Muž, který se směje

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Rozsáhlý román z anglického prostředí na přelomu 17. a 18. století, o němž autor před sto lety napsal, že správný titul této knihy by byl Aristokracie. Vypráví příběh malé čtyřčlenné komediantské skupiny, která bojuje o svou existenci v souboji s mocnými i se svými komediantskými nepřáteli. Tuto skupinku tvoří starý učený a v samomluvě filosofující komediant, jeho čtyřnohý pomocník vlk a dva milenci, slepá dívka a chlapec, kteří ve svém neštěstí nalézají podmínky ke vzájemnému velkému citu. Příběh se silně až monumentálně vykreslenými charaktery, odehrávající se na pozadí strohých anglických zákonů pocromwellovského období, zavádí nás do prostředí kočovných tlup, mezi lid předměstí, mezi námořníky, do žalářů i do paláců....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32368/muz-ktery-se-smeje-OLP-32368.jpg 4.4233
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Svoboda
Orig. název

ĽHomme qui rit, 1869

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (42)

Kniha Muž, který se směje

Přidat komentář
T.Dino
16. ledna

Zrovna jsem knihu dočetl. Je dlouhá, to ano, ale teprve po konci si člověk uvědomí, jak všechno do sebe zapadalo. Mistrovské dílo a také překlad, bohatý slovník, ale především ten příběh byl impozantní! Byla to asi taková revolta od Huga vůči šlechtě a jejich marnotratnému životu, kdy se topí v penězích a stále nemají dost. Lid žije na pokraji bídy, to představoval Gwynplaine, ale na konci zvítězí láska a poctivá lidská duše, která prahne po klidu. Moje první zkušenost s Hugem a určitě ne poslední. Jsem očarován, za mě naprosto geniální styl. :)

JP
07.12.2020

'Položil chlapci na ramena obě ruce, vzal jeho hlavu do dlaní, obracel ji na všechny strany, znovu si pozorně a se vzrůstajícím pohnutím prohlížel jeho tvář.
"Přesťan se smát."
"Nesměju se."
"Odkdy máš ten smích?"
"Vždycky jsem byl takový."

Vyobrazení Gwynplainea, ať už jde o filmové zpracování, nebo předlohy k jiným postavám (Joker) ani nesahají po kotníky tomu, jak musel doopravdy vypadat a že jsem si jistý, že se podobné věci jednu dobu definitivně děly běžně. V knize se píše, že měl smích protáhnutý až k uším a dásně odhalené. 'Comprachicos' rovněž, mají základ minimálně ve zvěstech a tím pádem skutečnost - ta bývá obvykle ještě horší. V kontextu toho vrhá Hugova ponurá předloha na všechny navazující díla stín svojí syrovostí, ale taky nekončícím humanismem. Je v ní celou dobu přítomna i jistá naděje, pro hrdiny, kteří se snaží kráčet nelehkým životem, do něhož byli uvrženi. Člověka to nutí přemýšlet nad všema svinstvama v historii - v tomhle ohledu mi přijde k smíchu, s čím mají dnešní liberálové dennodenně ve zprávách problém. Nicméně, Hugově rozmáchlosti by z dnešního pohledu slušelo výraznější editorské osekání textů - ale ani ten rozsah neubírá na poutavosti a síle.


Ozzy86
21.10.2020

Na příběhu je poznat, že je psán v 19. století, kdy na vše bylo daleko více času a tak se autor mohl rozmáchle vykecávat na mnoha stránkách. Dějově jde o klasický příběh vzestupu a pádu a tematicky o žalobu absolutistické společnosti, kde hrstka vyvolených žije na úkor milionů chudáků.

haWranka
10.07.2020

No, co napsat... Možná jsem necita a umělecký barbar, ale mě to příliš nebavilo. Nesedl mi vůbec styl psaní. Příběhy Huga samozřejmě znám, ale nikdy jsem nečetla originály, takže jsem se rozhodla to změnit. Ovšem asi už to neudělám. Muž, který se směje, je silný příběh. Ovšem nedokázala jsem ho opravdu procítit a některé pasáže (a hlavně závěr) mi přišly až příliš patetické a neuvěřitelné.

playada
08.06.2020

Mistrně popsané utrpení na tomto světě. A když už konečně máte něco hezkého, tak vám to Bůh zase vezme...
Tato kniha vás rozloží na mikročástice. Poskládat se zase tak nějak dohromady vám chvíli potrvá...

Set123
27.04.2020

Muž, který se směje, je druhá kniha od Victora Huga, kterou jsem četl a musím uznat, že je skvělá. Jejím problémem – pro mě – není ani toliko délka knihy, nebo dlouhé popisy – pro Huga typické -, ale spíše větší snaha o seznámení čtenáře s prostředím knihy, než bych si přál. Někdy je těch dobových informací prostě moc.

Autor je skvělý v popisu a tvorbě citů mezi postavami a vůbec se mu daří skvěle popisovat charaktery ve svých knihách. Úžasně popisuje zlomové okamžiky v duševním vývoji postav a nebojí se tyto okamžiky popsat velice surově, skoro až brutálně, za což si autora tolik vážím.

Hugo je také schopen do svého díla včlenit jakousi „heroickost“, či „dojímavost“… nejsem si jist jak ten pocit pojmenovat, řekněme prostě, že jsou v knize části, ze kterých vám naskakuje husí kůže.

Pro mě jsou hlavní dvě části této knihy, kvůli kterým dávám plný počet bodů:
Prvním je Kniha druhá – Loď na moři, které má pro mě celá velikou sílu, hlavně pak konec, u kterého jsem cítil, že bych neměl být dojat a přes to jsem byl. Ten zápas několika zlých, opravdu zlých duší s mořem, je podle mě prostě úžasný.
Druhým okamžikem je samozřejmě konec. Konec velice silný, dojímavý, nekompromisní a absolutní. Nechci zde cokoliv z knihy prozrazovat, proto napíši jen toto.

Jednoduše se jedná o skvělou knihu, která se – a byl jsem z toho překvapen – celkem dobře čte a těžko se od ní odchází.

ikorka
05.04.2020

Klasický Hugo. Když překlenete některé historické pasáže plné zbytečných jmen tak jde o dílo plné zvratů a příběhů, které vás nekompromisně vtáhnou do děje. Kniha psána podobně jako Chrám Matky Boží v Paříži, který mi občas připadal jako psaná GPS. Obě knihy vřele doporučuji.

Bandini
01.03.2020

Skvělá kniha. Bál jsem se, že to na mě bude moc intelektuální, ale až na historické pasáže jsem četl jedním dechem. Příběh naprosto fantastickej, ikdyž depka jako prase. U některých popisů situací jsem měl až husinu. Hugo je mistr slova.

1