Nejdepresivnější knihy, jaké jste četli
Určitě 1984, ale taky Bídné roky od Faldbakkena, Hrozny hněvu od Steinbecka a v neposlední řadě na sebe navazující dvě díla od Jiřího Weila: Moskva - hranice a Dřevěná lžíce. A taky tma o polednách od Koestlera.
V poslední době to pro mě byla díla autorů existencialních nebo jejich předchůdců, např. Sartrova Zeď a Nevolnost, Kafkova Proměna, Camusův Cizinec či Dostojevského Zločin a trest.
Tma od Ondřeje Neffa: co by se stalo, kdyby najednou přestala fungovat elektřina. Rabování, chaos, návrat do středověku, to vše situováno do našeho prostředí v nedávné minulosti (rok 1998). Četla jsem ji sice už dávno, ale pořád mě děsí a zatím si ji nechci přečíst znovu.
Ladislav Klíma - Utrpení Knížete Sternenhocha.
Ten pán měl prostě nějaký duševní problém...
Povídky Edgara Allana Poea, Na západní frontě lid, Ostře sledované vlaky, Deník Anny Frankové
Většina knížek od Kinga, nějaké ty scifárno povídky od Asimova a určitě Strach moudrého muže - ale tam to třeba ještě dobře dopadne.
Rozhodně Kladivo na čarodějnice. Ta kniha párkrát letěla do kouta, protože jsem nemohla snést, co se tam děje.
Čtu jenom depresivní knížky :-), ale ze kterých mně nebylo dobře např. Slepá skvrna, Vteřinu poté, Medová past, Řbitov zviřátek...
Text příspěvku byl upraven 09.01.16 v 10:14
:-) Ahojte. je tu někdo z okolí Mikulova na Moravě, kdo by mi poradil, jak napsat vlastní knihu? týkalo by se to mého dětství proč a jak jsem se dostala do dětského domova. Není to zrovna nejveselejší, ale ráda bych tímhle pomáhala ostatním v takové situaci jako jsem byla já. Je mi 17 a v DD jsem i v současné době a ráda bych kdyby mi tohle klaplo a vyšla mi moje kniha. Byl by tu někdo ochotný a poradil mi? Raději poblíž Mikulova, kdyby byla potřeba i osobní schůzka :-)
Loni to bylo „V plesových střevíčkách sibiřským sněhem“, letos „Doba z druhé ruky, konec rudého člověka“. Obě knihy jsou výpověďmi o hrůznostech nacistického a komunistického režimu v bývalém SSSR a jeho satelitních státech. Výpovědi obyčejných lidí, kteří se zprotivili mocnosti třeba jen tím, že ukradli kůrku chleba nebo je závistivý sousedé udali pro nějakou malichernost. S každou další přečtenou stranou člověk zapadá do neskutečného bahna deprese a fakt na sobě pociťuji změny nálad. Druhá kniha je o to smutnější, že mnozí poškození zůstali i nadále zvrhlému systému bezmezně oddaní.
http://www.databazeknih.cz/knihy/v-plesovych-strevickach-sibirskym-snehem-31933
http://www.databazeknih.cz/knihy/doba-z-druhe-ruky-235706
Orwell - 1984,
Dostojevskij - Zápisky z mŕtveho odmu
Text příspěvku byl upraven 31.01.16 v 12:28
Devatenáct minut od Jodi Picoultové. Opravdu smutná a depresivní kniha.
V podstate čokoľvek od Hassela, jeho opisy bojov sú riadne depresívne a ešte Čapkové Trapné povídky , asi som ich čítal v nevhodnú dobu ...
Všechno od Kafky, Elfride Jelinekové, pak třeba Zločin a trest, Bílý Bim...
Nic z toho už dnes nemůžu číst. Jak něco zavání beznadějí a zmarem, odkládám. Možná na jaře v pátek odpoledne...
Milana Terloeva - Tanec na troskách
Jean Sasson - Láska v zemi žalu
Federica de Cesco - Tibeťankin stratený dom
Text příspěvku byl upraven 15.01.17 v 10:43
Jeste tu nepadlo V sedych tonech - Ruta Seperys http://www.databazeknih.cz/knihy/v-sedych-tonech-164866
Nerikam, ze je nejdepresivnejsi, ale optimismus v ni nehledejte.
cecetka, já s tím tak úplně nesouhlasím... Smutná a šokující kniha to sice bezesporu byla, ale na druhou stranu já v ní právě optimismus docela i viděla. Nebo možná ne přímo optimismus, ale takový to odhodlání hlavních postav, že se nedají, že přežijí... Prostě tam nebyli samí šíleně zoufalí hroutící se lidé, ale lidé, kteří navzdory všem těžkostem (dost strašným, co si budeme povídat) nepřestali vyhlížet lepší časy... A v tomhle na mě kniha působila svým způsobem i pozitivně.
Text příspěvku byl upraven 22.01.17 v 19:05
Bábovky od Třeštíkové - po dočtení jsem měla pocit, že ať děláš, co děláš, nemáš nad svým životem moc velkou moc a vztahy se vždy pokazí.
Vložit příspěvek