Nedočteno
Uvítala bych u knih ještě jedno políčko "nedočteno".
Dočítáte všechny knihy? Případně po kolika přečtených stranách knihu odkládáte, když vás neosloví? Já po třiceti.
Já knihy pokud možno dočítám. To už by musela být echt hrůza. Spíš se snažím vyhýbat se takovým, které tuším, že bych měla problém přečíst a zatím se mi obvykle dařilo. Těch co jsem dočítala na sílu je za poslední dva roky co by se na prstech jedné ruky napočítalo.
Stává se mi to málo, v poslední době jsem nedokázal dočíst Trojkorunu od Felixe Francise. Je to holt kapičku jiný styl než psávával jeho otec a chybí mi ta jeho dynamika. A z klasiků je to především Dostojevskij...
I já se snažím knihy dočítat, i když třeba na konci knihy přemýšlím, jestli mi ta "blbost" za to úsilí stála :D. Některé díky tomu čtu neskutečně dlouho a musím se k dočtení hodně přemlouvat, ale snažím se dočíst. Čas od času se mi ale stane, že to - lidově řečeno - nedám a tedy nedočtu. Počet stran, po kterých pak takovou knihu definitivně odložím, se různí, většinou je to někde kolem poloviny knihy.
Pokud mě kniha do max 50. stránky nechytne, bez milosti a bez lítosti odkládám...
A upřímně nechápu, že se někdo do dočtení nutí, i když ví, že je to ztráta času a kniha je nebaví.
Text příspěvku byl upraven 09.11.18 v 09:52
Takhle jsem kdysi odkládl jednu knihu o tanečním páru z třicátých let od Joe Jenčíka. A pak jsem na popud kamaráda kdesi přečetl zajímavý článek o autorovi, díky čemuž jsem se ke knize vrátil a přinutil se na děj dívat jinýma očima a jinak otevřenou myslí. Pak jsem v tom uviděl zcela jiný příběh, než-li jen milostné vzplanutí dvou nešťastných duší, které stejně osud rozdělí a to vše na pozadí kabaretu třicátých let, tedy zlatého věku první republiky.
Kdyz me kniha nechyti, odkladam. Cteni je pro me zabava, tak proc marnit cas ctenim neceho, co me nebavi.
Moje zásada byla, upozorňuji byla, dočíst každou knihu. Někdy jsem knihu odložil a časem se vrátil a dočetl ji. Nutkání nedočíst knihu podle mého podporuje také fakt, že jsem předtím dočetl knihu, která mě zaujala. Nyní opravdu některé knihy odkládám bez dočítání, je to myslím také ovlivněné mým věkem. Říkám si "dočteš tuhle, která se jeví jako nezajímavá a nezbude ti čas na pěknou knihu". Je to můj názor a nemusí se líbit všem, ale snažím se vybírat a to i s pomocí diskuse na "databázi".
Papírovou knihu si musí člověk prolistovat, nedá se na ní snadno klikat :) a přeskakovat může jen po listech, blbě se bez rejstříku hledají klíčová slova, ale zase má člověk lepší pocit, protože při čtení se mění vnímání toku času. A tak se snažím dočíst každou knížku, za den, za týden... jak to vyjde.
Já si myslím, že je to i dobou. Je to doba povídavá, doba klipová, všechno musí být hned a to je problém. Je to vidět i na dětech, jak čtou, co čtou a co upřednostňují. Někdy mi přijde, že většina dokáže číst jen delší SMS zprávy... Zrovna jsem o tom před časem někde psal, proč je na otevřených literárních serverech tak velká spousta krátkých textů, básniček a průpovídek (tak na jednu, dvě stránky, ideálně zobrazitelné na mobilu). Jistě z praktických důvodů, on-line svět doslova nutí k nestálosti a neustálému přeskakování a klikání na další a další témata a klipy, které v podstatě nikdo nedočte, nedokouká, jen se posouvá po klíčových slovech, pointách či sekvencích..., aby to nezdržovalo a stihlo se všeho ještě víc... :-) Ale to je jenom můj kapku vyhraněný názor, nic víc.
Text příspěvku byl upraven 10.11.18 v 23:55
Čtení je můj koníček, takže mě musí bavit. Knížce dávám 50 stran. Pak odkládám. Je spousta krásných knížek, tak proč se trápit.
Mám tady svůj seznam, do kterého si označuji nedočtené knihy.
Moja výdrž je pomerne silná, asi sto strán. Vo všeobecnosti som pomalšie "chytľavá". A ak knihu nedočítam, spravidla je tam aj ďalší faktor ako to, že bola hrozne napísaná. Napríklad som ju mala istý čas mimo dosah alebo sa objavila nová lepšia kniha, čo ma od nej odpútala. No a keďže bola slabá, k návratu, osvieženiu a dočítaniu nemám motiváciu.
