Filosofování pod starým mohutným dubem
Marika Vanova: To je dobře, že už půjčuješ jen těm nejbližším.
Jinak.. něco si vypůjčit a nevrátit to.. tohle asi nikdy nepochopím.
Přeji hezký den. I Vám všem.
denib: Já to myslel jako takové tři základní žánry. Ale je pravda, že detektivní thriller by měl mezi těmi základními být taky. Takže základní žánry jsou čtyři. Celou tu debatu jsem začal kvůli žánru KRIMI, protože si myslím, že takové ty MAGNETky tomuto žánru odpovídají nejvíce. Čtenář si v nich většinou nezapátrá a nějaké silné emoce a napětí v nich taky není. :-)
Myslím si, že to rozlišení by rozhodně být mělo - a nakladatelství by si měla dávat pozor na zařazení do správného žánru. Ne každý totiž pobere ty dnešní thrillery, kde se nešetří s litry krve, výrazy a množstvím amputovaných orgánů.
Medunkavera : přesně, když si něco půjčím, cokoliv, opatruju to jako by to bylo moje, taky tomu nerozumím. Můj taťka vždycky říká, že nejhorší jsou pučisti, půjčí, zničí a nevrátí :o)
Eicherik: Je otázka, jestli to je nový žánr nebo jen nekvalitní detektivka :-)
Dudu: Nevadí mi, že existuje víc žánrů a jako informace o knize to určitě může prospět. Ale v takovém případě je nutné počítat s tím, že řada knih (možná většina knih) bude spadat prostě do víc žánrů. Já mám jenom problém sama určit, kam která kniha patří. Pro mě je detektivka skoro všechno :-) Jsem detektivní nadšenec, ale taky ignorantka :-)
Denib, setkal jsem se s tím, že přátelé si koupili detektivku - jenže on to byl spíš thriller. Jak už jsem psal, ne každý na to má žaludek...
Dudu: Já v podstatě jen teoretizuji, protože čtu všechno. Detektivku, thriller, krimi... :-)
denib: To je správná připomínka. Existuje krimi a nebo je to jen nekvalitní detektivka? Já bych žánru krimi šanci dal, pokud bude mít ten příběh nějakou přidanou hodnotu a nebude to nuda, tak proč ne? :-)
Eicherik: To byl jen žert. Málokdy si o nějaké knize troufnu říct, že je nekvalitní. Klidně řeknu, že se mi nelíbí, ale na posuzování kvality se příliš necítím :-) A navíc, jakmile to není nuda a kniha splní alespoň účel "pobavit", už je v podstatě kvalitní :-)
Dočetla jsem kriminálku Pátým tahem mat a docela to odpovídá vašim postřehům. Vyprávění bylo suchopárné jako by člověk četl policejní svodku obohacenou o pár poznámek. :)
Tak já taky zrovna po dlouhé době četla detektivní povídky. Ty tedy nevím, kam bych podle Eicherikova navrhovaného rozdělení zařadila. D.L.Sayers - Dobrodružný života milovníka starých tisků. Příjemné až pohodové čtení, bavila jsem se a přitom to vlastně byly detektivky.
Marika Vanova: Přesně tak. To mně učila maminka: Když si něco půjčíš, opatruj to jako oko v hlavě!
Kdybych někomu vracela poničenou knížku, tak bych se propadala hanbou. Ono se to samozřejmě někdy může stát, jsme jenom lidi a kdo z nás nikdy nic nezničil nebo nerozbil, aniž by chtěl. Ale zkusila bych to nějak odčinit, třeba koupit novou, pokud by to ještě šlo.
Když někdy vidím, jak někdo zachází s knížkou, tak je mi z toho trochu, no... smutno :o(
Obecně mám k předmětům velmi kladný stav a tudíž se i ke knížkám chovám hezky. :-) A jelikož se některé knížky u mě "točí" jsem rád, že se jich dnes dá kultivovaně zbavit. Ty "knihotoče" jsou jeden z dobrých fenoménů současnosti. :-)
Vidím to podobně jako denib - raději bych šel koupit novou, než vracel nějaký " salát". Skoro by se vyplatil při půjčování knížek nějaký ten výstražný manuál - napřiklad: při čtení zásadně nekonzumuj mastné potraviny, páč i kdybys zapíral, mastný otisk prstu tě prozradí...
denib: Přesně tak. Také jsem jednou musela knihu zaplatit. A to prosím k vůli naší Oggynce.
Já totiž neraději čtu v kuchyni: lokty si pohodlně opřu o stůl, knihu před sebou, pohoda, klídek.. před sebou sklenku dobrého vína.. Mám to blízko do lednice..
