Toni Morrison

americká, 1931 - 2019

Diskuze (3)

Přidat příspěvek

Naďa2411
10.04.2024

Toni Morrison excelovala v odhalování hloubky lidské duše a zároveň dostala do svého díla opomínaná témata jako je sociální nespravedlnost, rasismus a fenomén afroamerické kultury.

Delicius
23.10.2015

Poesie a krutost. Krutost skrze poesii, v méně syrové (a o to vyvolává větší účinek) podobě.
Četl jsem tři knihy, v tomto pořadí, Nejmodřejší oči, Milosrdenství, Domov.
Začátek knih byl vždy lepší a silnější, než závěr, mám teorii, že autorka je stejně jako Virginia Woolf určena k čtení na jeden zátah, ve všech případech jsem knihy četl 2-3 dny, a ten první den byl vždy nejlepší, následně na mě už krutost nepůsobila. (Po první kapitole Domovu jsem musel zavřít knih, vydýchat to a až pak pokračovat, závěr (2.den), ani Mňam Mňam scéna se mnou nic neuděly.)
Nejmodřejší Oči jsou pro mě nejpoetičtější a nejkrásnější ze všeho, co jsem od ní četl, zda je to prvotním setkáním s okouzlující hnědooké Toni, malých děvčátek žijící svůj život, kterým je ubližováno, nebo všichni víme, že jím ublíženo bude,že vyspějí, budou milovat, a budou zmrzačeny, zneužity, stejně zoufalými ublíženými chlapci, kteří taky kdysi byli dětmi...
Věděl jsem, že černoši to měli v Americe těžké, otroci na plantážích, atd... ze školních lavic, ale teprve tyto knihy mi ukázali jak to asi bylo skutečně, seznámili mě nikoli s pojmem černošství, ale s lidmi konkrétně, za určitých časů amerických, o kterých já nic nevím...
no předpokládám, že za pár měsíců šáhnu po další knize, at už v knihkupectví, kde vyprodávají její knihy (Milosrdneství za 49kč, Domov za?) a schovám si je do osobní knihovny, nebo skočím do knihovny městské...


cessy
26.06.2014

Jedna z hŕstky autorov, ktorí boli už v čase vydania svojej prvotiny tak vyzretí, že ich textu takmer nie je čo vytknúť. Postupom rokov svoj prejav vyšperkovala a dotiahla k ešte vyššej dokonalosti (ak niečo také vôbec je možné), avšak ten typický rukopis, badateľný v prvom i poslednom jej diele, jasný zámer ako písať, svojský prístup k černošskej otázke, zvláštna poetickosť jazyka, cit pre voľbu prostriedkov, plastické uchopenie postáv, to je aj po mnohých rokoch stále rovnaké a rovnako dobré, až to človeka udivuje. Mám rada postupné rozpletanie príbehu v jej podaní, umné prelínanie časových rovín sledujúce vlastnú vnútornú logiku, kedy každý naznačený detail nadobúda zmysel vždy v ten pravý čas. Baví ma ako vrství rôzne témy a spája ich do jedného celku (rasový konflikt vždy dopĺňaný iným), pričom príbeh s nimi tvorí dokonalú harmóniu. Teším sa tiež využitiu prvkov magického realizmu. To všetko ma očarúva v každej jednej Morrisonovej knihe, od prvej až po poslednú. Texty novšieho dáta sa mi však páčia o čosi málo viac, než tie staršie. Texty skôr vydané sú síce rovnako geniálne ako tie najnovšie, avšak pri novších textoch mám dojem, že Morrisonová sa posúva od dialógov o niečo veľmi málo viac k monológom a v tejto polohe sa mi páči ešte viac.