Ovlivňuje vás při výběru jak je knižní novinka prezentována?
Jájejí: Já si pod slovem prezentace představuji aktivní činnost, něco záměrně vyvolaného. Rozhovory, newslettery, ediční plány, určitě. Besedy, účasti na veletrzích a návštěvy u Haliny taky. Různé „náhodné“ mediální zmínky kolegů ze stejné stáje taky. Katalogy nakladatelů taky, jistě tam ty knihy nejsou naplácány jen tak. Stejně jako nejsou jen tak umístěny knihy v regálech – i to je důležitá forma prezentace. Souhlasím s tím, že i nad tímto musíme přemýšlet při nakupování (pokud jste tedy mířila sem). Nemusí nás to nutně odrazovat (nevidím v tom nic principiálně zavrženíhodného, je to prostě realita), ale asi bychom si měli být vědomi, že se to děje, to by nám mohlo pomoct v uvážlivějším výběru.
U literárních cen si nejsem jist, jestli bych je tam zařadil. Samozřejmě, pokud nakladatel informaci o vyhrané ceně všude cpe, tak už to propagace je. Ale samotné udělení ceny? Nemyslím, že by zrovna náš společný oblíbenec Jan Balabán nějak aktivně toužil po Magnézii a přemlouval lidi z Hostu, aby za něj lobovali.
Vzdělané, vstřícné a laskavé KNIHOVNICE jsou zajisté živoucím srdcem každé knihovny (až definitivně přejdeme na automaty, nebude to ono). Určitě i ty naše jsou takové, nepochybuji o tom. Jen empiricky to zatím potvrzeno nemám, zatím jsem se vinou své plaché povahy dostal od zašpitaného „Na shledanou“ k trochu hlasitějšímu „Na shledanou a hezký den“, které v pátek operativně nahrazuji za „Na shledanou a hezký víkend“ (teď před plánovanou uzávěrkou jsem se překonal pozdravem „Na shledanou a hezké léto“ a to teda můžu říct, že to jsem byl se sebou jako dost spokojenej :-)
Text příspěvku byl upraven 05.09.19 v 10:23
Já asi nejvíc dám na sebe a svoje oblíbené zde. Jasně, něco je reklama a zabere to na mě. Co se ale štvalo, bylo toto:
Koukám na film a reklamu poznám tak, že se leknu, že na mě vyskočila loutka a kupte si Hadrového panáka. Na konci i na začátku. Měla jsem z toho spíš lehkou pepinku a stříknuto do textilu, než nažhavenost ke koupi ;)
S dovolením, vnesu i opačný náhled:)
Přiznávám, že mne reklamy, ty celoplošné, které míjím např. v metru, či na zastávkách MHD, nějak neiritují, klidně si cestou po eskalátorech prohlédnu. Dokonce si i nějakou takovou knihu, když mne zaujme, koupím. Ano, reklamy jsou všudypřítomné, některé jsou vtipné, některé nevkusné, bývá jich přespříliš a mohou být i otravné. Přesto, zůstává na mém úsudku, jestli a čím se nechám ovlivnit, co si koupím/či nekoupím.
Jinak tento způsob prezentace vítám v případě upozornění na koncerty, jak České filharmonie, FOK, Pražského jara, na program Národního divadla, na výstavy, atd. Slouží mi to opravdu jako upozornění v diáři, nezapomeň si koupit lístek:) A nemám ten večer automaticky špatný pocit, že tam sedím díky reklamnímu sdělení. Protože mi to tak připadá, nejen v této debatě, ve starších, i v knižních komentářích jsem již četla, že bych vlastně měla mít. Možná bychom měli být méně "přepjatí". A to i vůči lidem, které potkáváme např. na ulici, či v knihovnách.
Text příspěvku byl upraven 06.09.19 v 13:08
A kam nám zmizeli v propagačním řetězci autor - čtenář dobří knihkupci a knihkupkyně? Žijí ještě, vychovává je někdo, nebo už existují jen jako hlídači a výdejci?
