Tahereh Mafi citáty

americká, 1988

Citáty (21)

...svět nepřestane válčit kvůli tomu, že ses rozešla s klukem. Jsem zlomená


...život je jako utržená houpačka, jako nenarozené dítě, jako hrst kamínků. Celý život se skládá z možností, ze správných a špatných kroků směrem k budoucnosti, kterou nám ovšem nikdo nezaručí a já, já se vždycky mýlím. Všechny moje kroky jsou špatné, vždycky jsou špatné. Jsem ztělesněná chyba. Jsem zlomená


Domnívám se, že pomíjivost našeho současného života vyžaduje vrýt si inkoust do kůže. Jsem zlomená


Chceme-li zemřít, nemusíme dělat vůbec nic. Život je trochu složitější. Chceme-li žít, musíme dělat jednu věc. Dýchat. Ať už chceme, nebo nechceme, musíme každý den, každou hodinu, každou minutu a každý okamžik dýchat. Přestože máme v plánu zadusit veškeré svoje sny a naděje, pořád dýcháme. Ačkoliv chřadneme anebo prodáme svou důstojnost muži na rohu, dýcháme. Dýcháme, když se mýlíme, dýcháme, když máme pravdu, dýcháme, i když sklouzneme ze skalní římsy a předčasně směřujeme do hrobu. Nemůžeme přestat. A tak dýchám. Jsem zlomená


Chci se naučit důvěřovat, ale k smrti se bojím. (Jsem zlomená)


I když je hodný člověk, neznamená to ještě, že je to ten pravý muž pro mě.


Já si nemyslím, že bojovat za lidstvo je hloupost.


Já vím, kdo jsem. A to mi stačí.


Knihy se dají zničit snadno. Ale slova budou žít tak dlouho, dokud si je lidé budou pamatovat.


Moje oči jsou profesionální zloději, kteří ukradnou vše, co je k vidění, a uloží to v mé mysli.


Můj svět je síť utkaná ze slov, myšlenek a představ.


Naděje. Je to jako kapka medu, jako pole tulipánů, které na jaře rozkvete. Jako ranní déšť, jako pošeptaný slib, jako bezmračná obloha, jako dokonalá tečka na konci věty.


Občas zapomenu, že existují lidé, kteří se navzdory všemu pořád umějí usmívat.


Osamocenost je podivná věc. Přikrade se k vám, potichu a nenápadně, v temnotě noci se usadí vedle vás a ve spánku vás hladí po vlasech. Obtočí se vám kolem kostí a zmáčkne vás tak silně, že se nemůžete pořádně nadechnout, šustí vám po kůži, takže neslyšíte vlastní puls a přitiskne vám své rty do vlasů na krku. Naplní vám srdce až po okraj, noc co noc leží vedle vás, vysává světlo ze všech koutů. Stane se vaším stálým společníkem a klepne vás po rukou, kdykoliv se jí zkusíte postavit. Ráno se probudíte a přemýšlíte, kdo jste. V noci nemůžete usnout a nepřestanete se třást. Neustále pochybujete, zda máte, nemáte, byste měli, byste neměli, proč byste neměli, a to dokonce i tehdy, když jste připraveni nechat to být, chcete se od toho odpoutat a jste připraveni začít nový život. Samota je jako starý kamarád, který stojí vedle vás a dívá se s vámi do zrcadla. Hledí vám do očí a mění váš život k obrazu svému. Nedokážete najít vhodná slova, kterými byste proti tomu mohli bojovat a bránit se výkřikům, že nejste, nikdy nebudete, nikdy, opravdu nikdy nebudete dost dobří. Samota je hořký, mizerný společník. Někdy vás prostě nenechá být. (Z deníku Juliette Ferrars) Jsem zlomená


Pravda je žárlivá, neřestná milenka, která nikdy nespí. - Juliette Jsem roztříštěná


Protože někdy se vidíte - vidíte se takoví, jací byste měli být - jací byste mohli být, kdyby bylo všechno jinak. Ale když se podíváte lépe, vyděsíte se a začnete přemýšlet, co by se stalo, kdybyste dostali příležitost. Víte, že máte svou odvrácenou stranu, kterou nechcete znát, stranu, kterou za denního světla nechcete vidět. Celý život strávíte tím, že ji odsouváte pryč, pryč z dohledu, pryč u mysli. Předstíráte, že ten kus vaší osobnosti neexistuje. Žijete tak po dlouhou dobu. Po dlouhou dobu jste v bezpečí. A pak najednou nejste. Jsem zlomená


Slova jsou nepředvídatelná stvoření.


Smích znamená život. Jsem roztříštěná


V nejtemnějších dnech hledej světlo; v nechladnějších dnech hledej teplo; v nejpochmurnějších dnech se dívej vpřed a v nejsmutnějších dnech nech oči otevřené a vyplač se. A pak je osuš. Dej jim šanci zbavit se bolesti, aby se znovu mohly dívat jasně a zřetelně. Jsem zlomená


Žádná zbraň, žádný meč, žádná armáda ani žádný král nikdy nebudou silnější než jediná věta. Meče mohou pořezat a zabít, ale slova se do člověka zabodnou a zůstanou v něm. Zanoří se do kostí a stanou se součástí těla, které si neseme do budoucnosti, a po celou dobu v něm vrtají. Už se jich nikdy nezbavíme.


Život je nehostinné místo. Musíš se naučit, že občas je vhodné vystřelit jako první. Jsem roztříštěná