Postava hledá autora - pomozte jí!
Až se divím, že mi to tak trvalo...
Takže nová hádanka:
Kdo dostal následující pokyn? „Nevozte se na tom prasci! To je vojna, a ne manéž.“
Autora hledá postižená osoba, kterou známe jenom podle přezdívky, připomínající větší kus nábytku. Autor si tohoto hrdinu moc neoblíbil (ostatně totéž nejspíš platí i o čtenáři), takže se v příběhu jen mihne a zahyne dřív, než se dobrodružné vyprávění stačí patřičně rozvinout.
tady se ani lísteček nepohnul...
ten kus nábytku, po kterém náš ...hm... antihrdina dostal přezdívku bývá k vidění v chrámu Páně.
No prosím! Ve skutečnosti nejsi vůbec mimo, jen si to pěkně uvědomit.
Je tu jedna potíž: ta kniha, pokud vím, existuje ve třech různých překladech. V jednom z nich si překladatel pro tu přezdívku zvolil slovo, které se v češtině v takovém významu nepoužívá. Ve druhém se zase objevuje vcelku neutrální výraz, který si člověk hned nespojí s kostelem. Třetí překladatel ponechal přezdívku nepřeloženou - což asi byl nejlepší způsob. Český jazyk prostě pro tento pojem jednoslovný výraz nemá.
Dosti jazykových krkolomností. postava hledající autora zahyne neslavnou smrtí pod kopyty koní ochránců zákona útočících na bandu hrdlořezů, která pod vedením našeho "nehrdiny" přepadla osamělý dům.
Mimochodem, neměla by zapadnout důležitá charakteristika, uvedená v základním zadání hned na začátku. Autora hledá POSTIŽENÁ osoba.
Kdepak zvoník. Zadání říká, že se tahle postava v příběhu jenom mihne, rozhodně to není postava titulní! Tatjana byla velmi blízko.
Povím vám k tomu ještě básničku:
Máš-li, jak já měl, dnešní kluku,
rád dávné zkazky o pirátech,
o dobrodružství mořských vlků,
o tajfunech a o pasátech,
o škunerech, jež zhltly vlny
na cestách moři dalekými,
kde vábí ostrov tajuplný
s dublony v písku pohřbenými,
pak vypluj se mnou bez váhání...
Nojo, no. Lavička je fakt dost nešťastný pojmenování pro zlověstného slepce. Prokop Voskovec si vymyslel jméno "Kostelnička", což zní mnohem líp - a taky to pěkně vystihuje reakci Dlouhého Janka Silvera, když říká: "jo, Kostelnička, tak ho jmenovali, a přitom vypadal jako žralok" - jenže se to bohužel nikdy nepoužívalo ve významu "kostelní lavice". Takže asi bude nejlepší nepřekládat a říkat mu prostě "Pew".
Každopádně máš babu.
Překlady: Dneska určitě, v době vzniku i pro naše čtenáře měla vazba na kostel rozhodně větší smysl než dnes. Ale já se nemůžu smířit ani s Pokladem na ostrově - vždycky to bude jen Ostrov pokladů = Treasury Island (a ne Treasury on the Island)...
Jo, to souhlasím. Ale ono moc nejde o to, jakou v které době měli čtenáři vazbu na kostel. Tam šlo o to, že ten hnusnej slepej surovec měl svatouškovskou přezdívku - v angličtině to sedělo, do češtiny to bohužel nešlo převést. No nic, vymysli hádanku.
Vlastně navážu trochu na předchozí vlastní poznámku - hledaný se totiž narodil ve městě, které mělo historicky střídavě dva názvy, podobné, ale v různých jazycích, takže v češtině se přistoupilo k jeho překladu (vlastně je to spíš nepovedená fonetická transkripce), který vypadá tak hrozně a stejně hrozně zní (něco mezi těmi dvěma originály), že ho zatím neprozradím.
