Victor Hugo citáty

francouzská, 1802 - 1885

Citáty (90)

Muži chodí na lov, ženy loví.


Muži chtějí být první láskou ženy,žena poslední láskou muže


Na světě není nic mocnějšího než myšlenka, která přišla včas.


Národy nikdy netuší, jak jsou bohaté na lotry. Je zapotřebí převratů, aby je objevili. Pak žasnou, co vstává z prachu.“


Neboť láska je jako strom, roste sama od sebe, zapouští kořeny hluboko do celé naší bytosti a zelená se často dál na zříceninách našeho srdce. A nevysvětlitelné je, že čím je tato vášeň slepější tím je houževnatější. A nikdy není pevnější, než když není podložena rozumnými důvody. (Chrám matky boží v Paříži)


Nejblíže všemu velkému stojí věčnost.“


Největším štěstím v životě je přesvědčení, že jsme milováni.


Největším uměním je ve štěstí neztratit rozvahu a v neštěstí klid.


Nejvyšší blaho spočívá v přesvědčení, že jsme milováni.


Nejvznešenější hymnus, jaký můžeme slyšet na této zemi, je švitoření lidské duše na rtech dítěte.


Nelétej příliš vysoko: všimnou si toho!


Nic tak nesvádí člověka k dobrodružství jako pocit, že má prázdnou kapsu. (Chrám matky boží v Paříži)


Pokud jste někdy v životě milovali, stačí to. Nehledejte nic dalšího. V temných zákoutích života žádnou větší perlu nenajdete.


Pospíchejte, lepší osud už čeká.


Při štěstí, které dáváme, okouzluje nás právě to, že se nám vrací zářivější, aniž zesláblo jako každý odlesk.


Přísnost jen zastrašuje mysli; prudké nárazy severáku nedonutí chodce, aby si svlékl kabát; avšak slunce, vysílající ponenáhlu své paprsky, zahřeje ho tak, že se svlékne až do košile. Chrám Matky Boží v Paříži


Slovo má lehkost větru a sílu hromů.


Srdce je malá věc, ale žádá si velké věci. Ono samo nepostačilo by kotěti na oběd, a přece mu celý svět není dost.


Srdce je malá věc, ale žádá si velké věci. Ono samo nepostačilo by kotěti na oběd, a přece mu celý svět není dost.“


Tajemství je jako síť, jakmile povolí jedno oko, rozpáře se celá. Muž, který se směje


Už nejsi tam, kde jsi byl, ale jsi všude tam, kde jsem já.


Vezmi lásce iluzi a vezmeš jí všechnu potravu. Každý obdiv pomáhá lásku pěstovat, ať je to obdiv tělesný nebo duševní. Ostatně ženě se nikdy nemá říkat nic, co nemůže dobře pochopit. Hloubá nad tím, a často nesprávně. A když hloubá nad něčím, co je nejasné a záhadné, skončí to obyčejně špatně. Uklouzne jedno slůvko a jeho postupné odrazy rozloučí to, co k sobě lnulo. Kolikrát se stane, aniž se ví jak, že srdce se nepozorovaně vyprázdní jen proto, že je zasáhlo slovo nazdařbůh pohozené. Milující najednou pozoruje, jak jeho štěstí mizí. Nic není hroznějšího jak puklá nádoba, jejíž obsah pozvolna, ale nezadržitelně uniká.“


Všichni hrbáči chodí s hlavou vzhůru, všichni koktalové rádi tlachají, všichni hluší mluví potichu.


Všichni máme společnou matku, Zemi.


Za mrakem, který na nás vrhá svůj stín, je hvězda sesílající na nás svůj jas. Nemůžeme se vyhnout ani jasu, ani stínu. (Devadesát tři).


Zdá se mi, že to, co cítím, nemá pozemský původ. Pořád nemohu pochopit toto bezmračné nebe.


Zvědavost je forma ženské odvahy.


Zvířata neriskují to, že mohou přijít do pekla. Oni v pekle již žijí.


Ženy nás insprirují k velkým činům, a pak nám brání v jejich uskutečnění.


Život je čekání na to, kdy se naše sny změní ve skutečnost.