Hádejte autory:)
Ta to není :-). Hledaná dáma žila dříve. Ale když napovím, že v zemi, kam naše slavná panovnice provdala dceru, tak už by to mohlo být uhodnutelné?
Marie de Rabutin-Chantal, neboli markýza de Sévigné a její dopisy dceři.
Já se bez dovolení vnutím s autorem, abych napomohla hádance na sousedním vláknu, abych tam nemusela polopaticky napovědět (Isserley stejně bude hned vědět, takže si to přebere snadno zpět):
"...když umíš snít a nepodlehnout snění,
když hloubat znáš a dovedeš přec žít,
když proti triumfu i ponížení
jak proti svůdcům společným jsi kryt,
když nezoufáš, ač pravdivá tvá slova
lstí bídáků jsou pošlapána v kal,
když hroutí se tvé stavení a znova
jak dělník v potu lopotíš se dál,..."
Kdopak tohle (a mnohé další ve své nejslavnější básni) napsal?
Samozřejmě, úžasný bard jeden, ta báseň je naprosto jedinečná, "Když hlavu neztratíš, ač všichní známí svou ztrácejí"
A teď hr na sousední vlákno - hledáme tam jeho postavu (zde to asi musíme nechat Isserley, až se konečně vymaní ze "svátečních" radovánek)
Tu básničku znám z jedné knížky o sportovcích :-), jinak bych asi tápala déle. Tak já jdu vymyslet hádanku...
Tak opět z naší knihovny... hledáme britského autora a popularizátora historie, který ve dvojici s jedním ilustrátorem vytvořili vtipnou knižní sérii. Jejich počin se stal inspirací pro stejnojmenný seriál, který (tipuji) inspiroval i na Déčku aktuálně běžící DějePIC! Prosím jména obou pánů.
Hledáme autora, který se před 150 lety vydal přes moře charterovou lodí a svoji měsíc trvající cestu po Evropě a na blízký Východ zručně přetavil do humorného cestopisu, který se stal přes mnoho jeho dalších knih nejprodávanějším dílem za jeho života. A je dokonce podle wikipedie nejprodávanějším cestopisem všech dob!
A abych přiživila zájem i o sousední hádanku, tak použiji oslí můstek: hledaný autor ve své knize také popisuje návštěvu místa, které v rodném jazyce hledaného odpovídá názvu básně v předminulé hádance výše, tedy od jiného autora, jehož postavu na sousedním vlákně stále nikdo ne(do)hádal.
Text příspěvku byl upraven 10.12.17 v 16:09
Hádanka je snadná: kdo napsal následující řádky?
V létě 1919 stála spojenecká vojska na Rýně a jejich předmostí sahala hluboko do území poraženého, odzbrojeného a vyhladovělého Německa. Představitelé vítězných mocností v Paříži debatovali o budoucnosti. Před nimi ležela mapa Evropy, kterou měli změnit téměř podle vlastní libosti. Po padesáti dvou měsících zoufalého utrpení a ohrožení jim teutonský spolek ležel bezmocně u nohou a ani jeden ze čtyř jeho členů nemohl klást sebemenší odpor jejich vůli. Německo, hlavní a přední pachatel, považované všemi za hlavního viníka této katastrofy, jež postihla celý svět, bylo vydáno na milost a nemilost vítězům, kteří se sami pomalu probírali z ochromení způsobeného utrpením, které přestáli. Navíc to nebyla válka vlád, ale národů. Veškerá životní energie nejvýznamnějších národů byla vynaložena na pomstu a vraždění. Váleční vůdcové shromáždění v Paříži tam byli zahnáni nejsilnějším a nejzuřivějším vlnobitím, jaké kdy zmítalo lidskými dějinami. Byly pryč dny Utrechtské a Vídeňské smlouvy, kdy se aristokratičtí státníci a diplomaté, vítězové stejně jako poražení, sešli ke kultivované a zdvořilé výměně názorů, a jelikož nebyli vázáni a omezováni rámusem a mnohohlasem demokracie, mohli vytvořit systém opřený o principy, na nichž se všichni shodovali. Národy, fascinovány utrpením a prodchnuty doktrínami, oslovujícími a inspirujícími masy, se dožadovaly úplné odplaty. Běda vítězům, balancujícím v závratných výšinách triumfu, kdyby u konferenčního stolu odvrhli, co vojáci vybojovali na stovkách bojišť prosáklých potoky krve!
Nikdo nic? O kousek dál autor napsal toto:
Bylo to prosté: nedovolit Německu třicet let, aby se znovu vyzbrojilo, kdežto na straně vítězů udržovat dostatečnou vojenskou moc a mezitím, i kdyby smíření s Německem nebylo možné, vytvořit ještě silnější a opravdovou Společnost národů schopnou zajistit, aby smlouvy byly dodržovány nebo měněny pouze jednáním a vzájemnou dohodou. Kdyby pak tři nebo čtyři mocné vlády, jednající ve vzájemné shodě, vyžadovaly od svých národů i ty největší oběti a kdyby jim byly požadované oběti svobodně přislíbeny a kdyby tak bylo dosaženo dávno vytouženého cíle, pak by bylo zřejmě rozumné, aby tato společná aktivita byla alespoň ve svých základech zachována.
Ale tomuto skromnému požadavku moci, civilizace, vzdělanosti vítězové nedokázali vyhovět. Žili z ruky do úst a ze dne na den, od jedněch voleb ke druhým, dokud po uplynutí necelých dvaceti let nebyl dán děsivý signál ke II. světové válce.
Jako dvacátník si vyžádal souhlas s velkou cestou od svého otce. Ten zřejmě nezískal, a přesto se vydal ... rovnou kolem světa. Cestu sice odnesl zdravotně, ale proslavila ho. A kdyby z té cesty vznikl jen cestopis...
Ne, jako cestopisec a dobroduh se hledaný rozhodně neproslavil. Ale zná ho u nás i ve světě snad úplně každý, i kdo nečte (ostatně jeho hlavní dílo asi moc zdejších uživatelů nikdy v ruce nemělo, hádám, patřím mezi ně).
Ano, tím hledaným autorem, "spisovatelem", byl opravdu Charles Darwin. A Cesta kolem světa nebude jeho stěžejní dílo, ovšem přiznejte se, kdo opravdu četl O vzniku druhů přírodním výběrem...
Žil, byl jeden pan profesor. Vymyslel několik zákonů. A ačkoliv jsem překlad výtahu z jeho zákonů četla poprvé v roce 1966, nedávno jsem do nich zase podívala, abych lépe pochopila dění v naší politice. Jak ten člověk mohl dokonale předvídat např. dnešní dění v ČSSD již před asi tak 55 léty - neuvěřitelné!
Kdopak to byl?
Vložit příspěvek