Muž, který se směje

od:

Muž, který se směje

Rozsáhlý román z anglického prostředí na přelomu 17. a 18. století, o němž autor před sto lety napsal, že správný titul této knihy by byl Aristokracie. Vypráví příběh malé čtyřčlenné komediantské skupiny, která bojuje o svouexistenci v souboji s mocnými i se svými komediantskými nepřáteli. Tuto skupinku tvoří starý učený a v samomluvě filosofující komediant, jeho čtyřnohý pomocník vlk a dva milenci, slepá dívka a chlapec, kteří ve svém neštěstínalézají podmínky ke vzájemnému velkému citu. Příběh se silně až monumentálně vykreslenými charaktery, odehrávající se na pozadí strohých anglických zákonů pocromwellovského období, zavádí nás do prostředí kočovných tlup, mezilid předměstí, mezi námořníky, do žalářů i do paláců....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/32_/32368/muz-ktery-se-smeje.jpg 4.5173
Originální název:

L'Homme qui rit (1869)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, Svoboda
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (28)

Přidat komentář
boxas
01. září

Velký příběh velkého autora...

Domca1
27. června

Muža, ktorý sa smeje som čítala takmer dva mesiace, pričom som mala obdobia, kedy som na túto knihu jednoducho nemala energiu a chuť. Je to náročná literatúra, vyžaduje si plnú sústredenosť pri čítaní, ale rozhodne stojí za to.
Ten kto si dá tú námahu a prelúska všetky úvahy, zamyslenia, komplikované vetné skladby, často odborné termíny a dokumentárnosť vnesenú do nádherného jazykového štýlu, nesklame sa.
Muž, ktorý sa smeje je literárna delikatesa, krásna a tragická, patetická a drsná, výkvet romantizmu v podaní jedinečného Hugovho rozprávačského umenia.

Vera92
09. května

Pro me nejtezsi kniha, kterou jsem dosud cetla.. nektere kapitoly byly opravdu zdlouhave a tak trochu nudne, ale i tak si kniha zaslouzi pet hvezd!

básnílek
27. dubna

Na můj vkus trochu moc patetické a málo uvěřitelné, ale takový už asi byl úděl romantismu. 70%

PavlínaAlžběta
20.12.2017

Victor Hugo jeden z mých neoblíbenějších spisovatelů klasik, které znají všichni, Tento příběh jsem začala číst jako mlaďounká, ale nedočetla. Před nedávno jsem se si koupila tuto klasiku od Odenu v elegantním přebalu a od příběhu jsem se nemohla odtrnout. Hugo romány psal vždy nádherně a jeho styl psaní je velmi čtivý. Poměrně rozsáhlý román, který nás zavádí do anglického prostředí na přelomu 17. a 18. století vypráví příběh chlapce jménem Gwynplaine, jemuž byl únosci znetvořen obličej do výrazu věčného "úsměvu". Syn předního šlechtice se stane jarmareční zrůdou, aby nepřekážel královské vůli. Příběh se silně vykreslenými charaktery nás zavádí do prostředí kočovných tlup, mezi lidi v předměstích, mezi námořníky, do žalářů i do paláců. Řada dramatických situací přináší množství nečekaných zvratů. Dílo pro mě opravdu velmi pěkné, nejsem si jista, zda sedne mladé generaci, ale je to stále klasika a Hugo byl geniální spisovatel, takže opravdu je o co stát.

Romanka89
25.09.2017

Naprosto úžasný příběh. Jsem ráda že jsem se odhodlala, protože jinak mě knihy od Huga nijak nelákají, ale tenhle příběh jsem kdysi viděla jako film z roku 1928 a zaujal mě. Kam se hrabe příběh Romea a Julie, tohle pro mě bude symbol té nejčistčí lásky. Jsem unešená, vážně.

