Komentáře, hodnocení

DISKUZE » O knihách


soukroma
soukroma 09.07.2018 v 17:40

Tak poslední můj příspěvek zde je až tento: s vláknem může nakládat pouze provozovatel (zakladatel vlákna do toho nemá co mluvit), takže vlákno bude zde beze změny nadále. Využívejte je dle své libosti, ale mějte na paměti, že všichni jsme odsouhlasili toto:
"Uživatel souhlasí s tím, že Provozovatel je oprávněn vymazat, pozměnit či zablokovat jakýkoliv údaj, příspěvek, informaci, odkaz či jiný obsah."!

Lenka.Vílka
Lenka.Vílka 10.07.2018 v 09:56

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

SSTknihy
SSTknihy 19.07.2018 v 15:11

LordSnape: OK. Díky.

JáJejí
JáJejí 28.08.2019 v 09:42

Inspirována nápadem Lenka.Vílka, zmíněným v diskusním vlákně Co právě čtete?, oživuji toto vlákno otázkou:

Co rozhoduje o tom, zda přečtenou knihu (jen) okomentujete, (jen) ohvězdičkujete, napíšete k ní recenzi, reakce kombinujete, nebo nic z toho?


Za sebe: Komentáře jsem psávala (a hodlám v tom pokračovat) v podstatě jen ke knihám, které (ne)mají buď komentář vůbec žádný, případně jich jen nemnoho. Nebo v případě, že se moje dojmy z knihy výrazně liší od převažujícího názoru.

Dělám to proto, že chci oplatit jiným aktivním čtenářům to, že mě občas svým komentářem navnadili přečíst si knihu, kterou bych sama jinak minula. A současně mi to pomáhá lépe si zapamatovat autory a tituly pro mě významných knih do vzdálenějšího budoucna. Čili opět má oblíbená herní strategie Win-Win.

Samostatně hvězdičkuji jen zřídka, protože nejsem soutěživý typ, resp. nemám pocit, že mi za pozornost stojí jen to podle-názoru-většiny-nejlepčí!
:-)

Text příspěvku byl upraven 28.08.19 v 09:45

otula
otula 28.08.2019 v 11:32

@JáJeJí: neberu hvězdičkování jako nějaké soutěžení, ale jako své (velmi relativní) hodnocení a dávám ho až na ojedinělé výjimky každé přečtené knize. Komentáře píšu ke knihám tehdy, když mám strašnou potřebu se ke knize vyjádřit, případně tehdy, když u knihy žádný komentář ještě není.

ijcro
ijcro 28.08.2019 v 11:54

@JáJejí: téměř nekomentuji všechny knihy v sérii, na to stačí mezihvězdí.

Je otázka spíš pro pekelníka, co je pro každého to nejlepší.


Lenka.Vílka
Lenka.Vílka 28.08.2019 v 12:02

A není to chudý? Když u knihy není komentář? Mě je baví psát a je jedno, kolik je přede mnou. Nemám ráda komentáře: "Nevím, co bych napsal, co přede mnou nebylo řečeno, se vším souhlasím." Co to? Tak to raději potom jenom hvězdičky :(
Potom je pohled další. Co je dostatečná délka komentáře? A není potom lepší napsat recenzi? Dost lidí sem píše svoje recenze ze svojich blogů. Napíšou tři věty o knize a: "Pokud chcete vědět víc, na mém blogu." Ty buď dají externí recenzi nebo nedají, ale furt to je "blogískové psaní" rovné třeba dalšímu komentáři.
Já bych nikdy nemohla psát recenze. Neukočírovala bych její strukturu. Nebo...nevím, zdaz bych chtěla ukočírovat její strukturu. Za mě svazující. Moc :(
Komentář dnes píšu ke každé knize a je jedno, kolik lidí je přede mnou.

