Hádejte autory:)
A i když to není pořádná nápověda, tak když ho probíraly mé spolužačky z bohemistiky, ptal se jich oplzlý vyučující, co si o něm myslí. Spolužačka, která zrovna prošla četbou Lady Fuckingham a obohatila si slovník, prohlásila, že na obrázku tento autor vypadá "tak vilně". Starý nemrava se pak děvčat vemlouvavě ptal, koho by si vybraly, jestli daného autora a nebo jeho. A všechny mlčely, neb jim bylo trapné přiznat, že raději onoho autora.
No to jsem se zase poučila (nejen o výše zmíněné baladě, ale také o prapůvodu slova pábit-el)...Jaroslav Vrchlický, vlastním jménem Emil Jakub Frida (Emilius Jakob Frida).
Přesně tak :-). Já věděla, že hádanka ze školních škamen bude snadná :-). Předávám slovo.
Jen si dovolím dodat, že jsem si koupila ze zajímavosti oba díly Lady Fuckingham za 59 Kč v Levných knihách. Usoudila jsem, že je dobré míti doma :-). A původ slova "pábitelé" mě taky překvapil, ale to slovo je tak nádherně melodické, jen musí znít z úst správného člověka.
Zítra je tu Silvestr, tak aspoň nějakou tu literární kulišárničku, co říkáte:
Kdo je autorem přesného popisu vlastních cest do míst nevídaných, doložených mapkami, a zážitků neslýchaných? Autor měl se svým cestopisem problém, dokonce se ohradil proti zkreslování textu a pokáral vydavatele za nepřesnosti a svévolné úpravy provedené v jeho díle.
Ubezpečuji, že hledané jméno znáte bezpečně všichni, tedy příjmení, s křestním jménem to tak slavné nebude...
Žádné tipy? Vězte, že si z vás dělám naprosto stejnou legraci jako autor této veleznámé knihy.
Výtečně, někdo pochopil tu humornou stránku věci skutečné (ne mnou vymyšlené) metahádanky!
Kniha "Cesty k rozličným dalekým národům světa ve čtyřech dílech, napsal Lemuel Gulliver, zprvu ranhojič, později kapitán na rozličných lodích", vyšla poprvé roku 1726, ale definitivní vydání je až z roku 1735.
My ji známe pod názvem "Gulliverovy cesty" pravého autora Jonathana Swifta, ale v době jejího vydání byla situace jiná: "Aby Swift posílil dojem, že se jedná o skutečný a ne o fiktivní cestopis, vložil na úvod dva texty. Prvním z nich je předmluva vydavatele pana Sympsona u příležitosti prvního vydání, v níž představuje autora a charakterizuje své (podle něho nezbytné) úpravy v knize. Druhým je dopis napsaný samotným Gulliverem a adresovaný vydavateli. Autor se v něm ohrazuje proti zkreslování textu svých cestopisů a kárá vydavatele za nepřesnosti a svévolné úpravy. Fikci pravdivosti knihy pak podtrhují také mapky, přesné datování a autentická první osoba vyprávění." (zdroj https://cs.wikipedia.org/wiki/Gulliverovy_cesty)
Velmi mě toto zjištění pobavilo... a teď mohu předat slovo.
Děkuji, prosím o strpení, zítra něco dodám, vrátila jsem se pozdě z hor. Děkuji.
Zmiňovaný autor je znám svým dílem, které on sám nepovažoval za nijak povedené,
naopak dílo, které není příliš známé, sám vyzdvihoval. Celý svůj život se potýkal s dluhy, zemřel ve stejný den jako jiný světově proslulý dramatik.
Mohl by to být J. K. Jerome. Ten nepovažoval Tři muže ve člunu za zvlášť povedené a vždycky tvrdil, že jiné jeho knihy mu připadají lepší.
Synem vojenského felčara byl i Johann Christoph Friedrich von Schiller, na nějž by i něco z dalších indicií sedělo, ale stejný den úmrtí 9.5.1805 jsem neidentifikovala jinde ;-(
Ne, nechal se najmout u námořnictva, byl v otroctví - jeho život byl opravdu velmi pestrý.
Následující slova vložil hledaný autor do úst jednoho ze svých nejslavnějších hrdinů.
…dovolíte-li, přeneseme se do roku 1702. Jistě víte, že toho roku váš král Ludvík XIV., který věřil, že stačí jeho jediný pokyn, aby se Pyreneje propadly pod zem, vnutil Španělům za krále svého vnuka, vévodu z Anjou. A tento panovník, který vládl více nebo méně špatně pod jménem Filip V., narazil na silného vnějšího nepřítele.
Rok předtím podepsaly totiž v Haagu panovnické domy holandský, rakouský a anglický spojeneckou smlouvu, jejímž účelem bylo zbavit Filipa V. španělské koruny a vsadit ji na hlavu jednoho arciknížete, který už předem přijal jméno Karel III.
Španělsko se musilo této koalici postavit na odpor. Nemělo však téměř žádné vojsko ani námořnictvo. Jenom peněz mělo dost. Ovšem za podmínky, že španělské lodi naplněné americkým zlatem a stříbrem proplují do španělských přístavů. A tak koncem roku 1702 čekalo Španělsko na bohatý konvoj, který měla doprovázet Francie flotilou třiadvaceti lodí pod velením admirála de Château-Renauda, protože koaliční loďstvo už vyplulo na Atlantik.
Konvoj měl připlout do Cádizu. Ale admirál se dověděl, že v cádizských vodách křižuje flotila, a proto se rozhodl plout do přístavu francouzského.
Španělští velitelé konvoje proti tomuto rozhodnutí protestovali. Chtěli plout do španělského přístavu. Když to nešlo do Cádizu, rozhodli se pro zátoku Vigo na severozápadním pobřeží Španělska, která blokována nebyla.
Admirál de Château-Renaud ze slabosti jejich naléhání podlehl a lodi vpluly do zátoky Vigo. Naneštěstí má tato zátoka otevřené kotviště, které nemůže být nijak hájeno. Bylo jen zapotřebí lodi spěšně vyložit, dříve než připluje flotila spojenců.
Vložit příspěvek