Čteme dětem
Vyrůstala jsem v rodině, kde četli úplně všichni a knihy jsem považovala za nezbytnou součást života ještě před tím, než jsem se sama naučila číst.
Samozřejmě mě těší, že i pro naše dítě je čtení životní potřebou.
Zajímalo by mě, jestli také svým dětem čtete. Ale hlavně bych ráda otevřela diskuzi o tom, co a v jakém věku dětem předčítáte nebo doporučujete, pokud už si umí knihu přečíst samy.
Na internetu jsem našla seznam knih s doporučením pro určitý věk. Pro předškolní děti bylo v tomto seznamu tak málo knih, že by nám stačily možná tak na dva měsíce.
Proto mě napadlo, že by mohlo být zajímavé vytvořit seznam širší, který by nám mohl pomáhat při výběru toho nejlepšího.
Začnu knihami, které jsme přečetli jako první (po různých leporelech a krátkých knížkách s říkadly), tj. věk asi 1,5-3 roky:
Byl jeden domeček - Jan Červenka
Ema naopak - Gunilla Wolde
Pohádky z pařezové chaloupky Křemílka a Vochomůrky - Václav Čtvrtek
Příhody včelích medvídků - Jiří Kahoun
To by mohlo zatím stačit, pokud tato moje samomluva nikoho nezaujme, časem ji odstraním, ale byla bych ráda, kdyby se ke mně někdo přidal. :-)
Na Pejska a kočičku jsem zapomněla, to je kniha, ke které se pořád vracíme.
Postupně jsme přečetli i další díly Včelích medvídků, ale vloudila se do nich jakási obhroublost v některých dialozích, což v prvním díle není. To mi dost vadí.
Další úspěšné knihy:
Knížka Ferdy mravence - O. Sekora
Tři koťátka - A Sutějev
O liščí mámě - I. Korschunovová
Taky jsme celkem brzy četli Mravenečkova dobrodružství (V. Bianki) a Čarušinovy knihy, ale musela jsem vybírat nejprve kratší a jednodušší, některé jsme začali číst až v době, kdy byly synovi 4 roky.
Milne-Medvídek Pú
Všechny Ladovy říkadla, bajky
Co mi liška vyprávěla
Kocour v botách
Asam: díky za příspěvky a za doplňování. Bylo by možné u knížek, o kterých píšeš, připsat i věk, pro který se knížky hodí?
To je různé. Třeba Pejsek a kočička už od 1/2 roku- nejprve leporelo, pak obrázky v knížce a potom celý text. Medvídek Pú se líbí asi ve 2 letech Říkanky už od 1/2 roku..
Asam: teď nevím, jestli jsem to dobře pochopila. Pejsek a kočička od půl roku? To ještě dítě ani nerozeznává obrázky, natož nějaký souvislý text.
Asam: jasně. Předpokládala jsem, že to je chybka. Znám lidi, kteří čtou dětem od dvou let knížky pro školáky, takže v nich vytvářejí k literatuře spíš odpor. Tak jsem chtěla jen potvrdit, že k nim nepatříš. :-)
Do tří let jsme četli knížky pořád dokola, jak známo, děti milují opakování, takže těch pár oblíbených titulů znám nazpaměť. Prokládala jsem to říkankami a vyprávěním pohádek, které jsem zjednodušovala tak, aby to bylo srozumitelné.
Mám 5 dětí ( 2, 5, 8, 10, 12) a protože se po mně, čtou moc rádi.
Těm nejmenším čtu vše od Václava Čtvrtka - Rumcajs, Manka, Cipísek, Křemílek, Vochomůrka, víla Amálka, hajný Robátko, Šejtroček a vodník Čepeček s námi sdílí domácnost už celé desetiletí. Teď nám Ježíšek nadělil novou knihu U všech čertů od Jiřího Kahouna. Pekelné příběhy šesti čertů nás uchvátili. Momontálně čteme Malou čarodějnici od Otfrieda Preusslera.
