Odrazuje Vás moc tlustá kniha?
Ijcro: mě paperbacky nevadí. Právě naopak, poslední dvě knihy, které se mi rozlomily, měly pevnou vazbu. Ale taky to byl hutný papír, vydavatel Kalibr. Ale potom je ještě jedna věc. Rozměr je podle mě důležitý. Když to jsou ty paperbacky, který mají menší rozměry, je to peklo :( klasický rozměr je za mě v pohodě :)
Text příspěvku byl upraven 06.10.21 v 12:49
ijcro - pod první odstavec vašeho příspěvku se tlustým písmem podepisuji a vydavatele takových knih v těchto dnech doslova proklínám. Objevila jsem báječnou edici Pozdní sběr od vydavatelství Prostor (Příběh jedné moskevské ulice, Slunce mrtvých, ...) , ale každá snaha o šetrné otevření už cca padesáté stránky jejich knih končí poškozením vazby! Doslova zuřím - dají si tu námahu, aby oživili zapomenutá významná díla (budiž jim chvála!), ale nechají je vytisknout a svázat tak, jakoby šlo o četbu na jedno použití - a pak šup dop koše!
Text příspěvku byl upraven 06.10.21 v 15:47
Mě odrazuje určitě, díky neskutečně nepraktické rozměrnosti již několik let odkládám četbu Stehlíky od Donny Tartt.Jednou jsem ji měla již doma z knihovny ale nakonec vrátila nečtenou.Podle mně lze číst tuto knihu jedině u stolu(pakliže nechci riskovat zlomení hřbetu ) a to je zrovna poloha při které nečtu nikdy. Asi budu muset zapátrat po E knize.Ale celkově mě knihy nad 500 stran odrazují i v el.podobě.
Rozpadající se vazba mi pochopitelně vadí. Přesto si myslím, že jsem celkem tolerantní, neboť i mistr tesař...
Ale tak, jak se rozmohly knihobudky, a já se na ně adaptoval, začaly mi přicházet často mnohé knihy opakovaně.
V tomto okamžiku bohužel nejsem schopen přesně uvést o které tituly šlo. Až na ně znovu narazím, doplním to sem, (do tohoto příspěvku,) i na aktuální konec vlákna této diskuze.
Abych to zkrátil. Když u hodnotné knihy, kterou nechcete odložit, narazíte už u třetího exempláře téhož titulu, že vám po rozevření knihy část listů, často celé desítky, přijde naproti, jde jednoznačně o do nebes volající šlendrián.
Zato si dobře pamatuji, že snad celá řada A.Christie v pevné černé vazbě vykazuje, dokonce snad bez výjimky, stejnou chybu. Kdykoliv jsem si některou z těchto knih zapůjčil z knihovny, zacházel jsem s ní s dvojnásobnou opatrností. Přesto jsem hned několikrát vracel střed knihy na volných listech. Domnívám se, že by si toto téma zasloužilo samostatné vlákno, které by obsahovalo varování obsahující informace u kterých titulů konkrétně k těmto vadám dochází. Bohužel v některých případech by šlo dokonce o celou produkci určitých nakladatelství.
Problém s přetloustlými brožemi samozřejmě znám. I při opatrném zacházení dochází pravidelně již při prvním čtení k poškození vazby.
Jinou otázkou pak bývá text sahající od samotného okraje stránky až přímo ke středu vazby. Pokud si chci dočíst řádek do konce, jsem nucen knihu někdy téměř rozlomit. Problém rovněž činí i text skrytý na části listu skryté pod lepidlem.
Starší, hodně očtené knihy, bylo možné mírně oživit velice opatrným seříznutím poškozených okrajů stránek. Pokud ale od okraje textu nezbývá ani celý jeden centimetr volné plochy, nelze tuto čistě nouzovou techniku použít.
@kapr:
Souhlasím, u lepených knih by měly být okraje blíže hřbetu rozhodně širší než v okraji. Právě tohle (a podle mého je to chyba) způsobuje při pokusu o čtení větší namáhání a tím i částečné (úplné) rozlomení hřbetu. Paradoxně se to stává študákům při pokusu okopírovat si nějakou dvojstránku z takovéto knihy; příliš na hřbet tlačí a ten prostě nevydrží...
