Filosofování pod starým mohutným dubem
Jasné, chápu....jenže to vidím jinak. Člověk má mnoho problému, které řešit musí, takže proč řešit ty hypotetické? Osobně bych tím ztrácela pouze svojí energii a dobrou náladu. Nehodlám se ani zabývat tím, co by bylo, kdybych vyhrála ty miliony. Je to spekulativní a zbytečné. Navíc jsem vcelku přesvědčená, že i když se budeme snažit se k problematice postavit sebepoctivěji, tak když dojde na lámání chleba, bude realita někde jinde. Zafunguje stres, adrenalin, panika, psychika daného člověka, vzorce z dětství, víra....těch faktorů je prostě příliš než abychom je dokázali s jistotou dopředu odhadnout. Navíc vnímaní světa i cítění je velmi subjektivní pojem, který se navíc může s věkem měnit. Takže jediná poctivá odpověď je: vím, že nic nevím :-) ale pokud to někdo považuje za přínosné, tak ať se v tom klidně porýpe :-) proti gustu žádný dišputát :-D radši bych chtěla vědět, jestli byla dříve slepice nebo vejce :-D hihi
Ano, je to krutá hra. To máte pravdu. Velice krutá. (Doufám, že se nikdy nebudu muset takto rozhodovat.)
Ale... já si myslím, že můžete mít připraveno několik scénářů,
jak se zachováte,
ale v danou chvíli se zachováte tak, jak Vám to mysl napoví.
K té hudbě. Tisíc lidí, tisíc chutí. :-)
K té volbě. Je to opravdu jen teoretizování, filosofování, protože v reálném životě k takové situaci nikdy nedojde, ale může dojít k jiným situacím, na které člověk připraven nebude a bude mít na rozhodnutí jen malou chvíli.
Mě se nedávno stalo, že jsem přecházel na přechodu za kruhovým objezdem. Po kruháči přejížděl kamion. Zpoza kamionu se vyřítil motocykl plnou rychlostí a já měl na rozhodnutí tak půl vteřiny. Když se dva lidé snaží sobě vyhnout, tak obvykle do sebe narazí. Já zůstal stát a doufal, že se mi motocykl vyhne. Těsně mě minul. Kdyby býval ještě zastavil asi bych ho "zabil".
Text příspěvku byl upraven 23.08.16 v 11:45
ja som rada, že v Bratislave tak veľa kruhových objazdov zase nie je.Viem, že keď som naposledy sa chystala havarovať, tak som si prehadzovala veci z kabelky do vrecka, aby som v prípade havárie si vedela zavolať pomoc a nehľadala mobil niekde v závejoch.Ale to som bola spolujazdec.
Eicherik: tak hlavně, že to klaplo :-)
Na auto by lidi měli dostávat zbrojní průkaz, jezdí jako čuňata a když si ještě připočítáte touhu si něco dokázat, tak je z toho super smrtící koktejl.
O havárii mám také historku.... kdysi havarovala moje mamča a kupodivu kde se vzali, tu se vzali....parta cikánů (snad nikoho nepohorším pojmenováním :-D) a jelikož se z auta kouřilo, tak nás začali odhánět pryč. V kufru auta bylo samozřejmě poměrně dost i drahých věcí, jelikož otčím se zrovna po půl roce vrátil z Austrálie a kufry byly opravdu napakované...no nedali jsme se ani zranění tak nějak odehnat. Ale tahle "veselá" historka měla pokračování....
mamku s tátou odvezla záchranka s drobnými poraněními na ošetření a já tehdy se svým přítelem seděla v policejním voze a čekali jsme na odvoz a odtahovku. Silnice byla okrska, nic moc v noci již nejezdilo. A jak tak sedíme, proti nám jede pomaloučku asi tak 10-20km/hod watburg. Cívíme na něj společně i s policajty. A jak si to tak pomalu šine po silnici, tak stejně pomalinku začne sjíždět do škarpy až tam zaparkuje, mírně naklopený do strany. Policajti čučí, hlava jim to nějak nebere, ale aby to nebylo málo, tak vyleze chlapík, zostra se domotá přímo doprostřed silnice, kde naproti policejnímu autu začne močit :-D policajti ještě chvíli čučí, ale pak už má chlapík po řidičáku :-D
je to na jednu stranu úsměvné, ale kdyby takový blb sedl za volant na jiné silnici nebo v jinou dobu....