Pro starší školkaře a začínající čtenáře jsem objevila - Inka Ciprová: Pavouček Provazníček
Martina Bobková: Divokraj
Gilbert Delahaye: Martinka
Hanka Jelínková: Kouzelná abeceda
Poslední kniha je plná krásných básniček, které už umí skoro celá rodina nazpaměť.
První kniha, na kterou si z dětství pamatuji, byla "Zahrada" od Jiřího Trnky a vynucovala jsem si asi docela často. Byla to taky první kniha, kterou jsem sama přečetla. Dodnes na ni nedám dopustit a je to jeden z mých knižních pokladů. Pak si pamatuji, že mi babička četla pohádky bratří Grimmů, ale to dnes nechápu, protože jsou dost hrůzostrašné. Kocour Mikeš taky nebyl špatný, ale dnešní děti tam asi všemu nebudou rozumět.
Jsem ráda, že píšete i konkrétní tipy, vlastně to byl jeden z důvodů, proč jsem tohle téma založila.
Myslím si, že dětem brutalita v pohádkách nevadí a neděsí je, mají blíž k symbolice, která se za tím ukrývá, je pro ně důležité řešení a východisko.
U našeho čtyřletého syna mají momentálně velký úspěch Človíčkova dobrodružství.
Mikeše bych nechala až na školní věk, jinak v něm nevidím problém, záleží na tom, jakou má dítě průpravu a co ho konkrétně baví.
Také čteme postupně vše od Čtvrtka a prokládáme klasickými pohádkami od Erbena, Němcové, a teď také třeba z knih
Předu, předu pohádku a Malý špalíček pohádek.
Hezká kniha od Jiřího Kahouna je ještě
Pro zvědavá ouška.
Kraťoučká povídání o zvířátkách, v knize je uvedeno "pro děti od 5 let", moc nevím, podle čeho a kdo toto posuzuje, dle mého by značnou část z příběhů pochopily i děti mladší tří let.
Řeším jeden problém, možná se tady něčeho dobereme.
Hledám kvalitní dětskou encyklopedii pro předškolní věk.
Vychází spousta publikací s množstvím nádherných fotografií a ilustrací, ovšem texty velkých kvalit nedosahují zdaleka vždy. Chtěla bych se podívat na jednu -
Malá dětská encyklopedie - pro děti 3-6 let,
Není tu někdo, kdo tuto knihu zná a ví, jestli stojí za to si ji obstarat?
Popřípadě nemáte jiné tipy?
Dell: Nevím o jak starém dítku mluvíme, já osobně jsem zastáncem koupě kvalitní encyklopedie, která dotyčnému nějakou dobu postačí. Bratr dostal Velkou obrazovou všeobecnou encyklopedii, byl v té době ještě dítě školou povinné (tuším nižší stupeň), ale enycklopedii používá dodnes. Ale předem upozorňuji, že je určena poněkud starším dětem a kvanta informací zapříčinila, že písmenka u jednotlivých hesel jsou opravdu malá.
