Jazyky pravdy diskuze

06.08.2023

Slavný britský spisovatel indického původu Salman Rushdie (*1947) není jen skvělým romanopiscem, jak jsme se mohli přesvědčit z překladů téměř všech jeho románů (Děti půlnoci, Hanba, Satanské verše, Maurův poslední vzdech, Zem pod jejíma nohama, Čarodějka z Florencie, Zlatý dům, Quijote a další), ale i vynikajícím esejistou. Své eseje shromáždil již do tří knižních svazků, u nás nyní vyšel ten třetí, nejnovější, Jazyky pravdy z roku 2021, sestavený z esejů z let 2003 - 2020 (přeložila Martina Neradová, vydala Paseka). Konečně tak máme možnost poznat Rushdieho blíže jako esejistu s širokým záběrem témat. Pro knižní vydání autor všechny texty přepracoval, upravil či doplnil. Kniha je rozdělena do čtyř částí. První přináší čtyři delší texty o psaní, literatuře a vyprávění příběhů i o tom, jak a proč sám Rushdie píše a co ho na literatuře zajímá nejen jako spisovatele, ale i jako čtenáře. Právě tyto čtyři texty jsou z celé knihy asi nejpřitažlivější a nejzásadnější. Vyplývá z nich, jak důležitá je pro Rushdieho literatura a četba a kde hledá inspiraci. Podle Rushdieho z nás příběhy a knihy, které si zamilujeme, dělají ty, kým jsme. Máme se ptát, jaké knihy doopravdy milujeme a podle toho se dozvíme leccos o tom, kým momentálně jsme. Krásná literatura je sice vzešlá z fantazie, a tedy nepravdivá, my ale věříme, že obsahuje hlubokou pravdu. Dnes je na vzestupu literatura faktu, autobiografie a autofikce; piš o tom, co znáš, zní jedna rada. Ale Rushdie radí: Pište o tom, co neznáte. A uzavírá část svojí úvahy Zázračné příběhy takto: Pouze když do fikce vpustíme fiktivnost, do představ představivost a do snů snění, můžeme doufat, že dospějeme k něčemu novému a vytvoříme fikci, která bude, tak jako kdysi, zajímavější než fakta. Upřímně píše autor také o vzniku svého druhého románu Děti půlnoci (1981), který mu přinesl po neúspěchu prvotiny Grimus (1975) zaslouženou slávu, a vůbec o svém mládí v Bombaji, studiích v Anglii a začátcích v Londýně. V druhé části píše velice zajímavě o spisovatelích jako jsou Philip Roth, Kurt Vonnegut, Samuel Beckett, Cervantes, Shakespeare, Andersen či Gabriel García Márquez; dále o autobiografii a románu a o filmových adaptacích. Třetí část obsahuje eseje a úvahy na témata společenská, politická či náboženská; autor se zabývá tématy jako pravda, odvaha a svoboda a přináší texty psané pro PEN klub. V poslední části převažuje výtvarné umění a fotografie; najdeme zde také vzpomínku na herečku Carrie Fisherovou, reflexi osobní zkušenosti s pandemií covidu a na závěr vtipné odpovědi v proustovském dotazníku.