bouračka to byla nehezká, ale tahle historka mi zůstává v hlavě už dlouhá léta....jak kdyby život chtěl vykompenzovat ten nehezký zážitek a hned vám tam šoupne kousek komedie :-D
Text příspěvku byl upraven 23.08.16 v 13:42
Ellbereth: vejce nebo slepice. Tak o tom jsem dnes náhodou filozofovala ne pod mohutným dubem, ale na zahrádce za hospůdkou s kamarádem. Měl docela zajímavou teorii, zřejmě pocházela mužského ega, prý ani vejce či slepice, ale kohout. A tak jsem mu oponovala, že všechno souvisí se vším a shodli jsme se na tom, že to nebudeme řešit. Kéž by to tak fungovalo častěji mezi lidmi, neboť uzurpovat si právo na pravdu je nesmysl, když těch rádoby pravd je na světě jako máku. No nic, jen se tady zeptám, co vás dnes potěšilo? Stačí potěšení i z toho, že pod okny se nám malinko znovu rozvetl rododendron. :-)
Text příspěvku byl upraven 23.08.16 v 16:53
Komunikace je krásná věc, ale nesmí se zvrtnout v hádku, kde jde již o prosazování ega a potažmo své vlastní pravdy. Tehdy je už lepší neřešit anebo řešit do té doby, než přijdeme o přítele :-) Myslím, že Annu chápu a souhlas :-)
Jinak mě těší dnešní slunečný den. Jsem ráda, že je ještě léto a můžu absorbovat energii :-D Takže jsem dobíjela baterie na zimu z knížkou na balkóně. A taky mě potěšily svatební koláčky kolegyňky, které jsem posnídala :-D
Argument pro vejce: http://img19.rajce.idnes.cz/d1902/6/6380/6380977_84de57c2d81f533ccf9e53d6c18d7238/images/13100665_10153409750536898_3103157658157253001_n.jpg?ver=0
Nejvíc mě potěšilo, že jsem "u hrobníka" našel Klostermanna. Jsem na něj zvědavej. :-)
HTO: (re:vejce-kuře) jak to, že na tohle řešení nikdo nepřišel už mnohem dřív? :)
Mylím, že Ellbereth pochopila, jak to myslím. Dám příklad: obětuji pro mne nicotnou pravdu, než se z vrhne v rozhádání s kámošem. S tím se snad setkal již každý. Ale když ten samý kamarád / teď to trochu přeženu/ se se mnou začne přít o postavu Hitlera, jak je ho potřeba, aby řešil dnešní svět, z pření se stane hádka a když uvidím, jak mu hoří oči fatalismem plus podobná řeč těla.... Kamarád nekamarád, nechám to vydýchat, ale jak se něco stane na způsob řešení světa Hitlerem, jde kámoš do kytek. Tedy obrazně řečeno, prostě pustím k vodě jakýkoliv vztah k němu. Je to instinkt, který ale důkladně několikrát poctivě prověřím, provařím atd. Prostě nebýt v těchhle případech slonem. Dnes mě potěšilo hned zrána, že můj kocourek po několika dnech cementáže nasázel do budky bobánky. I smradlavoučké nadělení je potěšením, třebaže hned zrána je to jak pecka policejním obuškem. Ale snad mám pro dnešek vybráno. Když budu předpokládat / moje oblíbené slovo, v praxi velmi užitečné.../ a vyhnu se jámám a septiků,... :-) Přeji všem zdejším filosofům krásné ráno a den.