Není to jen problém posledních let. Typicky u kniky "Pouští a prérií" od Karla Maye z roku 1974, kterou vydal Albatros, se lepená vazba taky rychle rozpadla (ale to bylo zřejmě z důvodu enormního šetření lepidlem).
U Pouští a prérií to byl asi nějaký pokažený kus, protože já svoje vydání mám už od roku jeho vydání, rád a často jsem to četl, ale žádně poškození knihy nenastalo. Ani nikdo z kamarádů neměl s ní problém. A s širšími okraji u hřbetu souhlasím. Preferuji brože, ale některé se vážně rozpadají už při prvním čtení, dokonce ještě dříve, než stihnu knihu dočíst do konce.
Tlusté knihy mám rád, protože je to obvykle skutečný požitek. Pokud to není suché odborné pojednání, u kterého nevím, o čem vlastně je.
Pokus vidím velmi tlustou knihu, řeknu si nooo ...ale pokud je fakt dobá, těch 600 stránek uteče jako nic.
@Elulilinka1, Hobo:
No, nevím, nevím..., mě nakladatel s knížkou, která měla osm set stránek vyhodil, že takovou kládu prostě nikdo dneska nedá. Tak jsem musel redukovat a redukovat a redukovat do vaničky...
:(
@ijcro: Jste-li o kvalitě svých stránek přesvědčen, neredukujte. Historie podává hodně příkladů špatných odhadů. Hledejte jiného nakladatele.
Hobo: Souhlasím.
ijcro, nic neredukujte, za žádnou cenu.
Však najdete vydavatele který pozná kvalitu.
@DeepSea21: Vážně si myslíte, že v ČR existuje vydavatel, který pozná kvalitu? Hahahahahahahahahahahaha!!! Z které planety posíláte příspěvky?
Také takové znám. Bohužel, i jim se občas podaří vydat paskvil, např. s mizernou redaktorskou prací, přesto, rozhodně není důvod k této reakci, k vašemu šmahem odsudku, SBH...
Text příspěvku byl upraven 16.10.21 v 09:56
@SBH:
Kvalita jakéhokoliv nového (zdůrazňuji novéno, nově vzniklého) díla se nepozná při prvním zaujatém čtení. Je nutností nasčítat více pohledů, ještě více nezaujatých postojů a to se samozřejmě násobní i s indexem propagace (což je proti rovným podmínkám, někomu se toho dostane a jiný se v reklamě plácá sám) a zároveň i s úrovní prodejů.
Propagace/reklama, ať už je jakákoliv, může nezaujaté postoje přebít a pokud dílo koupí skoro všichni potencionální zájemci (ať už jsou pod vlivem anebo nejsou), tak se nakonce pozmění i názor na kvalitu díla. A teprve čas ověří s podstupem přeba deseti, dvaceti let nadčasovot díla a dá mu tu správnou "kvalitu". Takže podle mého je hlavním faktorem pro posouzení kvality čas...
Vůbec ne. Většinou si knihy vybírám podle recenzí a můj odhad je většinou správný (kniha mi sedí/nesedí). Například Hodiny z olova od Radky Denemarkové jsou dosti obsáhlé, tedy zhruba 1000 stran. Byl jsem velice mile překvapen. Tedy délka můj dojem z kvalitně zpracované knihy a témy jen umocnila. Když se mi kniha nelíbí, nezáleží na tom, kolik má stran, a knihu odkládám. Souhlasím s HermanekB. Každopádně někdy je vážné téma po dlouhém psaní velmi těžké ukončit, viz Hodiny z olova.
Text příspěvku byl upraven 16.10.21 v 13:04
@Hobo: Bohužel já neznám jediného vydavatele, který "pozná" kvalitní knihy. Otázku, kde se kvalitní knihy berou, je snadné zodpovědět: v tom ohromném množství vydaných knih je sem tam slušný úlovek statistickou nutností, nikoli výsledkem kvalitní práce nakladatelů.