JáJejí
JáJejí 28.08.2019 v 12:18

pro ijcro:
Nikdy jsem nepřečetla nic, co by mělo více, než tři díly. Vlastně jóoo, dětem jsem kdysi předčítala nekonečnou Správnou pětku od Enid Blytonové, ale to jsem ještě na DK neměla čas a ani o ní nevěděla!
:-)

Společně tu nehledáme, co je nejlepší pro všechny, ale píšeme si tu, co a proč nás má k tomu, abychom psali jiné komentáře než o "samočtení se knihy"...
:-)

pro otula:
Ne, soutěžením není samotné hvězdičkování, ale jejich "data-mining", tedy sestavování nejrůznějších žebříčků. Ty mě vážně nezajímají.

pro Lenka.Vílka:
Když se jedná o knihu, kterou přede mnou už komentovaly desítky lidí, s vysokou pravděpodobností tam bude i komentář, se kterým souhlasím, nebo se mému pohledu aspoň blíží. Čili bych do debaty nepřinesla nic nového.

Interní DK recenzi právě chystám a na svůj osobní blog na ni dám odkaz sem!
Zas to dělám obráceně!
:-)

Text příspěvku byl upraven 28.08.19 v 12:21

Lenka.Vílka
Lenka.Vílka 28.08.2019 v 12:37

JáJejí: za mě je to takové uzavření knihy. Když přinesu knihu domů, otevřu jí a podívám se, zda je doplněno vše, co je možno. A dám na místo určené pro knihy. Nebo na místo, kam dávám nové knihy, protože nejsem schopná (preferuji termín "nejsem schopná" před "jsem neschopná") je znovu a zas doma uspořádat. Což dost čtenářů zná. Přečtu. Napsat komentář je pro mě něco jako další bod celé té cesty. Uzavření mého chvilkové spolužití s knihou. Tím to uzavřu a položím na místo určené pro knihy, které půjdou zpátky do knihovny. Též dělám to, že lístek z knihovny mám jako druhou záložku. V rámečku (propiskou) mám tl, co se chystám číst. Když to začnu číst, rámeček obtáhnu slabou lihovkou. Když dočtu, rámeček vybarvím. Ano, může se to všechno zdát divné. Každý má svoje libůstky, uchýlárny, možná až skoro pár potřeb, které jinak neumí kontrolovat (minule slečně nevylej lístek se seznamem a bylo to hodně dlouhejch 14 dní, než jsem svůj lísteček dostala a mohla si ulevit!). Říkejme tomu rituál. Jako když dáte neštěstí na dlaň x fouknete do ní a je to pryč. Jo, tak na tyhle kraviny nevěřim. Ale svoje postupy a uzavření potřebuju. Každej to máme holt jinak...

(Jinak, moje komentáře jsou spíš postřehy z knihy. Proto musím mít po ruce neustále telefon. Píšu to průběžně. A potom nějak sesumíruju, dám nějakej ten citát hlavně když čtu vtipou a sprostou knihu v jednom, protože to se smí, ale jinak jsou sprostá slova zakázána, a když je dobré období, tak i mood song. Možná až moc živý, ale je to tak. Asi bych to nedala. Bez postřehů během četby. To bych potom musela mít u sebe neustále blok a tam si to zapisovat. A chudák Lenička. Už tak sebou všude tahá jeden, to by bylo moc...)

JáJejí
JáJejí 28.08.2019 v 12:52

Tak to tedy imaginární klobouk dolů, Lenko.Vílko!
Proti vám já jsem tedy anarchoflegmatická líná liberálka, co se čtenářských i životních rituálů týče!
:-)
Jdu smolit tu recenzi.

Lenka.Vílka
Lenka.Vílka 28.08.2019 v 13:04

Nevím, zda to je dobré nebo špatné, ale je se mnou těžší vydržet. Občas víc vystrkuje růžky ta, který je všechno jedno, ale častěji se projevuje ta puntičkářská potvora, se kterou málo kdo vyjde. Vždy...to sama víte, ne? Já umím být jedná z milionu! ;)

Hanka_Bohmova
Hanka_Bohmova 28.08.2019 v 13:16

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

ijcro
ijcro 28.08.2019 v 13:23

Zkusme třeba nastolit obecnou otázku napříč žánry, jak zlepšit povědomí o lepší úrovni komentářů (aby měly krom emocionálních zášlehů a žlučovitých výlevů i nějakou vypovídací hodnotu). To by pro začátek šlo, ne? Aneb, jak komentovat komentáře...