Čtenářská výzva 2017: Kniha, která je starší než čtenář.

radusak9806
01.07.2017

Četla jsem bídníky, takže jsem čekala dlouhé popisné pasáže a přehnaně vysvětlování faktů, které člověk k ději naprosto nepotřebuje.
Ale kniha je psaná naprosto úderně jasně, kapitoly jsou velmi krátké a stručné. Kniha má velmi dobrý spád, který udrží pozornost. Ano, sem tam nějaká kapitola je delší, ale pokud zasebou budete mít bídníky, tak i tato dlouhá kapitola je vlastně krátká. Jediné co, člověk už se na konci těší na velké shledání, ano dočká se ho, ale pak se tam objeví ta jedna maličkost ze začátku knihy, u které si předtím řekl "Proč to tam dáváš?".
Rozhodně doporučuji k přečtení.

Richisa
11.06.2017

Jedna z méně známých knih v Huga, ale rozhodně hodně povedená...

jana1976
29.05.2017

Román jsem poslechla jako audioknihu. Je to krásné dílo. Musím se kát, sehnat si knihu a poctivě si ji přečíst, protože toto je jedna z těch, které si musíte aspoň jednou v životě přečíst....

paulinschildie
22.07.2016

Nejlepší Hugovo dílo!!! Je úžasné, s jakým uměleckým citem dokázal popsat lidskou zvrhlost, cynismus, bídu, utrpení a nespravedlnost. Ovšem víc než příběh samotného Gwynplaina a Dey mne zaujalo, jak se vyvíjí Ursova osobnost. Hlavním hybatelem příběhu je právě on, protože právě na něm Hugo popsal své politické, filosofické i duchovní smýšlení.

Pawlisman
12.05.2016

Ke knize mám bohužel rozpoluplné názory. Pohyboval jsem se při čtení mezi 3-4 hvězdami. Určitě se nedá odepřít velká genialita a spisovatelský um. Také některé krásně vykreslené pasáže. Pro tehdejší čtenáře, kdy bylo spousty času na čtení muselo jít o silný zážitek. Pro mě však dnes těch 800 stran, kde je tolik sáhodlouhých popisů a psychických pochodů. Popisu zprava a zleva a opět zdůvodnění proč se tak hrdina chová atp. Navíc vykreslení všech těch šlechtických poměrů atd. Jsem příznivcem "přímočařejšího útoku na branku". Obsah knihy je na 100 stran. Stále jsem čekal, kdy se něco zlomí a jak to dopadne, na 400. stránce jsem vzdal a dále začal přeskakovat a vyhledávat dějové pasáže, abych věděl jak to vše aspoň dopadne. Vyvrcholení a zvrat pěkný, závěr předvídatelný a pro mě zklamání a tedy v konečném součtu u mě spíše nižší hodnocení. Těžko hledám dnešní cílovou skupinu. Za sebe bych i přes genialitu autora nedoporučil. 6,5/10

Luccy78
22.04.2016

Román opět potvrzuje to, že filmové zpracování nesahá tomu knižnímu ani po kotníky.. Už Hugův Chrám Matky Boží v Paříži mě chytil za srdce a i když jsem ho četla ve školních letech, i jako dospělá na něho často vzpomínám. Takže i tento příběh komedianta Gwynplaina a jeho milé Dey mě upoutal. Jediné, s čím jsem měla trochu potíže, jsou sáhodlouhé autorovy popisy všeho. Ale to je prostě Hugo.. Chtělo se to jen začíst a pak jsem se až do konce knihy "neodlepila"..

Pazďa
03.04.2016

Román o znetvořeném komediantovi Gwynplainovi a jeho slepé družce jménem Dea dokáže i přes svou možná až přehnanou popisnost získat váš zájem a budete jej hltat od začátku do konce. Rozhodně doporučuji.

janadibelkova
05.03.2016

Tuhle knihu bych nikdy neprodala, je to nejlepší, co Hugo napsal...skvělá, neváhejte!!!