Jednou vyskočila na stůl naše Oggynka a na knihu si lehla. A naše kočka není žádný drobeček. Je to velká a statná kočka. Bojovnice.
Snažila jsem se jí vysvětlit, že nesmí na té knize ležet, protože jí poničí.
Nic.
Tak jsem se jí snažila lehounce z knihy odstrčit, ale to jsem si dala!
Zaútočila na mě svými drápy a zuby, syčela na mě a že prý kniha je její.
Prostě si jí usurpovala a já mohla jen přihlížet, jak knize prasknul hřbet a rozložila se.
Marika Vanova, Eicherik a Dudu: Také se chovám ke všem věcem okolo mně šetrně:
Minulý týden jsem vešla do čekárny u lékaře a sáhnu - jako obvykle, po tom, co zjistím, kdo přišel poslední přede mnou - do kabely a nahmatám knihu, že si budu číst.
Ale ouha! Knihu jsem nechala ležet v předsíni..
Celá nešťastná (a samozřejmě jsem si vynadala..) jsem se začala rozhlížet, jestli nejsou někde alespoň nějaké letáky, které bych si přečetla.. A tu jsem v koutě objevila takovou skříňku - vypadalo to jako jeden díl obývákové stěny - a ní bylo pět knih. Vrhla jsem se k ní - nevybírala jsem, popadla první knížku, která byla na kraji. Bylo mi úplně jedno, co je to, hlavně, že to mělo písmenka.
Když jsem přišla do ordinace, tak jsem je na konci návštěvy pochválila, že mají v čekárně tu skříňku s knihami. Odpovědí mi bylo, že každý si z té skříňky nějakou knížku vezme, ale nikdo nic nepřinese. Tak jsem jim slíbila, že jim příště nějakou knihu přinesu..
Medunkavera: U nás v Písku je knihovnička v průchozí čekárně u stomatochirurgické ambulance - celkem plná, nic neubývá, občas něco přibyde. Myslím, že kdo čeká zrovna na stomatochirurgii, nemá vůbec náladu na knížku! A to mluvím z vlastní vícenásobné zkušenosti... proto taky o té knihovničce a jejím stavu dobře vím! Chi chi.
Jinak to mám podobně, jakmile mám přes den chvilku na čtení, zjistím, že kniha zůstala doma a nafackovala bych si... Naposledy mě vedoucí uvolňovala akutně kvůli bolesti zubu, u zubařky jsem byla domluvená, že přijdu a budu nějakou dobu čekat, až se najde skulinka na mé ošetření - kniha samozřejmě zůstala doma, naštěstí máme v práci tisíce svazků v příruční knihovně, tak jsem popadla aspoň nějaký životopis (jakožto něco čtivějšího ze záplavy odborných monografií, syntéz, slovníků)... nemusím asi psát, že u zubařky jsem přišla na řadu téměř ihned... :) No, taky dobře!
Medunkavera: Winston Churchill, když se ho ptali, zda má radši kočky nebo psi, odpověděl: Kočka se dívá na lidi svrchu jako na své služebníky, pes vzhlíží k člověku jako k bohu. Jedině prase jedná s člověkem jako rovný s rovným.
Dáma s hrnstjm: Jéé! Snad už to máte dobrý.
Jako.. u zubaře bych se po knize nesháněla. To bych jen seděla, žmoulala kapesník a třásla se hrůzou.
Já mám teď jen zlomený čtyři žebra. Ale v pohodě. To nic není.
Vy jste to měla asi horší.
Text příspěvku byl upraven 29.06.18 v 07:15
braunerova: Ano. Přesně tak. Kočka je prostě úúžasná:
Ta ze mně dokáže udělat blbce tak dvakrát, třikrát do týdne.
O tom budu psát příště.
Pes? Ten dokáže svého pána tak milovat, že i když ho ten pán potrestá,
přesto ho má rád.
Ale pes dokáže víc, než kočka. O tom jsem tu už psala.
Medunkavera - ano, pes miluje bezpodmínečně. A lidi toho zneužívají. Přitom by za to měli být rádi, aspoň já to tak mám. V životě vás může potkat cokoliv...opustí vás přítel, manžel, vyhodí vás z práce, postihne vás nemoc...pes zůstane za všech okolností s vámi.
Zítra jedu na dovolenou a přemýšlím, jakou knihu vzít s sebou, jestli teda vůbec bude čas na čtení, počasí zatím hlásí výborné. Ale knihu stejně vezmu :-)
Vložit příspěvek