marlowe
diskuze
MUSÍM se prostě nějak rozhodnout – ale jak?; moje proklatá nerozhodnost mě znovu paralyzovala – jako už tolikrát předtím!
Už už jsem chtěl prásknout do bot, ale odkudsi z temných koutů amygdaly se ozvalo nesmělé kníknutí mého zakrnělého špatného svědomí: Přece v tom Šušíka nenecháš!
"Nechci dělat vlny," řekl Šušík a jedním z chapadel si utřel věčnou nudli, "ale možná bys měl co nejrychlejc změnit lokál – Feťák tu může bejt každou chvíli!"
"Tos teda pohnojil, Markusi," ozvalo se náhle za mými zády, "zabít Velkého – je ti jasné, že TOHLE ti Jeskyňáři nikdy neodpustí?"
"Supernápad, Bulíku," pokýval Xi jednou ze svých dvou hlav a pravým tykadlem se poškrábal v levém uchu, "mám v kůlně na dvoře tři hydrony pančovanýho lihu z té chalskiomansé zásilky – to by na obřad střední cenové kategorie mělo stačit."
Viki, pochvala od "starého blázna" za tu krásnou básničku... :-)
HTO, díky za odkaz na skvělý (troj)článek. Tak tohle si fakt vychutnám...
(A pod čarou si dovolím zparafrázovat prastarý slogan: Ženská je ženská, ale Chandler, to je počteníčko...)
Dudu, ten "kolega Hraběta" je taky výbornej!!!
Pajonku, nermuť se, že nikdo nechce diskutovat. Spíš měj radost z faktu, že na tebe lidi dají a nechají si od tebe „něco pěkného ke čtení“ doporučit.
Já se třeba zrovna včera večer pustil do „SS – GB“ (viz dva příspěvky výše).
Díky za tip!
Největší úspěch u mého sedmiletého vnoučka měly v poslední době tyto knížky:
1) Astrid Lindgrenová: Emil z Lönnebergy
2) Alena Kastnerová: O líné babičce
3) Miloš Kratochvíl, Markéta Vydrová: Modrý Poťouch
4) Martina Drijverová: Nezbedníci
5) Jára Kubištová: Trampoty černého kocourka
6) Jo Nesbø: Doktor Proktor (zatím první tři díly)
Jinak se vnouček sám prokousává už druhým dílem Deníku malého poseroutky (Jeff Kinney) a strašně se mu to líbí.
Mně se svého času u obou našich dětí povedl „čtenářský restart“ knihou „Způsob lásky“ od Stana Barstowa (http://www.databazeknih.cz/knihy/zpusob-lasky-37550). V té době mé ratolesti navštěvovaly ještě základku – a po počátečním dětském nadšení pomalu začínaly o knihy ztrácet zájem (což jsem coby milovník literatury nesl velmi těžce). Tak jsem to tehdy risknul s touhle dospěláckou knihou – a risk stoprocentně vyšel. Dcera i syn začali znovu číst – už knihy pro dospělé – a zaplaťpámbu jim to vydrželo dodnes.
LuciusWlk: Ten článek je fakt výbornej, díky za něj. Polopatičtěji snad už ani tohle téma zpracovat nešlo. Jasné, srozumitelné, logické. Člověk intuitivně cítí, že je něco špatně, ale nemá po ruce argumenty. Na rozdíl od autora článku, který jich má plný rukáv…
Po Vikiho chmurné vizi okopírovaného štokrlete zase trochu optimismu v žilách… :-)
Viki, trochu se bojím, že můžeš mít i pravdu...
(Mimochodem, právě teď čtu "Dívku na klíček" a Paolo Bacigalupi vidí naši budoucnost ještě o kapánek černěji... - To jenom tak na okraj k těm pesimistickým vizím...)
Poslední poznámka – a tím končím.
Ondřej Neff (z pohledu občana 21. století) trochu zpochybňuje pojem autorského práva jako takového. Já mu naprosto rozumím.
Jen si to představte: Vyrobíte jídelní stůl, prodáte ho nějakému hospodskému a dostanete za něj zaplaceno. Konec a tečka. To má logiku a tak to funguje v "normálním" světě. Neboli: "Podnikatelský záměr byl završen," mám-li znovu citovat pana Neffa. Podle autorského zákona by vám ale (navíc) až do vaší smrti měli platit všichni, kdo si za ten stůl sednou. Někdo přijde do hospody, dřepne si na židli a šup, hned vysolí jednu korunu českou nějakému Stolařskému ochrannému svazu (který 5 haléřů pošle vám, coby výrobci stolu, a zbytek si nechá na provoz). A tito návštěvníci restaurace by tuhle taxu platili i vašim potomkům ještě dalších 70 let po vaší smrti.
Já vím, kritizuju tady platný zákon, ale já prostě nemám rád, když věci odporují logice a nevycházejí ze selského rozumu…
To vždycky potěší, když s člověkem někdo souhlasí… :-)
Tak si dovolím jeden malý přídavek.
