333 & Čtení se strýčkem Míšou na Radio1
Sledujeme seriály, zaléváme květiny v kanceláři, hrajeme počítačové hry, trávíme hodiny na sociálních sítích, jíme ( i když nemáme hlad), opakovaně uklízíme, chodíme bezcílně po pracovišti nebo jen tak zíráme do zdi. Později kvůli výčitkám a frustraci přichází pocit bezmoci vedoucí k tomu, že opět nic neděláme.
Ha, tak co vy na to?
Koka, je to skutečně Ludwig a jeho Konec prokrastinaci. Já už tuto knihu úspěšně prokrastinuji pár měsíců. Nějak to na mě nefunguje :-D
Předávám štafetu. Jdu si nachystat vázání a na pár hodin se vzdálím, tak se čiňte. Odpoledne si vše pročtu.
Nazítří, sotva svitl den, vydal se král na další pochod a přitáhl do Lublina. Tam obdržel zprávy, že se pan Sapieha po odražení Bohuslavovy výpravy blíží s četným vojskem, posílil pouze lublinskou posádku a šel dále.
Nejbližším cílem výpravy bylo pro něj teď Zamoście, neboť kdyby se mu podařilo zmocnit se této velké pevnosti, získal by neochvějnou základnu pro další boj a tak znamenitou převahu, že by s dobrou nadějí mohl vyhlížet šťastné zakončení války. O Zamości kolovala různá mínění. Poláci stojící až dosud na Karlově straně ujišťovali, že je to nejmocnější pevnost v Rzeczypospolité, a uváděli jako důkaz, že zadržela veškery Chmelnického voje.
Se zatajeným dechem se přiblížil k šatně, naklonil se uchem ke dveřím, aby slyšel, co mu odpoví, a chystal se zaklepat. Ruka mu však klesla. Ze šatny k němu dolehl mužský hlas, který říkal neobyčejně panovačným tónem: „Christino, musíš mě milovat!“
A Christina bolestným hlasem, provázeným pravděpodobně slzami, rozechvěle odpovídala: „Jak mi tohle můžete říkat? Vždyť zpívám jenom pro vás!“ Raoul se opřel o výplň. Trpěl. Srdce, o němž si myslel, že je navždy ztratil, vrátilo se znovu do jeho prsou a hlasitě tlouklo. Celá chodba jím zněla a Raoulovy uši jím byly jako ohlušené. Kdyby jeho srdce dále takhle nahlas tlouklo, určitě by je slyšeli, otevřeli by dveře a mladého muže s hanbou odehnali. Jaké postavení pro muže z rodu Chagny! Poslouchat za dveřmi! Přitiskl srdce oběma rukama, aby je umlčel. Ale srdce, to není psí tlama, a dokonce i když stisknete oběma rukama psí tlamu – a pes nesnesitelně štěká – je slyšet jeho štěkot dál. Mužský hlas se znovu ozval:
„Jste jistě hodně unavená?“
„Ach, dnes večer jsem vám dala svou duši a jsem úplně mrtvá.“
„Tvá duše je velmi krásná, mé dítě,“ pokračoval hluboký mužský hlas, „a já ti děkuji. Žádný císař nikdy nedostal takový dar! Dnes večer plakali andělé.“
Nápověda :) Toto dílo je největším úspěchem jeho tvůrce, francouzského novináře, detektiva a romanopisce. Získalo si oblibu milionů čtenářů po celém světě, bylo podle něj natočeno několik filmů, vznikly divadelní a televizní inscenace a také známý a úspěšný muzikál. V nejznámější adaptaci tohoto díla si zahrál hlavní roli herec, který je známý svým pokřikem "Tohle je Sparta!" :)
Na DK má tuto knihu 140 uživatelů v přečtených.