Hledaný se tedy narodil v oblasti, která za jeho života přešla do cizích rukou, s čímž smířila rodina a on zamířil nakonec do hlaního města pro něj nové země. Ač pocházel z 9 dětí, měl dobrý start do života bez nějaké nouze; s vojenským vzděláním a díky sňatku se z něj stal velice bohatý člověk. Měl našlápnuto k velmi slušné kariéře v armádě, ale to by se nesmělo stát před 123 lety to, co se mu stalo (a opět rzdmýchalo jiskru mezinárodního sporu) a co ho stálo skoro smrt zastřelením...
Jeho případem se od té doby zabývali mnozí, v poslední době také jeden britský autor, který nám nechává nahlédnout i do osobní korespondence hledaného, a to v knize pojmenované tak, že hned víte o kom je.
Text příspěvku byl upraven 08.01.18 v 19:00
Postavu asi vím, knih jsem tady o něm našla víc, pokud jsem to správně pochopila, že se jedna o skutečnou postavu.
Text příspěvku byl upraven 08.01.18 v 21:30
Je to Alfred Dreyfus, kniha sa volá Dreyfus intime, autor: George R. Whyte. Mesto je Mulhouse.
Ano, je to odsouzený důstojník Alfred Dreyfus, který pocházel z Alsasko-Lotrinska, přesně z - česky hrůzných - Mylhúz (francouzsky Mulhouse, německy Mülhausen, alsasky Milhüsa).
Nicméně hledáme knihu, která není faktografická ani životopisná, ale je to román z posledních let, který se faktů maximálně drží. Takže upravím svoji původní indicii takto: "...v knize pojmenované tak, že hned víte o kom je", aniž by se v titulu objevilo přímo jméno dotyčného, pouze jeho charakteristické "nálepky".
Ano, měla jsem skutečně na mysli Alfreda Dreyfuse a jeho aféru v podobě knihy Důstojnik a špeh.
Předávám.
Hľadáme ženu, ktorá sa narodila na Novom Zélande v mnohodetnej rodine, ale väčšinu života prežila v Austrálii. Aby to bolo ľahšie, mala aj zakázanú lásku.
Tak poslední indicie nedovolí jinak, než že je to Meghann "Meggie" Cleary, tedy Ptáci v trní od: Colleen McCullough.
"Nevěda, co mu osud chystá, XY byl plně zaneprázdněn tím, že na sebe v zrcadle dělal opičky. Každé ráno o sedmé stával X, ještě nedooblečen, ve svém podkrovním pokojíku a besedoval takhle se svým obrazem v zrcadle.
...
"Třicet let!" Pronesl ta slova jako obžalobu. "Třicet let ... polovička tvého života je pryč. A cos viděl? Cos udělal? Nic!" "
Právě takto začíná úsměvné známé dílo oblíbeného autora. A jak to s XY dopadlo? Nespáchal sebevraždu, jak by někoho mohlo maně podle úryvku jeho samomluvy napadnout, osud mu nachystal ještě horší kousky - měl totiž jednoho zvláštního strýce a ten měl...., ale to už můžete doplnit sami.
Hledáme ale hlavně osobu XY a navrch jejího autora.
Od svého strýce Ámose, kterého skoro neznal, XY dostal vcelku vyrovnaný dopis ze smrtelného lože, v němž ovšem stálo toto:
"Co mi dělá starosti, je budoucnost mé partnerky. Byla se mnou osmnáct let a zažili jsme spolu dobré i zlé. A tak mě tíží představa, že po mé smrti zůstane opuštěná, bez přítele, bez muže, který by na ni dohlédl. Říkám záměrně "muže", protože ona nevychází dobře s příslušnicemi svého vlastního pohlaví...."
Strýc věřil kvalitám XY a pověřil ho starostí o svoji přítelkyni, jejíž maličkou neřest upřímně zmínil v post scriptu svého posledního dopisu. A na základě všech informací o strýci a z dopisu s hrůzou XY očekával opilou akrobatku, dorazil však někdo úplně jiný.
Vložit příspěvek