Belbo
27.08.2015

Znovu jsem se neubránil masivnímu zatrhávání :)
Krajní velikost i krajní nízkost mají k sobě velmi blízko. Nízkost vládne. Je to tak pochopitelné! Kdo je dole, tahá za všechny nitky. Je to navíc tak pohodlné.
Takový člověk je okem a má ucho.
Je okem vlády.
A má ucho královny.
Kdo může našeptávat králi, může zavírat a otvírat podle vlastní libosti závoru královského svědomí. A může do něj vpravit co se mu zachce.
Ucho králů nepatří králům; proto mají tito ubožáci celkem malou zodpovědnost. Kdo nemá v moci své myšlenky, nemá v moci své skutky. Král jenom poslouchá.
Koho?
Některého zloducha, který mu zvenku bzučí do ucha. Temnou mouchu pekel.
Takové bzučení rozkazuje. Vládnout znamená poslouchat, ce je diktováno.
Panovník vládne, našeptavač panuje.
Skutečnými historiky jsou ti, kdo dovedou v podpolí vlády rozpoznat hlasy našeptavačů, kdo dovedou porozumět, co našeptávají uchu a rozumu vladařů. (Muž, který se směje, 2000, s. 168-169).

Muže člověk prominout tolik světla, když sám je vtělená tma? (s. 165)
Hardquanonne, který jediný znal tajemství doktora Conquesta. Za tím účelem provedl na něm Hardquanonne operaci Bucca fissa usque ad aures, kterou vzniká v tváři věčný smích.
Lord Fermain Clancharlie, baron Clancharlie a Hunkerville, markýz z Corleone na Sicílii, peer anglického království
Sub clara nuda lucerna / nahá pod jasnou hvězdou
Měl pocit zajatého člověka. Co ho však zatklo? Vězení? Ne. Řetěz? Také ne. Co to tedy bylo? Lep. zabředl do velikosti. Komupak se ještě nestalo, že byl zdánlivý volný a přitom cítil, že má svázaná křídla? Jako kdyby mu byli nastražili síť . Co je v počátku pokušením, stane se nakonec zajetím. Ale - a v tom bodě ho svědomí tížilo - podrobil se opravdu prostě jen tomu, co se odehrálo? Ne. Souhlasil s ní. (s. 430)

callahanh
02.08.2015

Román, který mě osobně překvapil tím, že se odehrává v Anglii, ačkoli byl Hugo Francouz, a taky tím, že minimálně jeho polovina je pouze popisem dobových okolností, případně různých šlechtických rodů a jejich neduhů, přesto je čtivý. Ústřední příběh Gwynplainea a slepé dívky Dey je citlivý a skvěle napsaný tak, že naprosto strhne a i přes ne tak propracovanou psychologii postav chápe čtenář jejich motivace a jednoznačně jim fandí. Je fascinující, jak nadčasová celá kniha je a co lidi byli schopní dělat proto, aby se trošku bavili. Hugo tu kritizuje pokrytectví, život tehdejší vyšší společnosti a Anglii vykresluje jako místo, kde neurozený člověk v podstatě nemá šanci na normální život. Potěšující je i to, že ona romantická linie se neztrácí ve zmíněných popisech, ale dostává svůj prostor a je naprosto uspokojující a její vyvrcholení je strhující, i když možná trochu očekávané. Jediné, co bych snad vytkl, by byla jen občasná zdlouhavost a opravdu až příliš viditelná kritika šlechty a zjednodušený pohled na některé věci. Jako první zkušenost s Hugem naprosto ideální záležitost, která v mnohém příjemně překvapí. 80%

jardel
27.07.2015

Vynikající román,ctivy,napínavy.Filmové zpracování s Depardieu nesahá románu ani po kolena.

konicekbily
29.04.2015

Přečetl jsem ji několikrát a viděl různá filmová zpracování. Jeden z nejlepších příběhů světové literatury.

p0stm0derna
21.03.2015

Člověk by ani nehádal, že něco takového lze dnes přečíst. Ale pravdou je, že kdo se začte, bude odměněn. Za ten konec bych sice autora nakopal do toho, čemu snad i v 19tém století říkali p...., ale také to, co se mi u tohoto mistrovského díla nelíbí přijímám jako jeho součást. Se současnou litereturou nelze srovnávat pro úplně odlišné pojetí - a měřítka. Autor se rohodl tesat universální kameny jako je láska, chudoba, sebeúcta a pokora s vážností a opravdovostí. Lze přečíst jedním dechem. Příběh a postavy jsou poutavé - ale veliký Hugo by dokázal napsat literárně bravurně i postup výroby švestkového kompotu. Za to, že se k tomu nerozhodl může fakt, že bylo nejdříve potřeba geniálně zpracovat hluboká a výsostně lidská témata.