A prečo sa nútiť do dočítania zlej knihy? Predsa aby sa dala následne rozniesť na kopytách v recenzii. :-)
Já jsem většinou zvědavá, jestli se třeba kniha nezlepší nebude tam nějaký zvrat. Navíc to, že mi něco nesedí ještě nemusí znamenat, že je to špatně. Mám tendenci nic předem neodsuzovat, aby mi to nebylo pak líto, takže dávám tak dlouho šanci až je obvykle dočteno.
Ale horší hodnocení pak obvykle opravdu následuje :).
Text příspěvku byl upraven 11.11.18 v 07:32
Jak kdy. Někdy knížku odložím a vrátím se k ní třeba po půl roce, jindy jí dám tak dvacet stránek šanci, a když to nezafunguje, tak sbohem. Při rozhodování zda dočíst, či nikoliv, někdy pomůže nakouknout letmo o pár stránek dál.
No, moje máma čte knihy odzadu :/
Je to divný způsob začínat poslední kapitolou, ale u někoho to asi funguje...
Někdy si půjčím v knihovně víc knížek než zvládnu přečíst, a když už je musím vrátit, občas některou ani nestačím otevřít. Pak si ji třeba půjčím podruhé. Mě se nestává, že by mě něco "nebavilo". Občas čtu i knihy vyloženě blbé, poněvadž i blbost některých lidí může člověka obohatit. :-)
To, jestli někoho něco "baví" nebo "nebaví" je záležitost osobního nastavení a knížka za to většinou nemůže, já tohle hodnocení nějak nechápu. Pro mě to není hledisko pro čtení či nečtení knihy.
Text příspěvku byl upraven 13.11.18 v 01:41
Nemám hranici danou počtem stran, to mi přijde přinejmenším zvláštní, už jen z toho důvodu, že každá kniha má jiný celkový počet stran. Nedává mi to smysl, ale chápu, že pro někoho je příjemné mít jakýsi cíl a pak se rozhodnout.
Jsou knihy, které jsem nedočetla, pak se k nim po čase vrátila, zkusila se znovu od začátku začíst a když to nefungovalo, tak prostě nefungovalo. Nevylučuju, že přijde jejich doba.
S čím mám problém je sloh, jakým je kniha psaná. Když pro mě není čtivá, je těžké ji dočíst, i když mě příběh třeba zaujal.
Obecně ale knihy dočítám. Protože mě zas dělá dobře pocit, když člověk něco dokončí než rozhodování, zda pokračovat. ;)
Jako největší hrůzu, kterou jsem nebyl jako dítě schopen celá léta dočíst, byla knížka od Franka Weniga - Spejbl a Kašpárek v říši pimprlat.
Až po letech jsem zjistil, že mi nějak nesedí zvláštní slovosled...
Myslím, že na to, abych knížky, které mi nesednou dočítala je: 1. lidský život příliš krátký a 2. mnoho krásných knížek, které přečíst chci.
Lidunka1: já mám osobní seznam. Na každý rok zvlášť, kde se mi to plní knihama, které jsem nedočetla. Proč? Abych nezapomněla, k čemu se třeba vrátit. Jestli to bylo jenom kvůli skvrnám na slunci nebo to byla prostě špatná kniha. Prostě si k tomu můžu připsat poznámku... :)
Mě by spíš zajímalo, tedy z hlediska nedočtených knih, hodnocení, jaké by té které knize dali čtenáři. Byla by to i docela zajímavá statistická veličina čtivosti resp. důvodu nepřečtení.
Samozřejmě jako důvody typu nemám čas, nebo nechci to číst, ty by se nebraly!
Zajímavé jsou spíš důvody pro nepřečtení typu třeba:
1/mizerný, nezajímavý text
2/zmatený děj
3/ošklivé ilustrace (to někdy spolehlivě odradí anebo i přitáhne)
4/odporný hlavní hrdina/ka
5/zvrácený děj
6/špatná kniha (v čem přesně?)
7/jiné objektivní důvody nedočtení...
Bylo by to třeba i vodítkem pro ostatní (co už rovnou nečíst)
:)
:)
Ijcro: ale na druhou stranu je škoda, když někdo dá do komentáře: "Text nedával smysl, nezačetla jsem se, skončila jsem na 60 straně." a hodnocení 2 hvězdy. Což je potom do jiného vlákna. A to: hodnotíte knihy, které nedočtete?
Občas je motivací k dočtení, že zde potom můžete napsat příšerný komentář a dát odpad. Ale někdy je to až tak špatné, že dočíst prostě nejde. Nevím, co je z těch dvou variant pro knihu lichotka a co urážka...
Přesná definice odpadu.
Ale je tu neviditelná ruka trhu a literární servery ne?
:)
Ijcro, ja by som ten bod 7 zmenila na „jiné subjektivní důvody nedočtení“. To, že sa dakomu nepáči, ako je kniha napísaná alebo ilustrovaná, neznamená, že iný sa nad tým nemôže rozplývať. Každý má predsa iný vkus. A bod 4? Odpornosť hlavného hrdinu môže byť autorovým zámerom. Odpísať kvôli tomu knihu je nezmysel.
Vložit příspěvek