woodward
diskuze
To ne, tohle jsou všechno popisy skutečných událostí se skutečnými postavami. A je to kniha o dost starší než Marquezovi poutníci, byla napsána mezi válkami.
Nejsou to Marseillané. Tohle je útlá knížečka se dvanácti příběhy - každej o něčem jiným, jiné země, jiné časy. Ale ten Strasbourg je správně.
Jedné dubnové noci, v předvečer války, která se měla vléci nějakých 23 let, i když s mnoha přerušeními, změnami výčtu (i postavení) zúčastněných stran a záměnami osob na postech politických i vojenských vůdců, se ve starobylém pohraničním městě, na dostřel kanónů nastupující nepřátelské armády, zrodila slavná, přeslavná píseň. Její autor byl voják, který jen občas "poškádlil múzu" a nebyl v tom nijak úspěšný. Předtím ani potom nic významného nevytvořil. Jenom tenkrát v dubnu za jedinou noc stvořil nesmrtelné dílo a upadl do zapomnění.
V kterém městě se to stalo? A jak se jmenuje kniha, jejíž autor připomněl v sérii krátkých vyprávění několik významných momentů lidských dějin?
O tom nic nevím, já si cpu do fajfky Peterson of Dublin de luxe mixture. :)
Tak jsem zjistil, že je pětadvacátého února a místo vítězství pracujícího lidu má dneska svátek Liliana a Taras. I při vší té mizérii to působí osvěživě. :))
Bohužel. Ta pošťačka říká něco jako pimlická poštovní pobočka, ale jistej si moc nejsem, je to na samým začátku. Pimlico je čtvrť a stanice metra v Londýně.
Já fakt nerozumím na co se ptáš. Máme zjistit, kde byla ta pošta, kam se dotyčná paní přišla zeptat na tu lapálii s Tararingapatamem?
Autora hledá epizodický hrdina. Ztratil svou rodinu, utrpěl ošklivý úraz, ale přijala ho jiná rodina, kde se uzdravil. Je to vysloveně společenský typ, navštěvuje nejrůznější shromáždění čistě pro radost, že je mezi lidmi. Schůze spolku pro ochranu ženy, hospodské závody v házení šipkami, jednání Svazu žen – jen ze zasedání městské rady ho vyhodili. Po nějakém čase ho jeho bývalá rodina objevila a přijala ho zpátky. Jeho společenské založení se tím však nezměnilo. Každý čtvrtek chodí na jógu.
však já taky, jen mi to přeskočilo do latinského modu. :D
Tak já něco vymyslím.
Apollon má dvojčecí sestřičku Dianu. A Homér o něm napsal třeba tohle:
Ale když athénský mys byl před námi, Súnion svaté,
Tehdy tam Meneláovi bůh Apollon usmrtil zblízka
skvělého kormidelníka; jej zasáhl vlídnou svou střelou,
když měl kormidlo v ruce a řídil kvapící koráb,
Frontia Onétorovce, jenž vynikal nad všechny lidi
v obratném řízení lodi, když vichřice na ni se hnaly.
V závěrečných sekvencích největšího, bohužel nedokončeného díla hledaného autora najdeme úchvatnou scénu. V starobylém městě, kterému dodala světovou proslulost mimo jiné i pozdější nesmrtelná sláva obou protagonistů toho výjevu, se v hluboké noci setkali dva veleduchové. Mladý zuřivec a postarší moudrý, vyrovnaný muž. Dva velikáni - ten mladý, jehož velikost už i přes jeho mládí ten druhý (a nejen on) jasně rozpoznal, je rozhněván na svět, na dobu, která ho zrodila. Ten starší si uvědomuje, jaké možnosti táž doba otvírá a nabízí všem, kdo jsou schopni těch možností využít. Ve svém věku již také měl mnohem víc příležitostí se o tom osobně přesvědčit. To on přichází za mladším kolegou, který ho veřejně urazil - ne proto, aby vyžadoval omluvu či vysvětlení; přichází nabídnout smír. A je tvrdě, nesmlouvavě, hněvivě odmítnut. Příběh - jak již bylo řečeno, bohužel nedokončený - vypráví o životě a díle toho mladého, rozhněvaného muže. Kdo ten příběh napsal?
kapitán Hastings hledá paní Agathu. Už jsem to sem napsal ráno, ale systém to nějak sežral.
eicherik: pokud chceš vyjít jen se slovy, používanými v "běžném životě", stačí umět "tývole, jako, cool a hustej".