hladko
23.02.2015

Jak jsem se posléze dočetl, Hugo byl ve Francii devatenáctého století velkým propagátorem komunismu a svůj pohled na tíživý svět obyčejných chudých lidí přelomu sedmnáctého a osmnáctého století tak projektuje i do knihy Muž, který se směje. Z knihy je tedy patrné Hugovo silné sociální cítění, republikánský a ostře antiroyalistický pohled na svět. Dílo je jakousi přímou kritikou šlechty a obhajobou vykořisťovaných v Anglii za vlády královny Anny Stuartovny. Hugo se ale neomezuje pouze na období přelomu století na území království Anglického, ale v rozmáchlých statích popisujících šlechtické vykořisťovatelské metody, extravagantní výsady, morální poklesky a dekadentní manýry, pokládá vedle té hříšné anglické vrchnosti plnohodnotnou francouzskou paralelu. Pod tím vším se odehrává velký osudový příběh Čtyř, jež svými životy nastavují zpupné dekadentní šlechtě ušlechtilý kontrast. A nebyli bychom zabředli do díla předního romantického romanopisce, kdyby se nad celý příběhem, jako duha nad nepoddajným, temným, bouřícím a osud znázorňujícím mořem, neklenula nadevše povznesená a jako andělská peruť čistá láska.
Ale protože Hugo byl slovem básník, rozumem politik a duší filozof, kniha toho mezi řádky nabízí mnoho. Je sice poněkud náročné nenechat se uklimbat jeho květnatou, rozsochatou mluvou, ale dokážeme-li udržet pozornost, odměnou nám bude množství velkých filozofických úvah a myšlenek vycizelovaných takovým slohem, že si o něm současní spisovatelé mohou nechat pouze zdát.

ehoos
31.01.2015

Jedna z nějlepších knih, jaké jsem četla. Myslela jsem, že Bídníci jsou jeho nejlepší dílo, ale teď jsem na vážkách. Dokonale mě to semlelo. Hugo prostě válí. Psychologie postav prostě úžasná, děj mě napínal k prasknutí a zase jednou jsem se při čtení topila v slzách. Miluju knihy, které mě skutečně chytí za srdce a tahle to rozhodně udělala.

mzajicek
06.01.2015

... nedocetl jsem, snad se k ni vratim nekdy pozdeji.