Jéje, já na tom, že mi babička četla, vyrostla:-) Měla takový dar i při četbě knihu zjednodušit a upravit, tak abych tomu rozuměla, tak mi četla třeba v 7 Babičku:-)))
Ale jinak tak od 3 let Jakub a Jáchym, Děti z Bullerbynu, Luisa a Lotka a taky Hadrová Ančka
Dell - nevím, zda ti můj názor pomůže, ale tady je: bohužel encyklopedii, o které se zmiňuješ neznám, ale má zkušenost je, že pro dítě předškolního věku stejně musíš informace z encyklopedie převyprávět, je to i pro dítě, které umí číst zajímavější a více si z toho vezme. Takže se především musí ta kniha líbit tobě ale není nikdy zaručeno, že když se líbí tobě, bude se líbit i dítěti. Popravdě, klíč k tomu, kdy se něco dětem líbí nebo ne jsem nikdy nenalezl, ale v tomto věku zpravidla rozhoduje nadšení rodičů, které je nakažlivé. Osobně soudobé encyklopedie západního stylu moc nemusím. Jejich znakem je mnoho barevných obrázků, kvalitní papír, chaotický text bez informační hodnoty. Asi nejvíce mi vadí chaos v textech - pod každým obrázkem je útržek nějaké informace vytržené z kontextu. Líbily se mi dětské encyklopedie typu Už vím proč?, ale ty už se v dnešní době snad ani nedají použít. Ale aby to nevypadalo jako snůška toho, co se mi nelíbí, závěrem můja názor - kup encyklopedii podle toho jestli se líbí tobě a nečekej, že bude na dlouho, počítej s tím, že ji brzy nahradí něco jiného a pak zase něco jiného.
S-readere, právě jednu takovou knihu, o jaké mluvíš, máme doma, je to opravdu zábavná kniha na listování. Ovšem kromě nedostatků, které jsi správně zmínil, je i výběr témat (otázek) chaotický a spíš efektní než systematický. A mohla bych pokračovat, ale nebudu. Jedna taková knížka se hodí, dítě nad ní vydrží se zaujetím sedět znovu a znovu a snad se i něco dozví. Ale číst v ní zas tak přínosné není.
Co se týká převyprávění informací, je to určitě hodně individuální, ale většina dětí chce nejprve přečíst, co přesně je v knížce napsáno. A proto pokládám za dobré, když člověk může tyto texty dítěti předčítat s čistým svědomím, že mu neříká nesmysly.
Riskla jsem to a tu encyklopedii jsem objednala po internetu, v knihkupectvích jsem ji nesehnala, tak uvidíme. Své dojmy pak sdělím.
No jo, zase jsem se nevyjádřil úplně správně - pokud říkám "převyprávět", mám na mysli přečtení + komentář + zajímavosti podle vlastních zkušeností a vědomostí, řekněme takové "tvůrčí čtení". Doporučuji problematiku lehce nastudovat s předstihem, člověk si pak neuřízne ostudu při zodpovídání zvídavých dotazů. V každém případě je lepší popravdě přiznat, že nevím a látku dohnat samostudiem, než si vymýšlet. Zkušenosti říkají, že dítě má mnohem lepší paměť něž my dospělí.
S-readere, já myslím, že si rozumíme, omlouvám se za puntičkářské dolaďování a upřesňování, mám to už prostě v povaze.
Nastudovat si předem taky pokládám za dobré, ale většinou to nestihnu, takže nastává ta druhá verze - nevím a zjistím. Obzvláště v hutnictví, maďarštině a dalších oblastech mám značné mezery.
čtení dětem je bezesporu velmi důležité, proto s neteří "čteme" obrázkovou Noemovu archu od Říčanové
Mě a sestře také mamka přes spaním vždy četla, říkala básničky a já mám nahrané jak ve 4 letech pořád opakuji jednu a tu samou básničku, pořád do kola XD
Já u čtení zůstala, sestra si občas přečtě něco co jí baví, jinak si obzory nerozšiřuje :))
Mám teď 7 letou skoro neteřku, která maminka místo, aby jí něco přes spaním přečetla, raději jí pustí pohádku, tedy spíš blbost, kde se ozývají různé pazvuky, který nikdo nerozumí, ale neteřka u toho vydrží několik hodin. Snažila jsem jí nějak ke čtení přivést a koupila jí dětskou knižku, dodnes nevím kde je, asi nějaké DVD bylo zajímavější.
Je to tak rok zpátky když jsem byla na praxi ve školce a chtěla jsem dětem přečíst pohádku, po pěti minutách už to nikoho nebavilo a ani se už mě nesnažili poslouchat.
Tak si tak říkám kam ten svět spěje.
Vložit příspěvek