Nejdepresivnější knihy, jaké jste četli
Teď jsem právě dočetla "Devátý dotek" od Mirky Šimkové a také mně vždy dostanou "Dvě ženy" od Diany Beate Hellmannové
Jak už bylo výše zmíněno, tak za mě určitě 1984 (plus od Orwella neméně depresivní Farma zvířat) a Zabiják (všechny postavy mi byly odporné).
Nemusím dlouho dumat, určitě je to Cesta od McCarthyho. Nemluvím ani tak o samotném ději, jako o atmosféře a prostředí. Ta kniha je prostě tolik.. tichá a šedá. Po pár stránkách si čtenář připadá, jako by vše bylo opravdu pokryto "všudypřítomným popílkem".
Laskavé bohyně. Při čtení se mi občas doslova dělalo zle a ty nechutné, depresivní obrazy mně provázely i ve snech. Čtení této knihy jsem musela někdy před rokem z jistých důvodů přerušit, ale až bude víc času, určitě se k ní vrátím - i když budu muset asi začít od začátku. Kniha je totiž velice "chytlavá" a když se začtete, nelze ji jen tak odložit a zapomenout.
Zcela vážně pro mě nejdepresivnější knihou byl Malý Bobeš, četla jsem ji jako malá holka a do dneška mi v hlavě zní věta: "František umřel", měla jsem tehdy bráchu mimino a fakt mě to dostalo. Od té doby jsem přečetla desítky jiných knih, ale žádná ve mně nezanechala tak výraznou negativní stopu.
Nejdepresivnější detektivka Člun v mlze můžu říct že s té knihy mi šel mráz po zádech.
http://www.easybuy.cz/Knihy/Clun-v-mlze
Remarque - Jiskra života. Příběh z koncentračního tábora... Neřekla bych, že byla nejdepresivnější, ale nejděsivější. U hororů se člověk bojí, ale ví, že je to jen fikce, ale tahle knížka vycházela ze skutečných zážitků. Z některých pásáží mi bylo fyzicky špatně. Nechápala jsem (a dodnes nechápu), jak mohl člověk člověku provádět taková zvěrstva.
Text příspěvku byl upraven 17.10.12 v 09:30
Povídky od Čechova jsem nedočetla, padla na mě taková depka, docela skutečná, nic se mi nechtělo, vše mi přišlo zbytečné a marné. Od té doby jsem se zařekla, že už Rusáky nečtu.
Nejdepresivnější kniha z dětství je také Malý Bobeš, jak už tu někdo zmínil a ze současnosti, co jsem četla, tak knihy Delphine de Vigan nejsou zrovna nejradostnější a padá z nich na člověka taková beznaděj a deprese, i když já všechny knihy od Delphine mám oblíbené, možná právě pro tu tísnivost.
Asi nejdepresivnější kniha, co jsem četla, byla Jerzy Kosinski Nabarvené ptáče, nic depresivnějšího v beletrii snad neexistuje.
A dál jsou to knihy o holocaustu..Laskavé bohyně, Svědkové z továrny na smrt, V pekle plynových komor, Utekl jsem z Osvětimi apod.
Asi nejvíce depresivněji na mne působí kniha "My děti ze stanice ZOO". Četla jsme ji, když mi bylo asi 15 let a pamatuju se, že jsem několik nocí nemohla pořádně usnout ...
Nejdepresivnější? Určitě souhlasím s " My děti ze stanice ZOO" společně s "Mementem"...Nicméně nemůžu nezmínit většinu knih o Osvětimi a dalších koncentračních táborech. Ufff!!!
Tak je jich několik. Jak už tu byly jmenované, jsou to "My děti ze stanice ZOO", to byla jedna z prvních. Následovala Kohoutova Katyně a Popraviště od Ajtmatova, kde mne nejvíce dostal příběh té vlčice.A nesmím zapomenout na Jiskru života od Remarqua a Komu zvoní hrana od Hemingwaye.
Text příspěvku byl upraven 06.04.13 v 20:24
Pro mě byl hodně depresivní Hrad mistra kloboučníka od Archibalda Josepha Cronina .
Pro mě byla depresivní kniha-VYHNÁNÍ GERTY SNIRCH a POHROBCI ZLA.a v dětství taky MALÝ BOBEŠ,to jsem brečelakdyž umřel František A taky BABIČKA,když umřela a Barunka běhala po zahradě a vem to říkala,myslím tím zvířata a včeličkam.
Pro mě byly nejdepresivnější knihy Hrad mistra kloboučníka, A uzřela oslice anděla, Čistý, Farma zvířat, Baltimore, Síla vzrodu (slýchávám názory, že ten konec byl moc idylický, ale já u toho půl noci probulela), Zrůda a svým způsobem i Goya.
"My děti ze stanice ZOO" - tak o tomhle byl natočen neméně depresívní film "Wir Kindern vom Bahnhof ZOO" (1981), který lze rovněž doporučit. Naše generace to chápala jako svoji zpověď, k doplnění toho se hodil ještě "Vekslák" - kniha i film.
Přečteno jest.
Vložit příspěvek