Ha, ha, Hanko_Bohmová, svou zmínkou o smalltalku jste mi připomněla můj hurónský vnitřní smích, když jsem tuhle v jednom podcastu výrobce nápojů (nekecám! jsem schopna uvést zdroj) slyšela (a pak dokonce četla, abych uvěřila svým vlastním uším! :-)) o člověku, který si říká Lektor hluboké konverzace.
Pořádá setkání, kde si dobrovolně přihlášení PLATÍCÍ zájemci vylosují téma, na které budou na mávnutí praporku HLUBOCE konverzovat.
Tak přátelé, TOHLE by mě tedy skutečně zabilo. {bez ironie}
A protože smalltalk ze své nahnilé duše nesnáším, pak mezi "cizinci" raději zarputile mlčím, čímž, jak mi prozradila jedna lektorka na knihovnickém školení, prý ostatní MANIPULUJU!
#VšechnuMocAbsurditám
Text příspěvku byl upraven 05.09.19 v 12:52
siena: Já si myslím, že váš vstup byl na místě, hezky to vyvažujete. Neměli bychom zapomínat ani na pozitivní dopady, které plakátová forma reklamy (a reklama obecně) má
A, ano, také jsem řadu koncertů viděl jen proto, že jsem na eskalátorech koukal kolem sebe :-)
Pro mne nezapomenutelné jsou graficky bezchybné plakáty, které měla Simona Monyová. Umělecké černobílé foto autorky s uhrančivým pohledem v životní velikosti od Jefa Kratochvíla a na něm lehce agresivní slogan: "Mám Vás přečtené, a Vy mně?" Pěkně se na to koukalo, zvlášť když byl plakát vylepen ve správné výšce na válcovém sloupu. Paradoxem bylo, že na její knihy "nadneseně" stály fronty, zejména čtenářek, už před jejich dopsáním.
pro mirektrubak:
Opravdu jsem to nemyslela tak, že předpokládám, že Jan Balabán sám aktivně žádal svého nakladatele, aby jej do soutěže nominoval. Chtěla jsem říct, že nebýt toho, že mě název a anotace knihy v seznamu oceněných zaujala natolik, že jsem si ji při první možné příležitosti vypůjčila a přečetla, nevím, zda bych jeho povídkové sbírky neminula. Což by pro mě osobně byla obrovská škoda.
Jájejí: díky za vysvětlení. Já vás z toho snad ani nepodezíral, jen jsem se možná příliš upnul na výklad slova prezentace jako vědomé aktivity prodejce. Pokud bychom to vzali volněji (ve smyslu: způsoby, kterým se k nám dostane povědomí o knihách), pak by literární ceny byly určitě jedním ze zajímavých zdrojů – řekl bych, že Šindelku nebo Bellovou bych mohl znát právě díky Magnesii Liteře. A překladovou Jasno lepo podstín zhyna zcela určitě.
S cenami souvisejí i ankety, to mě přivádí k dalšímu možnému zdroji literární inspirace: Oblíbení spisovatelé mých oblíbených spisovatelů. Když to vrátím k Balabánovi, tak teď čtu jeho sborník Publicistika a hry, kde jsem napočítal 57 odkazů na knihy jiných autorů. Pro mě to byl důvod k zaznamenání si a také k vytvoření svého prvního seznamu zde na DK – kterému tímto dělám jakože-nenásilně reklamu, když už jsme na tom vlákně o rádoby rafinovaných způsobech, jak upozornit na své produkty ;-)
Ještě slovo k Balabánově tvorbě, byť to není tématem. Protože v Publicistice a hrách jsou uvedeny i všechny jeho novinové a časopisecké rozhovory a ty většinou souvisely s vydáním té či oné jeho knihy (viz výše v tomto vlákně :-), tak jsem si ty knihy v průběhu letních měsíců znovu chronologicky četl – a nemohl jsem nebýt zase v úžasu, jaké má skvělé vcítění do osudů všech těch zlomených, ztracených a nezapadajících lidí. Jak je dokáže precizně popsat. Jak ho zajímají a jak takové lidi považuje za důležité, za nositele života. Říkal jsem si, jestli mě to bude pořád oslovovat, když už dnes žiji spokojeně a uspořádaně (a teoreticky bych neměl být jeho hrdiny tolik osloven, když už s nimi nesdílím jejich zásadní životní pocit), ale stále je to síla.
