Láska
Toni Morrison
Kdysi dávno, když ještě ve Spojených státech zuřila rasová segregace, stál na kraji jižanského města Silku mořský hotel Billa Coseye. Sláva podniku, vyhlášeného mezi černošskou klientelou po celém atlantickém pobřeží, vzala dávno za své a letovisko pohltil nemilosrdný oceán času. Klan Coseyů však patřil k černé honoraci, a tak dohady o něm nevymizely z konverzace místních obyvatel ani po půl století. Proč se jediné dědičky rodu k sobě chovají, jako by jedna druhou nemohla cítit? Proč tyhle bývalé kamarádky ztropily na podnikatelově pohřbu scénu, za kterou by se nemuselo stydět ani antické drama, a ztrpčují si podzim života jako protivné staré babky zabarikádované ve zchátralé rezidenci? Jednotliví vypravěči prózy, z nichž každý zná pouze střípek pravdy, se postupně noří do vzpomínek. S jejich pomocí vyluštíme nejen tajenku příběhu o letité křivdě, ale také rébus, jaké činy a hodnoty přesahují lidskou zášť.... celý text
Přidat komentář
Vynikajuce. Styl pisania bud sadne- alebo nie, ten typ autorky, ktora nenapise priamo nic, ale citanim vnimate uplne vsetko do detailov, vie to sialene vykreslit na pocit.
Po Domově mi nebylo jasné, co na Morrison všichni vidí, teď už ano. Složité střídání vypravěčů a časových rovin, mozaika různých pohledů na vztahy okolo hotelu, který pro hodně lidí znamenal náplň života. Na malém prostoru se v rychlosti odehraje černošská emancipace a s ní spojený vzestup a pád segregovaných služeb. Vztahové a rodinné propletence jsou dynamické, navíc v rozmezí nějakých padesáti let, takže v každé vzpomínce jako by stejní lidé byli někým jiným. Autorka to čtenáři neusnadňuje, je třeba si domýšlet a počkat až na závěr, přesto jsem si nepřipadala ztracená, naopak okouzlená atmosférou a osobně zaujatá emocemi mezi několika ženami a jedním mužem, který jim pro vlastní potěšení a nikoliv ze zlé vůle několikrát obrátil život naruby a dal záminku k nenávisti. Matka, její dcera a dceřina kamarádka se celý život pokoušejí vyzrát na protivnici, ale přes veškerou snahu vybojují jen status quo. Samotný velký Bill Cosey, kterému se jejich antipatie zvláštně vyhýbají, přitom touží po ještě jiných ženách a zrazuje je vlastně všechny.
Morrison umí mluvit o silných emocích a zásadních událostech s klidným nadhledem a skoro soucitně, přitom velmi barvitě. Každý z aktérů by mohl být hlavní postavou vlastního románu, jejich vzájemné vyrovnané potýkání zredukované na 200 stran ale zintenzivňuje zážitek.
Krátka rodinná sága jednej černošskej rodiny vyrozprávaná toľkými postavami a pohľadmi, že nakoniec nie je možné určiť, kto je/bol v tomto prípade pozitívnym hrdinom alebo či tam vôbec nejaký je. Hranica medzi tým je v knihe asi tak tenká ako medzi láskou a nenávisťou.
Nedokázala jsem knihu pořádně pochopit. Ptám se sama sebe, zda by to bylo jiné, kdybych se narodila jako černoška. Mám totiž pocit, že mi bez toho něco uniká, že se jaksi nedokážu vcítit do ničeho, co autorka popisuje, možná přicházím o důležité nuance právě proto, že se nemůžu s tímto světem nijak ztotožnit.
Navíc mi nevyhovuje autorčino časté střídání vypravěčů, na můj vkus je tam těch hrdinů nějak moc, působí to na mě příliš zmateně, v neposlední řadě mi vadí také neustále skoky do minulosti a zase zpátky. Na konci vyvstávají jen otázky. Bohužel netuším, co si mám z příběhu vlastně odnést.
Kvůli názvu jsem měla strach, že půjde o klišé romantický románek, ale naštěstí jsem měla naprosto mylné očekávání. Od začátku se příběh úžasně větví a proplétá a ukazuje spoustu druhů lásky na škále až k nenávisti. Obzvlášť oceňuji závěr, kde vlastně není jisté, která z žen to mluví, ale v té chvíli už to není důležité, protože vyhrály obě. Je to komplexní a působivý příběh, nemůžu se dočkat až zkusím další knihy autorky.
