Jazyky pravdy
Salman Rushdie
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/506197/bmid_jazyky-pravdy-0qy-506197.jpg
4
8
5
„Když Christopher Hitchens dopsal svou knihu Bůh není veliký, poslal mi ji, abych si ji přečetl, a já mu řekl, jen napůl v žertu, že má v názvu jedno slovo navíc; bylo by užitečné, kdyby vymazal veliký.“ Touto větou otevírá známý spisovatel esej Instinkt svobody. V kolekci brilantně napsaných textů se Rushdie profiluje nejen jako oddaný obhájce svobody slova a umělecké výpovědi, ale především jako znalec světového písemnictví a kultury. Věnuje se velkým literátům 20. století z rodu Kurta Vonneguta nebo Samuela Becketta, srovnává Shakespearovo mistrovství se Cervantesovým, na příkladu Aje Wej-weje, Pussy Riot či Roberta Saviana ukazuje, jakou roli hraje v tvorbě odvaha. Nechybí ani příspěvky, které se věnují dopadení bin Ládina nebo koronavirové pandemii. Rushdie vždy píše s vášnivým zaujetím pro styl, ve kterém se prolíná přesnost pozorování s bohatou obrazností. A se smyslem pro pravdu, bez ohledu na to, jak riskantní může být.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 2023 , PasekaOriginální název:
Languages of Truth , 2021
více info...
Přidat komentář
Jaj, decká- nie som fanúšikom "magrealu " (Allende dávam, ale Salmonove Deti polnoci som nedočítala). Avšak, niečo mi našeptávalo, že ako osoba bude zaujímavých objektom môjho psychologickému skúmaniu. A je to tak! Tieto jeho eseje boli uff! (v dobrom slova zmysle)
Výrečné, kritické, extrovertované, občas zbytočne moralizujúce, občas spomína len tie isté diela iných autorov (očividne tých, ktorých má on sám naštudovaných), ale očividne sme aj v podobných literánych bublinách, pretože súčasných autorov, ktorých spomínal poznám a čítam aj ja (žeby sme mali podobný vkus?!). Vo svojich esejach pinduje nielen na Trumpa, autofikciu (Ferrante, Knausgard), ale rozoberá aj svoje politické názory, propaguje necenzúru, slobodu slova, prejavu i viery. Nemusíte s ním vo všetkom súhlasiť, a občas priam zveličuje (od spisovateľa magrealu ni nič iné neočakávam). Táto kniha a eseje od Zadie Smith (preložené v Inaque pred rokom či dva) sú must read, ak milujete o knihách a spisovateľoch čítať.
Salman Rushdie (*1947) je vynikající esejista, jak dokazuje kniha Jazyky pravdy; bavila mě hlavně první polovina s eseji o psaní a literatuře, méně druhá polovina s eseji na společenská, politická či náboženská témata.
Jak je mým typickým zvykem, začít s autory u jejich nejméně reprezentativní práce, tentokrát mě zastihl Rushdie v období, kdy mi dlouhé romány nic neříkají a tak jsem si k seznámení zvolil jeho 'Languages of Truth' (2021), sbírku esejů, kterou jsem si asi týden předtím, než jsem se do knihy pustil, listoval v knihkupectví (ale samozřejmě jsem na ni už několikrát narazil a dumal, jestli si knihu nekoupit), viděl známá jména, Beckett, Vonnegut. Je to převážně o umění, umělcích a svobodě slova (i např Aj Wej-wej v Číně, jehož dokumenty jsem jednu dobu celkem sledoval), což je samozřejmě téma, pro tohohle autora téměř ikonické, přes Írán (fatvu) a útoky; nemluvě o tom, že před necelým rokem byl Rushdie pobodán (což je v Anglii denní chleba, innit? ale stalo se to v NY). V téhle sbírce je ale zajímavé nahlédnout za oponu, co oceňuje, někteří autoři byli i moje krevní skupina, nejvíc mě oslovila ta závěrečná část o Beckettovi (překládám to volně) "Já, o kterém nic nevím... (...) Muž, který mluví úžasně anglicky se rozhodne mluvit francouzsky, což mu činí velké potíže. Takže je povinen obezřetně volit svá slova, přinucen se vzdát plynulosti a najít obtížná slova, se značnými potížemi a posléze, po všem tom hledání, to vše zase dá dohromady v angličtině, nové angličtině, obsahující veškerou složitost francouzštiny, hrajíc si s myšlenkou druhého jazyka, s novou angličtinou, která má sílu změnit angličtinu navždy. Tohle je Samuel Beckett. Tohle je jeho dílo. Je to věc, která mluví..."
Jsem moc rád, že byly do češtiny přeloženy i Rushdieho teoretické texty. Obecně nic nemám proti literárním teoretikům, ale jako nejpřínosnější uvažování o literatuře mně přijde takové, které jde přímo z pera praktiků: Kundera, Sábato, Lodge, Eco... (i když ti dva posledně jmenovaní - no, je to půl na půl).
Rushdie není jednoduchý autor, nicméně originalita a suverénní jazyk jeho prózy jsou neoddiskutovatelné. V této sbírce různorodých textů (literární eseje, příležitostné projevy k zahájení konferencí či výstav, nekrology, předmluvy k publikacím atd.) se ale není čeho bát, jsou prosty teoretického/esoterického žargonu, autor se nepředvádí, ale snaží se přístupně vyložit své pojetí literatury, ukázat kdo či co jej ovlivnilo a inspirovalo, případně které osobnosti z různých uměleckých oborů má rád, a to vše často velmi vtipně.
Přiznávám, že asi tři čtyři texty byly pro mě méně atraktivní (indická mytologie, resp. "editorský" počin jistého indického vládce 16. století), ale jinak vše ostatní beru jako nadmíru uspokojující a inspirativní.
Je tam pár chyb/překlepů, ale co už, to tak nějak patří k dnešní době. Jinak čistá čtenářská radost.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2009 |  Děti půlnoci |
| 2015 |  Satanské verše |
| 1990 | Hanba |
| 2018 | Zlatý dům |
| 2010 | Čarodějka z Florencie |
Kniha Jazyky pravdy je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 9x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 6x |
| Chystám se číst | 21x |
| Chci si koupit | 4x |
Toto som si riadne užil. Rushdie je výborný esejista, možno trochu posledné eseje ma trochu nudili, ale inak zvyšok knihy -- fantastické, veľmi zrozumiteľný jazyk a najmä obohacujúci obsah. (Z pochopiteľného dôvodu, nenatívni anglicky hovoriaci autori -- Nabokov, Rushdie, Ishiguro, DeLillo....ale napríklad aj Murakami, ktorý akoby rozmýšľal v angličtine, majú vo svojej reči akýsi dištanc a tak je aj emocionálne komplikovaný obsah pre čitateľa veľmi zrozumiteľný, i keď u Ishigura si dovolím tvrdiť, miestami až nudný.)