zipporah
24.09.2014

No... to je presne tá jedna z kníh svetovej klasiky, pre ktorú si dovolím konštatovať vyhlásenie: Vážení a vážené, môžete ľutovať, že nečítate knihy, ale zároveň nemôžete ľutovať niečo, o čom neviete nič. Ako inak vyplýva z toho priezračný a bezvýznamný význam. Takže beriem späť, a vravím, že ak si človek fakt neosvojí Hugove pravidlá na začiatku, ako to píše Eco vo svojom článku Hugo, hélas!, potom má smolu a nespozná Ecovho hrdinu a vplyvného idola;) už viem, od koho Eco zdedil snahu rátať zoznamy prísad do jedál v Pražskom cintoríne (tuším). Ale aj celkovo... sám Eco priznal na začiatku, že ho má rád a ja tiež. Nepáči sa mi to hranie sa na telefónny zoznam, ale moja trpezlivosť na hranici bola napokon upokojená tam, kde to Hugo chcel. Fakt, že takú knihu čítať je lákavé pre obsah, pre historika, ale je dôležité mať trpezlivosť a tú získa človek skúsenosťou v permanentnom čítaní. Hugo je umenie. Hugo je francúzsky literárny bôžik, alebo čo ja viem, z fr. literatúry som toho žalostne málo prečítala. Všetko však bolo na oštaru, až na ... ach, Zvoníka! Chrám Matky Božej v Paríži je o parížskej zberbe, Človek, ktorý sa smeje o londýnskej. Viac mi obsahovo príde zaujímavý Gwynplaine, ale Zvonára som si odnášala od detstva a tak mi priľnul k srdcu viac. Prekrásne a v skratke písané hlášky zabrali takmer tri strany v mojom Worde. Ešte vidím snemovňu v negližé. Mŕtvu matku v snehovej búrke. "Pohlavie" ženy s hrivou ako požiar. Svedomie ako kotvu. Deine videnie v prítomnosti Gwynplaina a slepotu v jeho neprítomnosti... Schillerovu krasotu v Ursovi. Ursus je Matriona, Samvěd Křepelka, Severus Snape, lord Henry, Quasimodo. babička z Úšustu.... Gwynplaine. Všetky kultové postavy, čo sa mi zaryli do srdca a preto ma občas pobolieva, pripomínajú sa mi. Je to to, o čo sa ľudia ukracujú, ale viem, že nie každému je súdené vyvaľovať sa pri knihe... Preto si pozrie film, ako si ho pozriem aj ja s veľkým presvedčením, že to nijako nevystihne tento príbeh, ale poviem tak, že keby som mala byť režisérom, beriem si toto na parádu s tým, že by mi Umberto Eco šuškal, čo a ako. :D:D:D Pretože tento príbeh stojí za to, aby sa propagoval! Nie Pán Prsteňov, Harry Potter, nie, a nie a nie, ale ČLOVEK, KTORÝ SA SMEJE!

Andrejka Myers
19.05.2014

Kniha je velice emotivní. Celou dobu jsem marně doufala v nějaký štastný konec pro Gwynplaina a na konci mi pro něj ukápla i slza. Ovšem dobře to skončit nemohlo, protože jeho život skončil v tu chvíli, kdy vydechla jeho milovaná Dea. Jeho duše byla ryzí, ovšem uvězněná v těle, které mu bylo znetvořeno. Netvor nebyl on, ale šlechta, která tohle dopustila.

Mohu srovnat s filmem, ale tomu chybí ono filosofické rozmlouvání hlavního hrdiny, a vlastně i pohled, kde je vidět, že je mladý, naivní, plný odhodlání. Dostane se do světa, kterým je omámen, pohlcen. Růžové brýle sundá bohužel příliš pozdě, a to je i jeden z důvodů jeho konce.

aktak1203
10.03.2014

Úžasná kniha. Všem doporučuji přečíst. Detektivky a fantasy, komerční četba je fajn, ale tohle - to je nádhera. Úplně vás pohltí a naplní.

čef
07.09.2013

Gigantická kniha velkých citů a gest, plná hlubokých úvah sociálních, psychologických, filosofických a historických. Řekl bych, že příběh je v této knize skoro vedlejší. Především jsou zde detailně popsány reálie Anglie 18. století, život panující šlechty a utrpení nejmenších chudáků. Kritizována je zejména obrovská nerovnost a útlak nejenom v Anglii, ale také ve Francii a v jiných tehdy vedoucích zemích Evropy. Slovy hrdiny se objevuje idea vítězství demokracie na celém světě. Tento prvoplánově dojemný láskyplný příběh stojí určitě za přečtení také proto, že takto informacemi nabité současné literární dílo již nenajdete.

knedlik
21.02.2011

Muž, který se směje, je kniha plná utrpení. A to utrpení tak mistrně popsaného, že mě dodnes naplňuje lítostí při pomyšlení na Gwynplainovo bloudění po ostrově, jeho život vůbec a v neposlední řadě i na jeho smrt a to, co jí předcházelo. Zároveň v ní najde člověk milé věci jako lásku, oddanost, věrnost... Nechybí v ní zkrátka nic. Hugo je holt autor, před kterým musím chtě nechtě smeknout. Jednoznačných pět hvězdiček.

janadibelkova
08.01.2011

Jedna z nejlepších knih, které jsem četla. I když jsem na "komerční" knížky a je pravda, že ne každý historický román mě baví, tak tahle kniha je dokonalá a všem doporučuji. Právě ji čtu znovu.. :-)