Makropulos
diskuze
Taky jsem DK podpořila. Líbí se mi tady a přece nic nemůže být dokonalé a takové, aby to vyhovovalo všem.
R.E.M. - Z knih, které jsi uvedla jsem nepřečetla Svéhlavičku. Ale zase jsem několikrát přečetla Máj. Takže těch stoletých knih mi nějak přibývá. Ono taky aby ne, v mém věku. :-)
R.E.M.: Myslela jsem to tak, že o těch spisovatelích jsme se učili ve škole a tak jsem nějaké jejich knihy četla.
Jé, to je teda fakt zajímavé. Zjistila jsem, že k většině knih napsaných před více než sto lety mě přivedla škola. Tedy povinná četba. A pokud jsem se snažila najít knihy přibližně těch 100 let staré a že jsem si to vybrala sama, tak jsem zatím přišla na Thomase Manna.
Pokud lidé budou ještě za sto let číst, tak si vůbec neumím představit, co budou číst. Ale umím si představit třeba M. Faber - Kniha zvláštních nových věcí, možná i jeho Kvítek karmínový a bílý. Ale teď přemýšlím, zda jsem četla nějakou knihu napsanou před sto lety. Musím to zjistit.
Já bych si moc přála, aby paní Mary Ann Shaffer mohla napsat ještě nějakou další knihu.
denib: Já měla největší pocit zimy u Stefánssonových knih Ráj a peklo a hlavně Smutek andělů. A všechny tři z této trilogie mě opravdu nadchly.
denib: Asi nejvýraznější je ostrov Guersey - se Spolku přátel krásné literatury a bramborových koláčů.
denib: Většinou u knížek nemám "tak tohle bych chtěla zažít", ale velmi mě oslovuje popisované prostředí, takže u mě spíš platí "tak tam bych se chtěla podívat, tam bych chtěla být".
Denib: Myslím, že pokud mě postava něčím rozčiluje, asi se tak úplně nestane mojí oblíbenou postavou. Možná se to může stát u sérií, kde si hrdinu oblíbím a on se pak nějak divně chová v dalších dílech. Ale zajímavé je, že při Tvé otázce mě napadl Frodo z Pána prstenů - tedy spíše z filmové verze, který byl při cestě s prstenem, tak nějak hrozně ufňukaný. Ale myslím, že ten pocit jsem měla jen u filmu ne u knihy.
Ahoj všem. Hlásím návrat z dovolené. Napsali jste tady toho hodně a hodně zajímavého. Tak bych chtěla přidat jeden spíš zajímavý název knihy - Dva zelené kufry (a jeden já).
A vracení ke knihám - já mám pocit, že na to už mám málo času. Ale stejně se poslední dobou, třeba audio formou, vracím ke knihám, které jsem četla kdysi dávno.
„... byla jsem poměrně dost skeptická. Jen málo čtu knížky od českých autorů a už vůbec od nich nečtu fantasy a sci-fi.“
„...ze začátku jsem byla až moc skeptická, česká autorka? Nic pro mě...“
„Musím se přiznat, že jsem se trochu přemáhala k přečtení, protože nemám dobré zkušenosti s českými spisovateli.“
Tady jsem si dovolila ocitovat z některých komentářů zde na DK. Tento přístup mě vlastně udivuje. Já nevidím žádný důvod, proč nečíst české autory a mohu říci, že u mě je to vlastně skoro naopak. České autory dost vyhledávám. Například v roce 2018 jsem přečetla 22 knih českých autorů. A jinak je mi celkem jedno, zda je to na východ nebo na západ. Od Ruska po Ameriku, od Islandu po Brazílii. Velmi ráda objevuji autory ze zemí, které jsou něčím odlišné, nebo jsou daleko, nebo zjednodušeně řečeno, ráda se i z beletrie dozvídám nové věci.
Eicherik: Knihu Náš dědek Josef vážně miluji asi tak od 25 let. Film jsem viděla několikrát, je skvělý, ale tohle je vlastně jedna z velmi mála knih, ke které se pravidelně vracím a mám ji radši než film.
https://www.databazeknih.cz/knihy/eleanor-se-ma-vazne-skvele-354644
A nebyla by škoda dosáhnout takového "vrchu"?
Jinak díky za toto vlákno.
Já jsem teda prošla výukou ruštiny, dokonce jsem z ní i maturovala, a nedávno jsem četla Bulgakovovo Psí srdce v dvojjazyčném vydání a byla jsem mile překvapená, že ještě dokáži číst azbuku a dokonce, že tomu rozumím.
denib: Volání netvora je krása, a k tomu ještě ta knížka je krásná. Má úžasné ilustrace.
Tak já taky zrovna po dlouhé době četla detektivní povídky. Ty tedy nevím, kam bych podle Eicherikova navrhovaného rozdělení zařadila. D.L.Sayers - Dobrodružný života milovníka starých tisků. Příjemné až pohodové čtení, bavila jsem se a přitom to vlastně byly detektivky.
Já jsem za c) - pokud se to hodí do příběhu nemám vážně problém s jakýmkoliv slovíčkem.
No, ona je to vlastně nějaká dramatizace, takže pak dám vědět, jaké to bylo.