JáJejí
JáJejí 28.08.2019 v 14:05

pro Hanka_Bohmová:
Já se (ne)seznamuju jinak/nijak!
:-)
pro ijcro:
Najděte mi jedinou plodičku "emocionálních či žlučovitých" komentářů, která se aktivně zapojuje do takovýchto moralistních diskusí, prosím!? Je to marné, je to marné, je to marné!

ijcro
ijcro 28.08.2019 v 14:12

@JáJejí: Působit se dá různě, negativně, pozitivně, osobním kouzlem nebo vlastním příkladem...

JáJejí
JáJejí 28.08.2019 v 14:15

Ano, ale aby bylo možno působit, musí být "protistrana" ochotná nechat se vystavit působení...
:-)
Myslím, že příčinou těch komentářů, které se nám tak hrubě nelíbí, je tradiční poslední otázka v osnově hodnocení knihy v (dodnes prý) vyžadovaných školních čtenářských denících:

5. Zhodnocení (jak se ti kniha líbila?)
:-)

mirektrubak
mirektrubak 28.08.2019 v 14:35

Píšu komentáře především pro sebe. Čtu knih opravdu hodně (myslím, že zbytečně moc, hltavě, někdy si ke své škodě nenechávám „doznít“ právě dočtenou a už se vrhám na další) a po dvou-třech letech už si přečtené knížky nemusím dobře pamatovat – pohled na vlastní komentář mi osvěží moje tehdejší názory a pocity ze čtení.

Zároveň mi komentování umožňuje si myšlenky z knihy verbalizovat. Proměnit pocity a obrazy do myšlenek a následně myšlenky do slov a slova do odstavců. Zdálo by se, že bych k tomu nepotřeboval veřejné publikování, jenže právě umístění do sdíleného prostoru mě nutí tu snahu dotáhnout do finálního tvaru, nezaseknout se tam, kde se mi vyjádření nedaří – při psaní pro sebe by to zřejmě skončilo u nějakých poznámek v jednotlivých odrážkách, soustředil bych se na obsah a neřešil formu. Tím bych ale ten proces prozkoumávání přečteného šidil, něco by tam chybělo.

Do třetice: protože se v komentování často vzdálím od hodnocení děje knihy, ale pustím se do popisů nějakých svých nálad, stávají se moje komentáře jakýmsi pseudo-deníkem, při zpětném čtení (do kterého se ale příliš často nepouštím) se mi vybavují i mimoliterární souvislosti – příjemné i mrzuté.

I když zdůrazňuji že hlavní motivace pro psaní je interní, nechci tím říct, že mě nezajímá, jestli si můj komentář někdo přečte. Pokud dostanu zpětnou vazbu (formou palce nebo dokonce slovní pochvaly) mám z toho radost a zavazuje mě to k tomu, být pečlivý i v dalším komentování. Jak o tom píšu o kousek výš: nesmířit se s nějakou ledabyle nahozenou myšlenkou a pokusit se dát svému psaní i jakýsi řád a srozumitelnost (ne že by to bylo pokaždé poznat). Tak chci využít tohoto svého příspěvku a poděkovat všem, kteří mým komentářům věnovali svůj čas – vážím si toho.

Ještě, když už jsem se tak rozepsal, chci poděkovat všem komentujícím. Právě knižní komentáře považuji (subjektivně, pro sebe) za nejhodnotnější část tohoto webu. Ano, jejich užitečnost je kolísavá, ale už mnohokrát jsem se zde nechal inspirovat ke čtení děl, které bych jinak bez zájmu přešel. A mnohokrát jsem byl „donucen“ se podívat na již přečtené jiným pohledem.
A někdy má prohlížení komentářů opravdu nečekané (hluboké a životní, s nadsázkou jen mírnou, ano :-) následky ... když jsem si někdy před třemi lety chtěl prohlédnout, co místní komunita soudí o mé oblíbené knize Konec dobrodružství, téměř najisto jsem počítal s tím, že se dočtu to, co o této knize soudila většina těch, kterým jsem ji v minulosti vnutil – že je to nepříliš zajímavá, dost bizarní love-story s násilně naroubovanou náboženskou tématikou. Ale jeden komentář byl jiný. Zapamatoval jsem si jej a zapamatoval jsem si i autorku. Přál bych si mít mladší sestřičku, která by psala taková hodnocení, říkal jsem si tehdy, pak se pokáral za nadměrný daydreaming a myslel si, že tím to skončilo. No … a neskončilo :-)

p.s.: Vyvíjet aktivitu ke zlepšení úrovně komentářů ostatních nehodlám – mám dost práce s těma svýma :-)