Text příspěvku byl upraven 24.08.16 v 10:06
máokedy mi pravda stojí za to, aby som o ňu bojovala. Naposledy som bojovala s neznámou dámou na zastávke. Šiel okolo pán s transparentom "stop demokracii" a jej to pripadalo milé a fajn. Mne nie. A pochopila som, že v určitých momentoch sú veci, cez ktoré sa neprenesiem bez boja. Dosť často mi boj za pravdu nestojí, ale v tomto prípade som mala pocit, ako býk, keď pred ním vytiahnu červenú handru.
Text příspěvku byl upraven 24.08.16 v 11:21
někdy je to bojování zábavné a ani to ni nestojí. kdysi dávno, myslím někdy v létě roku 1990 jsem na můstku pozoroval houfec oranžově oděných věřících, prozpěvujících "haré krišna" a nějaká zmalovaná stará rašple co šla kolem, když viděla na co koukám, usoudila, že jsem pohoršen stejně jako ona a s vědomím, že našla spřízněnou duši, prohlásila záštiplně: měli by makat! a já povídám: proč? je neděle. a baba se dala na ústup. :)
Hanka: jasné, chápu, v podstatě souhlasím. Jenže....pak jsou lidé, kteří nemají tu pokoru a místo toho, aby člověka vyslechli, tak ho začnou napadat. Bohužel se mi toto nedávno stalo v širší rodině. Místo debaty jsem byla zesměšňována slovy, že jsem příliš mladá, nezažila jsem to, věřím nesmyslům (nakonec ovšem přišla hláška, že Kréťané byli cikáni :-D). A jsou věci, kde se člověk prostě objektivní pravdy nedopátrá a to je především v jednání lidí, protože jiným do hlavy zkrátka nevidíte. Takže k čemu je debata a jak by mě mohlo obohatit urážení? Pokud mě skutečný přítel něco řekne slušně a i když s tím nesouhlasím, určitě minimálně o jeho postoji přemýšlím. To je obohacení. Ale pak jsou lidé, kteří nechtějí vidět, nechtějí být kritičtí ke svým myšlenkám, nechtějí přemýšlet. Nazvěme je hlupáky, často navíc agresivními hlupáky. A někdy se stane, že takoví lidé jsou i v našem okolí. Zkusíte to jednou, podruhé, potřetí a když se opakuje scénář, tak proč bojovat? Proč bojovat s větrnými mlýny? Někde boj prostě cenu nemá, pouze nás vyčerpává. Takže to není o tom, že by člověk něco vzdával, ale o tom, že musí rozlišovat. Tak to bylo myšleno celou dobu :-) a není to ani tak o lásce, ale spíš o poznání podstaty člověka, která nám do konfliktu nemusí být zcela známa a posléze nás ono poznání zasáhne a třeba i trochu změní :-)
Snad jsem to dovysvětlila, aby bylo jasno, že není nutné se bát debaty, ale debatujících hlupáků :-D
niekedy je debata s druhou stranou ako prechádzka skoro ráno po orosenom mínovom poli. Dám to, ale nie častejšie ako raz za 10 rokov a nie dlhšie ako na 10 minút.
Hezké přirovnání s tím minovým polem :-D to jsem teď opravdu nedávno potkala a navíc byl místy natažený i ostnatý drát :-D hehe
mydlím že občas nastanú momenty, kedy si človek postaví hlavu - nezávisle na tom, kde je pravda a aký je deňv v týždni.. Inak sa skôr zasmejem. Nejaký čas som sa motala okolo počítačov a tam mal každý problém aspoň dve riešenia a obvykle tretie až štvrté bolo v danom momente najoptimálnejšie.
V prípade kníh to beriem ako obohatenie - nie všetko som čítala a nie všetko z toho, čo som ešte nečítala, budem čítať.
Text příspěvku byl upraven 24.08.16 v 20:35
Rubrika co tě dnes potěšilo se mi velmi líbí. Mě dnes nejvíce potěšila vynikající slepičí polévka a neméně vynikající únětická desítka. Také jsem dnes navštívil jednu nádražní knihobudku, ale žádný poklad jsem v ní nenalezl. :-)
Vložit příspěvek