Karel Steigerwald

Načítám zrovna Steigerwaldovy pověstné hry psané pro ústecký činoherák na začátku osmdesátých let (hlavně Dobové tance a Foxtrot) a jsem hodně pozitivně překvapený. Měl podle všeho velký cit pro zachycení dramatu člověka v nelehkých dějinných situacích. Většinou ve smyslu hledání možnosti poctivě žít v prostředí, v němž je jeden obklopený všudypřítomným prospěchářstvím - charakterovou tekutostí, která z principu nenávidí veškerou pevnost a snaží se ji zničit. Kousavost, s jakou vykresluje bezpáteřní oportunismus coby hlavní rys čecháčkovské identity napříč staletími, je chytrá, výstižná a působivá. Na dnešním divadle by navíc skvěle fungovala. Takže ranému Steigerwaldovi všechna čest. Jsem zvědavý na pozdější díla.

Čím dál častěji zjišťuju, že česká kultura má pokladnici výborných dramatiků docela slušně napěchovanou. Čím dál víc mě proto udivuje, že je nikdo nehraje. Typická péče o vlastní kulturní dědictví.