Lenka.Vílka
Lenka.Vílka 28.08.2019 v 14:53

Mirektrubak: kdyby to šlo, dám vám za příspěvek palec. U mě dost hodnocení a forma _přestože stejnou základní formu mám vždy stejnou) se vždy odrazí. Jak mi bylo, když jsem četla. Kdy to bylo. Kde jsem četla. Toto vždy dám do komentáře. Jasně, někdo na příběh za knihou nemusí být zvědavý. Ale můj komentář je můj. Je pro mě, je o mě, je o knize. A já když si to potom přečtu. Třeba když za něj časem dostanu palec, já si to všechno vybavim. Jasně, mohla bych na to mít svůj osobní blog na internetu. Ale proč vymýšlet něco nového, když databáze mi ten prostor dává tak je?

L.Helena
L.Helena 09.06.2020 v 09:01

Doposud jsem si myslela, že svůj palec nahoru dáváme komentáři u knihy, kterou jsme přečetli a s určitým komentářem se ztotožňujeme, nebo se nám z nějakého jiného důvodu líbí. Ale až v momentě, kdy sami máme knihu přečtenou a tudíž víme, o čem je kniha i samotný komentář.
Setkala jsem se však s následující situací:
Kniha je 10x v přečtených, má 9x hodnocení, 4x komentář, ovšem jeden z těch komentářů má 38 lajků.
To mi prostě hlava nebere :-)

Koka
Koka 09.06.2020 v 09:45

L.Helena - vysvětlím to za sebe:
v minulosti (a dnes ráno také) jsem dala palec komentáři ke knize, kterou jsem nejenže nikdy nečela, ale také většinou zcela jistě nikdy číst nebudu. Tím palcem jsem ale ocenila schopnost autora komentáře příběh "shrnout", posoudit a jeho literární podání ocenit či kritizovat - tedy napsat komentář logicky, věcně, zajímavě, kultivovaně a ještě navíc (což zde nebývá vůbec pravidlem!) gramaticky správně a stylisticky neotřele.
Jednoduše se mi líbilo, jak autor dovedl svůj názor předložit, zdůvodnit a argumenty "podložit".
V té záplavě formulací typu "četlo se to jedním dechem", nebo "nenadchne ani neurazí" nebo podobných nicneříkajících "komentářů" je pro mne každý myšlenkově a formulačně zajímavý komentář přínosný, a proto jej kladně hodnotím, aniž bych znala tu knihu.

maafa
maafa 09.06.2020 v 09:58

L.Helena: Nevím, jestli jsou na DK nějaká pravidla na lajkování. Mě tedy nepohoršuje, že někdo dá palec komentáři u knihy, kterou nečetl. Sama to tak někdy také dělám. Někdy je to právě nějaký zajímavý komentář, který mě přesvědčí si tu knihu přečíst. Tak proč ne ? Není potřeba z toho dělat vědu. Někdo je dává svým známým, někdo zase na oplátku, ať si každý lajkuje, jak je mu libo:)...

L.Helena
L.Helena 09.06.2020 v 10:04

Jo, děkuji za reakci, takhle na to pohlížet mě vůbec nenapadlo.

Janadvorackova
Janadvorackova 09.06.2020 v 12:23

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

Koka
Koka 09.06.2020 v 13:59

... a psát komentář k románu odehrávajícím se - cojávím, třeba ve Španělsku v 16. století, nebo dát hodnotící hvězdičky ke kuchařské knize, z níž jste neuvařila a neochutnala ani desetinu jídel, na které jsou tam recepty - to nikomu nepřijde divné?

Janadvorackova
Janadvorackova 09.06.2020 v 14:22

Uživatel svůj příspěvek odstranil.



Vložit příspěvek