Takže ano, minout Balabána, to by byla obrovská škoda.
Bratislava nemá metro - zatiaľ. To zatiaľ trvá už 70 rokov. Mám blbo nastavený systém videnia - ignorujem plagáty a nevnímam reklamy. Čoho dôsledok je ale, že mi občas ujde nejaký zaujímavý koncert. Kniha ma obvykle počká. Existujem vo svete bez reklám - to isté mám aj na počítači - funguje mi periférny výkonný filter na reklamy. A aby som sa dostala k tomu, čo stojí za prečítanie, na to som roky používala mamičku a teraz už iba brata.
Vůbec ne, protože moderní literaturu až na několik málo výjimek (a to jsou většinou dary) nečtu. Obvykle kupuji knihy v antikvariátu a vybírám podle osvědčených autorů - klasiky beletrie i odborné literatury.
Dám na doporučení přátel, naopak hodnocení tady na DB je pro mě po několika zkušenostech irelevantní.
Text příspěvku byl upraven 09.09.19 v 01:04
Jen taková dokreslující statistika : http://www.msn.com/cs-cz/zpravy/kultura/pr%c5%afzkum-p%c5%99i-v%c3%bdb%c4%9bru-knih-se-%c4%8de%c5%a1i-inspiruj%c3%ad-hlavn%c4%9b-na-internetu/ar-AAGyJlu?ocid=ientp
Bylo by zajímavé znát metodiku tvorby výběrového souboru. Martinus se asi ptal spíše čtenářů, než nečtenářů. A asi byly pominuty e-booky, které "na kamenném krámě" pochopitelně nekoupíš.
Ale jinak to myslím potvrzuje to, k čemuž jsme taky kolektivním svěřováním se došli. Pro čtenáře jsou billboardy zbytečné, pro nakupovače tradičních vánočních dárků naopak.
Následující rozhovor by se dal zařadit třeba i do nějakého tématu věnujícího se poezii, nebo nakladatelské praxi, ale já se svévolně rozhodla dát ho právě sem!
:-)
https://vltava.rozhlas.cz/daniel-podhradsky-nejvyssi-meta-literatury-je-pro-me-poezie-8073527?fbclid=IwAR0ibblLDssH4w-5B_zu8IOZH1cSkbFVz1Y0hUNB_KnI1AwecFbZTQL5pTQ
Můj vztah k reklamě na knihy je ambivalentní. Když někde zahlídnu plakát nebo leták anoncující knihu která mě z nějakého důvodu zaujme - třeba kvůli námětu, kvůli autorovi atd., seženu si ji v knihovně nebo si ji koupím (třeba si předtím ještě najdu doplňující informace na netu). Ale pokud se zničehonic objeví nějaká záplava, všudypřítomná reklama na knihu, o jejímž autorovi toho moc nevím, spíš mě to odpuzuje, i když v některých případech se časem odhodlám aspoň se mrknout, co je to zač - a někdy i zjistím, že jsem dobře udělal. Klasické příklady jsou třeba Šógun, Jméno růže a Harry Potter. To jsou knihy, které jsem z různých důvodů douho odkládal, ale dnes patří ke klenotům mé knihovny. Naproti tomu třeba Dan Brown pro mě zůstává stále neotevřenou (a možná i navždy zavřenou) kapitolou, a od Toma Clancyho jsem musel přečíst jednu knihu, jelikož jsem ji přeložil, ale o další už fakt nestojím, jakkoliv jeden čas ho bylo všude plno. Takže reklama poslouží, ale nesmí jí být moc.
Vložit příspěvek