Což samozřejmě koreluje s názorem @sieny: Nakladatelům často unikne paskvil, aby občas, čirou a bezpochyby neúmyslnou náhodou vydali i kvalitní kousek.
@ijcro: Čas je samozřejmě silným katalyzátorem, na druhou stranu si myslím, že vynikající kniha je poznat na první dobrou. Mozartova hudba se taky líbila na první poslech.
@vladomach: Závidím Vám. Málokterá recenze skutečně vystihne podstatu knihy, mnohem častěji se jedná o reklamní článek snažící se podpořit autora či nakladatelství. Mnohokrát jsem naletěla na pochvalné hodnocení, ani u velmi slabých knih jsem nenarazila na recenze objektivně kritické. Výběr knih, které mi sednou, je z toho důvodu slušná bojovka.
SBH, nemyslím si, že například v Academii, Prostoru, Paseka, Absyntu, Artforum, svého času Kalligram, vycházejí kvalitní knihy jakýmsi "omylem".
A dovolila bych si namítnout, že ani Wolfi neměl nic na první dobrou...
Text příspěvku byl upraven 16.10.21 v 17:50
Otázka je velmi zajímavě položená. Pojem "tlustá kniha" sám o sobě není jednoznačný. Příkladmo: kniha o 600 stránkách může obsahovat hutně napsaný rozsáhlý románový příběh anebo jen několik kratších povídek či sebranou sbírku poezie vysázenou velkými písmeny s mnoha mezerami a navíc i celostránkovými ilustracemi (jenž by bylo možné ve výsledku vydat v útlé knížečce). Nakonec to ani nemusí být nutně kniha ke čtení, ale třeba obsáhlý popisný herbář. Ne nechci zbytečně mudrovat. Obecně mi silné knihy nevadí ani mne neodrazují, zvláště, když jsem na dovolené, abych nemusel s sebou brát více titulů, ale jen jeden. A jak se zde již shodli mnozí pisatelé, tak podstatný je obsah. Někdy je praktičtější, když je obsáhlejší románové dílo rozděleno do dvou středně silných dílů (třeba dvoudílní Bídníci od V. Huga vydaní v Odeonu anebo Servantesův Don Quijote vydaný ve Svobodě). To je ale někdy zase na závadu v případě, že se chci vrátit (vracet) zpět do předchozích kapitol. Silná kniha je svým způsobem výzvou, zda mě celá svým obsahem nadchne a osloví. A taky zda nakonec splní to očekávání, když je tak silná a přesto jsem ji tolikrát nesl v tašce cestou do práce anebo si ji vezl na chalupu na víkend. S kvalitním příběhem ubíhají stránky samy. Nejhorší je se začíst a vidět záložku úplně na začátku, když stránky neubývají. A pak přijde druhý extrém: záložka je už skoro na konci, příběh v nás a to rozčarování, jak to rychle uteklo :-)
Příspěvek porušil pravidla diskuze, a proto byl odstraněn moderátorem.
Tlusté knihy mě naopak přitahují, mám je moc ráda. Moc ráda začínám číst knihu, konce ráda nemám (většinou). :) Proto u mě obsáhlé knížky vítězí. V průměru čtu kolem stovky stran denně, samozřejmě se to liší, podle toho, kolik mám času, jaká je knížka, kterou zrovna čtu. Knížky pod 300 stránek mě na první pohled nezaujmou, ale samozřejmě dám na doporučení a recenze, rozhodně nejsem striktní odmítač útlých knížek.
@DeepSea21 https://www.databazeknih.cz/knihy/hitlerova-ponorkova-valka-pronasledovani-1942-1945-4888
Shinobi: Wow... Objednáno. Bude to asi trvat, ale to si přečtu.
Díky za tip.
@DeepSea21 nz :) Ja mam od Blaira oba dily Hitlerovy ponorkove valky i Tiche vitezstvi. Jenom mne mrzi, ze to Navrat zabalil a pokracovani Tiche vitezstvi - Cesta k uspechu, 1944-45 uz nikdy nevyslo.
Text příspěvku byl upraven 23.10.21 v 18:15
Vložit příspěvek