Filosofování pod starým mohutným dubem
Jak jsme tolerantní ke stylu psaní autorů:
a) jsem ortodoxním vyhledávačem nevulgárně píšících autorů
b) toleruji sem tam nějaké to slovo - ovšem nesmí se to přehánět
c) nemám problém s jakýmkoliv vyjadřovacím slovníčkem
Já jsem za c) - pokud se to hodí do příběhu nemám vážně problém s jakýmkoliv slovíčkem.
Já jsem většinou za b). Pokud ta slova dobře sednou k příběhu nebo spíš k dané postavě a není jich moc, nevadí mi. Hodně vulgarity (výrazem nebo obsahem) ale ráda nemám. Proto mi možná nesedl Mlýn na mumie :-)
A když mám blbou protivnou náladu nebo se jedná o špatnou knihu, tak někdy dokonce za a). Špatný příběh a ještě k tomu vulgární, je na mě už moc.
Dudu: A co ty?
Já jsem něco mezi a) a b). Vulgaritu nemusím, ale pokud je přiměřeně a nenásilně použitá tam, kde se dá očekávat, tak to beru.
Jsem mezi a) a b) asi jako denib a Richie1. Za c) to nedávám. Nemám ráda vulgárnosti ani v životě ani v knihách ani ve filmu...
Marika Vanova:
Vy jste půjčila knihu "Pán přílivu?"
Teda.. to Vás obdivuju.
Tuhle knihu bych měla schovanou tak, aby nebyla vidět.
Já jsem v tomhle děsnej sobec. Neříká se mi to lehce, ale prostě řeknu: "Ne! nezlob se, ale knihy nepůjčuju."
Marika Vanova: Nezlobte se. Já to nemyslela zle. Jsem takový impulzivní člověk (což se musím odnaučit) Já zareaguji a nedomyslím.
Chtěla jsem tím spíše vyjádřit to, že je mi líto, že jste o takovou knihu přišla.
Medunkavera: Je kniha Pán přílivu tak dobrá, jak si podle filmu myslím? Celkem ráda bych si to přečetla, když tu o tom tak mluvíme ...
denib: Přiznám se..
Já nevím.
Knihu jsem nečetla. Viděla jsem jen film. Nick Nolte a Barbra Streisand tam byli prostě.. úúchvatní. To je jeden z nejkrásnějších filmů, který jsem viděla.
Ale knihu jsem si právě teď objednala.
Bohužel není na skladě. Tak jsem se alespoň zaregistrovala, že mám o ní zájem.
Medunkavera: No právě, film byl skvělý ... U nás v knihovně jí naštěstí mají. Už jsem si jí dala na seznam :-)
denib: No.. já bych si jí v knihovně také mohla půjčit, ale mám takový problém: knihu čtu strašně dlouho.
Já nečtu knihu ´jedním dechem.´ Já si ji prostě vychutnávám a to tak, že by těm v knihovně dřív narostly vousy, než bych ji vrátila.
A proto jsem si ji raději objednala.
Navíc: Miluju nové knihy. Miluju jak voní.. Mmmm.
Syn vždycky říká, když mě vidí: "Už zase fetuješ?"..
denib: Kdysi jsem Kinga taky hodně četl. Jakmile vyšla nějaká jeho nová kniha tak jsem běžel do knihkupectví. Dneska už Kinga "nesleduji", ale To a Nespavost si přečtu i dnes. :-)
Dudu: Za cé. Nemám problém s vulgárním textem, ale musí to mít smysl. Jak píše makropulos, jen pokud se to hodí do příběhu. :-)
S čím mám problém, je zbytečné násilí a mučení v příběhu. Pokud se v něm autor vyžívá, tak jsem schopný takovou knihu hodit do popelnice.
Pokud to není kniha z knihovny. :-D
Takové malé zamyšlení o některých knižních žánrech. Nejde mi o zavedení nového žánru, ale čistě o teoretizování, a to o "detektivkách". Já sám rozlišuji "detektivky" na tři žánry:
Detektivka - je žánr, který má zápletku založenou na zločinu, nejčastěji vraždě, po jehož pachateli, detailech způsobu provedení nebo motivu pátrá detektiv - může jím být jak profesionál, policista nebo i soukromý detektiv, tak osoba se zcela jiným zaměstnáním. Autor musí postupovat logicky, aby čtenář mohl sledovat postup dedukce ze stop.
Krimi thriller - je žánr, který má u čtenáře vyvolat silné napětí a emoce. Krimi thriller je žánr blízký hororu, s nímž často splývá a má zápletku založenou na zločinu.
Krimi - je žánr, který je založený na zločinu, ale nedodržuje pravidla detektivky a nevyvolává silné napětí a emoce jako thriller.
Při definicích jsem si vypomáhal s Wikipedií. Váš názor?
Text příspěvku byl upraven 26.06.18 v 20:06
Medunkavera - taky jsem už sobec a nepůjčuju, knihy jsou jediné věci, na kterých docela lpím :-)
Dudu - abych pravdu řekla, tak nevím, protože když už mám knihu rozečtenou, tak ji kvůli vulgaritam asi neodložím, aspoň jsem to ještě nikdy neudělala. Pokud ale podle anotace zjistím, že je tam moc násilí, tak ji ani nezačnu číst
U mě je to také céčko - tedy za předpokladu, že to není moc šišaté a je to ke čtení.
Například Bukowski byl dobrým příkladem, že pokud se vhodně prohnojí text správnými výrazy, může z toho vyrůst " slušné" dílo.
A teď Florence N : https://youtu.be/xHWtXSKSQSY
Dudu: Všiml jsem si, že používáš občas slovo "šišaté". Co to slovo znamená? :-)
Eicherik, to znamená, že je to prostě nic moc. Přišla s tím před časem kolegyně do práce a já od té doby snad neřekl, že je něco na h.... - až takový účinek to mělo.
Eicherik
šíša - hlava
šiška - šiška chleba, šiška knedlík před rozkrájením, šiška na stromě, hlava
šešulka - tvar kopce, hlavička
našišato - obraz visící nakřivo (pověšený nic moc)
šišaté - křivé
(možná souvislost s šikmý) ???
Medunkavera : no, byla jsem, jak se říká, mladá a b..á a půjčila jsem ji a vůbec se neomlouvej. Teď už půjčuju většinou jen ségře, mamce a hodně dobrým kamarádkám.
eicherik: S žánry ti asi neporadím. Podle mě, když vezmeš definici thrilleru a detektivky tak se prostě nevylučují. Můžeš mít knihu, která vyvolá velké napětí a emoce a má velmi blízko hororu a přesto bude hlavní postavou detektiv, co logicky postupuje a vyšetřuje zločin tak, aby ho čtenář mohl sledovat. Vím, že řada znalců a milovníků knih by se mnou nesouhlasila, ale podle mě je hodně knih, kde tyto žánry splývají. Jasně, že třeba rada Vacátko nebude thriller, ale většina dnešních detektivek už asi ano.
A myslím, že je víc takových žánrů, které mají nezřetelné hranice. Určit žánr je hotové umění a raději se do toho ani nepouštím. Ale to je jen můj soukromý názor, nikomu ho nevnucuju :-)
Vložit příspěvek