Bude to znít jako výmluva, ale mě se opravdu kvůli malinkatému písmu a mimořádně nahuštěné sazbě ta kniha četla natolik špatně, že víc než 3 hvězdičky jí dát nemohu. Příběh byl (mohl být) zajímavý, ale autorka jej dle mého zbytečně "utopila" v přespříliš komplikované formě, náznacích, metaforách - už jen dobrat se k tomu, kdo je čí dcera, vnučka, tchýně, snacha, ... bylo tak nesnadné, že ten boj mě stál příliš mnoho sil, než abych si knihu vychutnávala.
Konec dějové linky se dostane úplně jinam, než čekáte. Velmi pomalu se rozplétá zašmodrchané klubko vztahů a veřejně známá rodinná tajemství po letech ožívají. Nic není černo-bílé a láska má nezvyklé podoby zvrácenosti a zášti.
Po dočtení knihy jsem o ní ještě dlouho přemýšlela. Kniha mě nadchla a určitě si od autorky přečtu další.
Strašně se mi líbí, jak to postupně do sebe všechno zapadá, kousek po kousku. A překvapivé odhalení na konci... Samozřejmě i popis tehdejší společnosti, zvyky, jaké si už dnes nedokážeme představit.
Z toho, co jsem od Toni Morrison četla, vždy mi učarovala její obrazná vyjádření, její schopnost předávat pocity. Samotný příběh je pak vždy tak krásně hmatatelný i se všemi svými ošklivostmi. Svým způsobem jsem hodně cítila soucit - s Junior, se kterou se taky život nemazlil a tak si zvykla nebýt nikomu věrná a na ničem nelpět, leč postrádající svého Dobrodince; s Heed, která byla jako malá vystavena starýmu chlapovi; s Christinou, která se snaží svým způsobem utéct od těch, které nenávidí; i ten Dobrodinec Bill Cosey byl z určitého hlediska politováníhodný. Přátelství, přerušené nenávistí, v obou případech tak silný cit... Do toho veškerá špína v hotelu. A laskavá L, jejíž jméno může být právě Láska.
Přesně můj šálek kávy. Sice se čtenář musí dost soustředit díky neustálému střídání časových rovin a vypravěčů, ale ten zážitek za to stojí. Jako když loupete cibuli - s každou další slupkou se odhaluje další a další pohled na stejný příběh. A jak jsem se blížila ke konci, pralo se ve mně nutkání číst dál a dál, abych už věděla, jak to bylo a zároveň lítost, že už budu na konci.
Ať se člověk snaží nasměrovat svoje sympatie na kteroukoli postavu, dřív nebo později ho něčím zklame. A naopak jednání zpočátku negativně vnímaných osob je vysvětleno, omluveno. Jak je ten život barevný a city křehké.
Příběh lásky a nenávisti dvou kamarádek, které rozdělí svatba jedné s dědečekem druhé.
Postavy jsou záměrně líčeny nejednoznačně. Skutečnosti nazíráme vždy z pohledu několika postav a celkový obraz se tak postupně poodhaluje.
Zatiaľ to najlepšie, čo som od Morrisonovej čítala. Pôsobivé, silné a strhujúce. Mikrosága rodiny Coseyovcov sa pred nami rozvíja a rozpletá postupne a všetko zapadá na svoje miesto. Vychutnala som si necelých 200 strán od začiatku do konca.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1996 |  Milovaná |
| 1995 | Velmi modré oči |
| 2013 | Domov |
| 2002 | Šalomounova píseň |
| 2010 | Milosrdenství |
Kniha Láska je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 68x |
| Čtenářské výzvě | 9x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 29x |
| Chystám se číst | 49x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 2x |
U Toni Morrison čtenář jasně vnímá dvojí život jejich postav. Vnější, zjevný, podobný jeden druhému s odchylkami, které vytváří sociální, společenské a kulturní prostředí. Ten druhý, vnitřní, plný prožitých svárů, ublížení a zášti, s malou nadějí na vyproštění se z těchto okovů. Příběh rozložený na jednotlivé dílky skládáme jak obrázek kubistického malíře pomalu do kompaktního celku, až tento celek napoví, že žádná postava není černobílá. Že život nelze složit z imaginárních dílků, ale pouze těch, které byly naší součástí. A jedním z nich bývá i láska.