Text příspěvku byl upraven 10.10.13 v 17:40
„Ano, regály na galoše! V tomto domě bydlím od roku 1903. A od roku 1903 až do března 1917 se nestalo ani jednou - zdůrazňuji: ani jednou - aby dole z chodby, třebaže byly stále domovní dveře otevřeny, zmizel jediný pár galoší. Uvažte, že je tu dvanáct bytů a že ke mně chodilo plno návštěv. No, a v březnu roku 1917 se jednoho krásného dne ztratily všechny galoše včetně mých dvou párů, dále tři hole a z vrátnice kabát a samovar. Tak to byl definitivní konec! Můj milý! A takových případů se našlo. Třeba ústřední topení. Já prosím neříkám nic, jednou je sociální revoluce - topení fungovat nemusí. Ale ptám se vás: proč začali všichni, sotva to vypuklo, běhat ve špinavých galoších a válenkách po mramorovém schodišti? Proč dnes musíme galoše zavírat pod zámek? A ještě k nim postavit policajta, aby je někdo neukradl? Proč nenechali na schodech koberec? Karel Marx snad koberce zakazuje? Napsal snad někde tento filozof, že se druhý vchod do Kalabuchovova domu na Prečistěnce musí zatlouct prkny a my že musíme chodit dvorem? Komu to prospěje? Proč nezouvá galoše i proletariát, proč má potřebu zasvinit mramorové schodiště?“
No to byla kosmická rychlost, sotva jsem se stihla překliknout :)
Že je to úúúúžasná kniha, viď?
Ano, to je. Já přidávám něco zlehka podobného ( ale opravdu jen zlehka)
"Ne, už toho nech, řekni "ahoj"."
Psovy uši zůstávaly nešťastně připlácnuté po obou stranách jeho široké hlavy. Damien vzhlédl k dívčině tváři a ona ho povzbudila rychlým zvednutím brady. "Ahoj," naznačila mu to slovo rty.
"Hoj," pravil neochotně, ale poslušně. Vyslovil to zcela zřetelně.
Novaková zbledla a pevně stiskla rty. Rozhostilo se ticho, v němž bylo slyšet jen tiché ťapání psových tlap, když Damien vstal a na místě se otočil kolem dokola.
Tuto knihu zde ohodnotilo zatím jen 8 uživatelů ( včetně mě), takže rovnou předkládám nápovědy.
- v názvu knihy je i ono zvíře
- název je ve stylu toho pána, kterého jsme tu už xkrát hádali a je to ten, který počítá žaludy
Jessup - Pes, který hovořil s bohy?
Text příspěvku byl upraven 10.10.13 v 19:56
Je to tak. Četla jsem to v létě 2008 a do dneška nevím co si o knize myslet. Námět je ujetý, ale kniha je zpracovaná úžasně. Zkuste si ji přečít, kdo máte chuť a napište mi vaše názory.
Zůstaneme u zvířat:
Dospelá samica orangutana nemôže premôcť dospelého samca škvrnitej hyeny. To je prostá skúsenostná pravda. Nech sa rozšíri medzi zoológmi. Keby bola Oranžáda samcom, keby sa týčila v skutočnosti do takej výšky ako v mojom srdci, bola by to iná vec. Z pohodlného života v zoologickej záhrade bola síce korpulentná a prekŕmená, ale keby ju dali na váhu, ručička by ledva vyskočila na päťdesiat kíl. Orangutanie samice sú polovičné ako samce. Nie je to však len otázka váhy a brutálnej sily. Oranžáda nebola zďaleka bezbranná. Ide o prístup a znalosti. Čo vie o zabíjaní tvor, živiaci sa ovocím? Kde sa mal naučiť, kam zahryznúť, ako mocne a dlho držať? Orangutan môže byť vysoký, môže mať veľmi mocné a obratné ruky a dlhé rezáky, no ak to nevie využiť ako zbrane, veľmi mu to nepomôže. Hyena, ktorá má len čeľuste, ho premôže, lebo vie, čo chce, a ako to dosiahne.
Pro úplnost upřesním, že ve slovenském vydání, z něhož jsem citovala, se to jmenuje Plavba s tigrom.
Lensiiee, kam poplujeme dál? .
Dopluli jsme! A kam? To mi povězte vy.
Ze způsobu, jímž upíjel limonádu a dotýkal se své ženy, vyzařovalo jakési uspokojení. Katie byla přesvědčena, že tenhle muž je spokojený se svým životem a že se mu vlastně naplnily všechny sny. Když ho tak pozorovala, často si říkala, jak by asi vypadal její život, kdyby se narodila do téhle rodiny.
Na Alexovi pozorovala stejně spokojený výraz, když byl s dětmi. Nejenže se dokázal přenést přes tragickou ztrátu své ženy, ale zvládl to tak skvěle, že zároveň pomohl i dětem, aby se s tím vyrovnaly.
Text příspěvku byl upraven 10.10.13 v 21:08
Mohu se pozeptati, zda-li byl podle této knihy natočen film? Mám stopu :) Netřeba odpovídat :D Bezpečný přístav - Nicholas Sparks (až teď mi došla narážka na doplutí :))
Text příspěvku byl upraven 10.10.13 v 21:11
Vložit příspěvek