333 & Čtení se strýčkem Míšou na Radio1
Siena, je to tak. Ani jsem nevěřila, že to někdo hned uhodne a už jsem si připravovala různé návodné informace, naštěstí, není jich zapotřebí.
Prosím, pokračuj.
Jak říkám, už je to dlouho, co jsem ji četla. Co mě utkvělo v paměti, byla manželčina záliba ve stěhování nábytku:)
Bohužel jsem se nechala rano unést, jsem v práci....Vyhlašuji žolíka:) Prosím, ujměte se někdo vlákna:)
Česká kuchyně potřebuje změnu, stejně jako ji potřebovaly domy, auta a vše ostatní v našem životě. Potřebuje kyslík, lehkost i nový směr uvažování. Chce to jen zvednout hlavu, otevřít oči a opravdu si vyhnat z mysli představu, že to nejde nebo není možné. Dobrou zprávou je, že to rozhodně nemůže znamenat změnu k horšímu.
Přesně tak. A co nám prostřeš ty? Nezapomeň na kečup, ten má Zdenda tuze rád :-)
Kečup nemám, ale mohu nabídnout jinou pochutinu :)
Je to jako jeden z mých snů. Válel jsem se v čokoládě. Představoval jsem si sám sebe v poli čokolády, na čokoládové pláži, vyhřívám se, hrabu, hltám. Neměl jsem čas číst štítky; cpal jsem se čokoládou bez výběru. Prase ztratilo tváří v tvář tolika dobrotám svou mazanost, stalo se zase prasetem, a i když cosi v mém mozku na mne křičelo, abych se zastavil, nedokázal jsem se ovládnout. Když jsem jednou začal, nedokázal jsem přestat.
Nemělo to nic společného s hladem; shazoval jsem je z táců, ústa nacpaná, ruce plné. Na strašlivou chvilku jsem si představoval Armande, jak se vrací, aby mne pronásledovala, proklínala mne svým vlastním trápením; kletbou smrti z přejedení. Slyšel jsem se, jaké vydávám při jídle zvuky, sténavé, naříkavé zvuky nadšení a zoufalství, jako by prase, které jsem měl v sobě, konečně našlo hlas.
Výmluvnější ukázku už asi nenajdu, tak napovím jinak :) Kniha (na DK ve 172 přečtených) je příběhem svobodné matky, kterou vítr zavane do šedé francouzské vesničky, kterou si podmaní svým "kulinářským" uměním, k nelibosti místního kněze. Kniha byla předlohou i k filmu, ve kterém si zahrál naprosto neodolatelný herec, proslavený svým ztvárněním pirátského kapitána.
Text příspěvku byl upraven 08.10.13 v 15:04
No jasně, je to Čokoláda od Joanne Harris - a mě zrovna bolí zuby!
Áno, máš slovo :) A držím palce, ať brzy bolet přestane :)
Text příspěvku byl upraven 08.10.13 v 18:30
Díky! Zuby ať klidně bolí, pokud je k tomu jasný důvod, ale takové to zlověstně neurčité bolení... to mě děsí! :)
Vojáci si rozdělili po rojích vesnici. Ale poručík Wolf si nemohl dát ujíti příležitost, aby nenavštívil své staré známé: komandanta Lugoše a starostu Derbaka. On a čtyři vojáci vytáhli Lugoše z postele a zbili ho tak, že se jim zbrocen krví zhroutil k nohám. Chrstli na něho dvě vědra vody, rozkázali mu, aby se oblékl, a spoutaného odvedli. Pak šli k Vasylu Derbakovi. Ten byl probuzen řinkotem okenních tabulek, v nichž se objevila ústí pušek, a bušením na dveře. Žena otevřela, muž vyskočil, a před ním, rozespalým posud, stáli dva vojáci a Mendl Wolfů. "Dobré jitro, pane starosto. Dovolil jsem si vás navštíviti." Poručík uhasil o Derbakův nos hořící cigaretu.
Prosím, vezměte to někdo, neuvědomila jsem si, že mám ještě jinde neuhodnuté hádanky :-)
Já bych si to s dovolením vzal. Když jsme u těch zubů :
Zuby, pohroma huby.
Text příspěvku byl upraven 08.10.13 v 19:21
aha hmmm no tak to nech dámě měla by si ty zuby ještě vychutnat
zrovna včera jsem napsal nightlybirdovi zprávu proč s náma nehádá a on mi odepsal že se má čas věnovat nečemu jinému hmm nevíte čemu
Také bych řekl, že to je ze semináře ke hře Švestka. Předávám bezbolestné kleště :-) Je to tvoje.
Děkuji, bezbolestné kleště předám Dámě s hranostajem, ta je možná užije :) Já opustím dutinu ústní a přejdu trochu jinam :)
V naší rodině, musím to přiznat, jsme neměli vodu příliš v lásce. Ne, že bychom nepili rum, to ano, v tomto směru nemohu rodinu pomlouvat. Vždyť už při snídani rozdával otec decky pro zahřátí a sám pak se zahříval celý den, ale mám na mysli tu vodu, jak ji znáte vy – tu původní vodu pramenitou. Tak tu nám dokonce doma dlouho rodiče zatajovali. Ostatně nedalo jim to ani moc práce, neboť vodovod byl přes dvůr na pavlači sousedního domu a při dešti otec tvrdil, že z nebe padá síra. Dnes s odstupem času s úsměvem vzpomínám, jak u nás probíhala sobotní koupel, probíhala-li vůbec. Maminka napustila vanu světlým pivem, a když nás všechny spláchla, pozval otec sousedy na černou flekovskou třináctku. Zajímavé je, že tento otcův trik sousedé nikdy neodhalili, i když domovník Jícha našel jednou ve svém půllitru celuloidovou rybku a kus žínky
Text příspěvku byl upraven 08.10.13 v 19:47
Ticho po pěšině, tož já přidám :)
"Nebudu vás učit styly umělé," prohlásil Vlček. "Kraul, motýlek, prsa a znak jsou pastyly, které
vymyslel člověk ve své pýše, neboť se zaslepeně domnívá, že je králem zvířat. To je
ovšem nesmysl. Jsme soudní lidé, a proto nebudeme při plavání napodobovat ani rybu, ani žábu, tím méně delfína, zkrátka živočichy s vodou srostlé. My se poučíme od tvorů suchozemských, s námi se přátelících a nám věrných, to jest psů."
Pak důchodce vhodil svého kokršpaněla do vodního toku a ukázal na zmítající se zvíře prstem:
"Dobře se dívejte, jak to dělá. Plave nejideálnějším stylem, to jest čubou!" Svérázné metody trenérovy dostoupily v tomto okamžiku vrcholu. Rozjařil se, hulákal a oči se mu divně leskly, když nás začal strkat bidlem do vody, volaje:
"Napodobte psíka!"
Což se nám moc nechtělo, neboť kokršpaněl mezitím podivně zmizel ve víru pod jezem.
Děkuji za bezbolestné kleště, předám je své zubařce a doufám, že je využije a zbaví mě jednoho až dvou zlobivých zubů :)
A má odpověď zní: Miloslav Šimek + Jiří Grossmann, Povídky aneb Nechci slevu zadarmo, povídka Jak jsem se učil plavat, strana 128 :)
Dámy, máte pravdu obě, jen ta s hranostajem a bolavým zubem byla rychlejší, takže předávám žezlo :)
Vložit příspěvek