Průkopník českého internetu a spisovatel Ondřej Neff k tomuto tématu říká:
Neff: Co se týká autorských práv, tak je velmi diskutabilní, co to vlastně v 21. století je. Zrovna dneska jsme se s kolegou bavili o filmu Nebe nad Berlínem. Já ho neviděl, on mi ho velmi doporučoval. A shodli jsme se na tom, že legálně se k němu nedostanu. V půjčovně to není, nevede to ani žádná webová půjčovna. A film uvidím, jen když si ho stáhnu z Uložto. A koho tím poškodím? Hodně se křičí, že jsou poškozeni majitelé autorských práv. Ale jsou to ti, kdo to dílo vytvořili? Jsou to herci? Dostanou oni nějaké peníze? I kdybych za ten starý film někomu zaplatil, tak herci ani režisér neuvidí ani halíř.
Otázka: Ale natočení filmu je přece byznys: někdo to zaplatí a čeká, že se mu peníze vrátí, v lepším případě vydělá. A když to budou po natočení všichni kopírovat a šířit zadarmo, tak logicky jen prodělá.
Neff: To máte pravdu. Výroba filmu je podnikatelský záměr jako každý jiný. Film jde do kin, je tam čtrnáct dní, měsíc, pak je na DVD a pak zmizí. A podnikatelský záměr je završen. Představa, že bych natočil film a ještě 30 let na něm vydělával, je nereálná. V tomto sporu nejde o autorská práva, ale čistě o obchodní práva lidí, kteří se uměleckého produktu zmocnili a sedí na něm. V tom se s piráty ztotožňuju.
Otázka: Nemluvme o filmech. Jste spisovatel. Chtěl byste, aby se vaše knížky zadarmo šířily na webu?
Neff: Knížka se prodává třeba dva roky, buď se prodá, nebo částečně, pak jde do levných knih, pak zmizí. Uplyne dalších pět let a knížka se stahuje načerno z internetu. A myslíte, že mě to poškodí? Nikoliv. Ani toho nakladatele. Jsem rád, že lidi čtou knížku, kterou jsem vydal.
Otázka: Zvolil jste příklad "po pěti letech". Tu knížku vám ale může někdo na webu šířit hned druhý týden po vydání. A logicky se jí pak prodá méně.
Neff: Ano, věci nejsou jednoduché. Tohle je závažná námitka, co říkáte. Nepodceňuju ji. Na druhou stranu: kniha je artefakt, to není jen soubor písmen. Takže potěšit se s knížkou, která má svou grafickou úpravu, hodnotu, má taky svůj smysl. I někteří z těch, kteří to vidí na webu, si ji pak mohou koupit.
(Zdroj: http://neff.cz/rozhovory/120218mf_orig_internet.html)
Abiosis, není to tak jednoduché, jak píšeš. Lituješ-li autory, měl bys daleko více politovat všechny ty okolo, kteří se na napsaných knížkách "pakují".
Autor z ceny knihy dostane svých mizerných 5-10% (když se nejmenuje třeba Viewegh nebo Šabach), všechno ostatní shrábnou "ti druzí".
Porovnej si ceny papírových knih a e-knih. Zas tak velký rozdíl to není, jak vidíš. A když vezmeš v úvahu, že u e-knih odpadají náklady na tiskárnu, na skladování a na distribuci, které dohromady tvoří možná dvě třetiny z celého "koláče", možná tě napadne, že poměr cen papírových a elektronických knih by měl být sakra jiný. Dokud se tyhle disproporce nenarovnají, bude lid prostý a nemajetný nadále stahovat ve velkém.
Také se zmiňuješ o filmech. Lidé je pirátsky stahují proto, že se jim ceny za legální zakoupení filmu zdají příliš velké. Až nastane doba, kdy si např. za cenu dnešního běžného měsíčního tarifu za telefon budu během určité doby moci stáhnout vše, na co mám chuť, rád zaplatím a postahuju.
Ale nevím, jestli se toho někdy dožiju. Protože ve světě, kde (namátkou) Mel Gibson dostává za roli 25 miliónů dolarů a každý pomocník pomocníka posledního člena filmového štábu bere ZA DEN tisíckrát víc, než je průměrný MĚSÍČNÍ plat v Česku (Slovensku), je něco pokřiveného. V takovém světě potom výroba filmu stojí majlant, a aby producenti pokryli všechny tyhle nesmyslné náklady a ještě si přišli na SVÉ "zasloužené" miliony, musí udělat vše možné i nemožné, aby vložené peníze dostali zpět…
Jak říkám, není to tak jednoduché…
eraserhead, jedna technická připomínka (nikoli přímo k tématu): mně se TAKY líbí baculky... :-)))
Přesně! Ty příměry se vzdáleným kinem a "mile praskajícím" gramofonem naprosto pregnantně vystihují přednosti a nedostatky čteček! Netřeba víc dodávat.