Nedočteno

Kdysi jsem se snažila knihy dočítat bez ohledu nakolik mě nudily, ale pak jsem pochopila, že nechci ztrácet čas - pro mě - nezáživnými až otravnými knihami, když je jich plno, které mě naopak fascinují.

Naposledy jsem znechuceně odložila ságu Stmívání a předtím Lásky českých královen.

Toho bohdá nigdá nebudě aby poctivý čtenář od knížky utíkal, takže spíš nedočtené knížky chápu jako odložené a třeba se k nim ještě vrátím. Pokud je to ale psáno v přítomném čase, tak mi to trhá oči, takže tam je pravděpodobnost velmi malá.

Ospalý_Táta, a čo vám na tom trhá oči? Ja vôbec neriešim, či je kniha písaná v prítomnom alebo minulom čase a pokúšam sa pochopiť, prečo niekto áno...

Přesně. Přítomný/minulý čas, ich forma/er forma, dobrý/špatný překlad a podstata jaksi uniká...

Adhara, když je něco v přítomném čase, tak bych to měl vidět/slyšet a ne o tom číst a představovat si to. Působí to na mě strašně nepřirozeně. Připadám si jako slepý.

Souhlasím, je to styl, který není pro čtení úplně jednoduchý. A ta kniha, její příběh, musí opravdu stát za to...

Ospalý_Táta: Stále nechápem. Keď o niečom čítate v minulom čase, tak si to nepredstavujete? Vtedy si nepripadáte ako slepý, keď to nevidíte/nepočujete?

Co je na tom tak těžké k pochopení, že někdo preferuje určitou formu vyprávění, protože jinak se mu třeba špatně začítá?

Pokud je kniha v přítomném čase, taky se mi to hůř čte a mám problém se začíst. Nestydím se to přiznat a necítím se kvůli tomu jako "míň čtenář". Prostě to musí být fakt pecka, aby mi to za tu námahu stálo. Úplně stejně jako u mini řádkování. Už jsem kvůli tomu taky odložila knihu, protože jsem se až mockrát (a to hned na začátku) vracela na již čtený řádek. Ano, mám s tím problémy. A nebudu podobné věci lámat přes koleno.

Nevím, jak vy ostatní, ale já když čtu v přítomném čase, tak mi...jak to říct...tak trochu hučí v hlavě. Musím během čtení přemýšlet víc a špatně se mi soustředí na text samotný. Je tam toho na mě moc najednou. A pro (obecně) moje problémy se soustředím je tohle moc. Sice jsem v poslední době našla způsob, jak na tom zapracovat, ale zase...funguje to lépe u věcí, které jdou skutečně zajímavé, ne jenom trochu zajímavé...

Text příspěvku byl upraven 18.02.24 v 14:30

Tak nějak :)

Tak hlavně popisovat něco v přítomném čase není přirozené. Kdo z vás k vyprávění používá přítomný čas? Vždyť i komentátor v přímém přenosu většinou mluví v minulém čase. Uznávám, že je to občas dobré na efekt. Teď jsem na to narazil v Zaklínači IV, kdy text najednou přešel do přítomného času a umocnilo to napětí.

Ospalý_Táta: Mne to pripadá rovnako prirodzené ako v minulom čase. Veď rozprávač v knihe predsa neopisuje (väčšinou) nejakú skutočnú príhodu, ktorá sa kedysi v minulosti stala. A pri použití rozprávania v prvej osobe je v prítomnom čase jednoduchšie predchádzať štylistickým chybám.

Ja píšem primárne v minulom čase, ale v niektorých pasážach cielene používam prepnutia do prítomného času. Ako čitateľ však nevidím v čitateľnosti textu v prítomnom a minulom čase vôbec žiadny rozdiel. Ani nevnímam, v akom čase bola kniha písaná, musím si spomenúť na konkrétny citát z nej. Je mi preto ľúto autorov, ktorých diela napísané v prítomnom čase čitatelia odsudzujú len kvôli použitému času.

Vždyť nikdo nikoho neodsuzuje. Pouze se nám hůře čtou. A protože knih je hodně, tak se zbytečně netrápíme...

Souhlas se Sienou. Parametry pro filtraci co ne/číst jsou na každém z nás. Knih je hodně. A není důvod se tedy zdržovat u těch, kde se mi nelíbí, jak je napsaná.

Ja třeba nechápu, že někdo nemá rád houby :-))

... ale fakt nerada:-)

Ani ja nemám rada huby. :-)

A já houby miluju.

Nejnověji jsem nedokázala dočíst knihu Předurčený, fakt jsem se snažila, ale není to můj šálek kávy.