná senilnět jako zlomyslnět. Taky jsem se zasmála a teď, jak si představuju, dědek sedí v pantoflích a čte si všechny ty připomínky a zlomyslně se uchechtává - to jsem vám dal téma, blbouni!
Z veľmi dávnych čias mi v pamäti uviazol jeden, možno sa hodiaci aforizmus:
Nevím čím to je, že čím je člověk starší a vypadávají mu zuby tím je kousavější.
Ono je asi něco ve vzduchu. Senátor J. Doubrava navštívil Ukrajinu a "pozoroval volby" - přijel na diplomatický pas, ale jako soukromá osoba (sic!); poslal ho tam kámoš, jehož jméno nám neřekne; cestu mu někdo platil, ale neřekne kdo, a co tam vlastně dělal a podle jakých kritérií "pozoroval", to asi sám neví. Myslím, že veřejnoprávní média budou mít další slavnou nahrávku. Za knihomoly říkám: Vydat knižně, vydat knižně, vydat knižně!!!
Počúvajúc perly istého nemenovaného štátnika dochádzam k záveru, že meno Miloš v našich končinách už pomaly získava auru. (tým sa v žiadnom prípade nechcem dotknúť kohokoľvek mimo vládnych špičiek )
SÁM SOBĚ ŠAŠKEM
Datum: 4.11.2014 Autor: Martin Zvěřina Zdroj: Lidové noviny Rubrika: Titulní strana
Václav Klaus využíval své pomocníky Jakla a Hájka pro příležitostné provokace. Oba pánové zvládali roli vlastně bravurně, vystoupili s nějakou urážkou a jedním dechem zdůraznili, že prezentují svůj soukromý názor.
Prezident Václav Klaus se později mohl k myšlence přihlásit, a přesto byl z obliga.
Miloš Zeman si vždy vystačí sám. Vodopád vulgarit pak ex post jeho nebohý mluvčí svádí na nenáviděného Schwarzenberga. Jako by na Hradě nikomu nedocházelo, že i kdyby předseda TOP 09 sprosťačil dvanáct hodin denně (což nečiní), nesnímá to z Miloše Zemana odpovědnost za výkon prezidentské funkce. Naopak, oficiální vysvětlení zpochybňuje samotnou způsobilost prezidenta. Je Miloš Zeman natolik zaměstnán nápodobou Schwarzenberga, že není schopen nepohoršovat okolí a kontrolovat se? Jedním z argumentů prezidentské kampaně byl slib důstojného výkonu v úřadu.
Donedávna měl i Zeman jasnou hranici důstojného počínání – Martin Putna nebyl hoden profesury kvůli transparentu Katolické buzny zdraví Bátoru.
Vedle prezidentova nedělního výraziva jsou buzny sebeironizující něžnůstkou. Rozhlas už obdržel desítky stížností na prezidentův slovník. Jak peprně asi pojmenuje stěžovatele?
binysek, já si dala práci a poslechla jsem si to a dokonce jsem si přečetla přepis. A máš pravdu - dělají z prdu kuličku.
kní - fakt tě lituju...
binýsek - nezlobte se, ale děláte přesně to, co vyčítáte druhým, když se ve svém příspěvku navážíte do Prahy, cituji : "Praha nepřehlasovala republiku a to je tedy vážně malér." Dovolím si poopravit váš výrok = 2 717 405 hlasů přehlasovalo 2 241 171 hlasů. A dodám, že i já to pokládám za malér, na rozdíl od vás bez ironie. A nechce se mi věřit, že by někdo, kdo se tady presentuje jako sečtělá a kultivovaná žena, byť s výrazně levicovým smýšlením, mohl souhlasit se skutečností, že se hlava státu vyjadřuje ve veřejném a živém vysílání pořadu "Hovory z Lán" způsobem, který se nedá označit jinak, než jako hrubě vulgární a dehonestující úřad, který zastává a podle toho, jak se tváří se tím navíc dobře baví. Masaryk se musí obracet v hrobě.
A abych použil poopravenou vaši a Raksy A. citaci : Dámy, vy se snažíte udělat z prdu diamant. To by ale nesvedl ani alchymista.
Text příspěvku byl upraven 04.11.14 v 23:34
V médiích se samozřejmě zveličí vše, co může přinést větší odbyt a zisky. Přesto si myslím, že tentokrát si to náš vrcholný představitel plně zaslouží.
Vulgaritu nesnáším ... a slyšet ji od prezidenta republiky ve veřejném proslovu - to je ostudné a smutné zároveň.
binysek: Já si o Zemanově charakteru, morálních kvalitách, chování a vystupování nemyslím nic dobrého už dlouhou řadu let, a to, že za prezidenta byl zvolen právě takovýto člověk, považuji za naši národní hanbu. On toho za ty roky předvedl už tolik, že mám o něm jasný úsudek a ze všech kandidátů jsem jej považovala za tu nejhorší volbu. Což Zeman svým chováním a jednáním v prezidentském úřadu jen potvrzuje a dává mi denně za pravdu. Můj dlouholetý názor na něj se nezměnil.
Pokud si myslíte, že republika přehlasovala Prahu, a že se teď ozývají lidé roztrpčení z prezidentských voleb, velmi se mýlíte. Nejen v Praze, po celé republice hlasovali lidé proti němu, pouze těch, které zaslepil a obelhal, bylo o pár tisícovek více. A lidé jsou jím znechuceni už roky.
Také s tím, jak hodnotíte Zemanovy odpůrce a kritiky, a jak vyzdvihujete jeho samotného a přičítáte mu vlastnosti a pohnutky, které mu nepřísluší, jste dost mimo. Vážně si myslíte, že prezidentovy sprosté výroky jsou užitečné, neboť vedoucí k debatě o úrovni našeho politického prostoru?
V něčem jsou však vaše příspěvky přece jen užitečné. Trochu mi objasňují, proč tolik lidí volilo právě Zemana. Nemohla jsem to pochopit, ale už je mi to jasnější. Vy nevidíte Zemana takového, jaký je, a to, co nelze nevidět, omlouváte nebo převracíte naruby. A rozumné názory, které v této debatě občas zazní, jsou taky neslyšeny.
Tato diskuze byla uzavřena a není možno do ní vkládat nové příspěvky.