Ladislav Zibura citáty

česká, 1992

Citáty (54)

Praotec Čech bohužel aklimatizaci ukončil už na Řípu, takže nepředpokládám, že by ve mně dřímaly geny středoevropského šerpy.


Představa Nepálce, který se na vrcholu Gerlachovského štítu ptá svého kamaráda, kdy už konečně vyrazí do hor, mě upřímně pobavila.


Rád si vybírám netradiční místa, tentokrát jsem spal třeba v troskách synagogy, rodině významného vysokoškolského profesora, vojenských kasárnách, zavěšený v hamace na zadní straně billboardu, na střeše rozestavěného domu, v izraelské poušti, pod stromem v univerzitním kampusu nebo venku na gauči u prodejce zahradních trpaslíků.


Smát se je totiž vždycky dobrý nápad, protože si svět kolem můžeme vykládat tak, jak se nám zachce. Utváříme si ho sami.


Stejně jako má Sisyfos svůj kámen, já mám svou samotu. Není veselá, ani smutná, vřelá ani chladná, náročná ani snadná. Je to jen stav věcí. Samota je však jediná jistota mého života, která není závislá na ostatních lidech. Zůstane se mnou až do smrti. Proto ji objevuji, abych zjistil, kdo vlastně jsem. (Prázdniny v Evropě)


Stejně je zvláštní, jak často hodnotíme chování ostatních lidí jen podle toho, jaký výsledek přineslo nám - ale už nepřemýšlíme nad tím, jaké úsilí znamenalo pro ně. 40 dní pěšky do Jeruzaléma


Ten pocit, že na vás někdo vystřelil raketu - byly dokonce dvě - s úmyslem vás zabít a vám nezbývá než stát v krytu a doufat, že se izraelské armádě podaří ji sestřelit, je velmi nepříjemný.


V Itálii jsem často vypil přes 10 litrů vody denně, a proto mi nezbylo, než o ni žádat místní obyvatele. V tomto ohledu mi až na výjimky vyšli vstříc a občas byli i milí.


V okamžiku, kdy má člověk pocit, že neexistuje žádné rozumné východisko, stačí chvíli počkat. Vždy se objeví nějaké náhlé, nečekané a geniálně prosté východisko. A i kdyby náhodou ne, tak jste alespoň zůstali veselí o trochu déle.


Věci se dějí. Problém z nich uděláš, až když se jimi necháš naštvat.


Velikost člověka poznáme také podle jeho schopnosti odpouštět.


Velká města nemám rád. Po krásných dnech, kdy člověka probouzí zpěv ptáků, svačí na kameni u cesty a celý den pozoruje zvířata a nekonečná pole, ho najednou obklopuje hluk a stres. Protože ve městech trávíme většinu času, neuvědomujeme si to. Po delším čase v přírodě je ale ten rozdíl propastný. Je přitom zajímavé, že nepřátelské a hlučné prostředí měst nám poskytuje pocit bezpečí. Obávám se ale, že to je jenom iluze.


Všude na světě jsem potkal jen dva druhy lidí. Ty dobrý a ty špatný. A žádný politik, náboženství ani válka na tom nic nezmění.


Výhodou chození bez mapy je to, že se nemůžete ztratit. Obvykle totiž nemáte ani ponětí, kde se zrovna nacházíte.


Výhodou je také to, že navzdory předsudkům o stydlivosti Čechů jsme takhle na potkání národ velmi upřímný. Nikdy se u nás neuchytil zvyk používat prázdné zdvořilostní fráze. Věci říkáme bez obalu. Máme také smysl pro humor a nadsázku a nebojíme se je použít. Stručně řečeno, co Čech, to svébytný způsob komunikace. Prázdniny v Česku


Výměnou za poskytnutou pomoc dáváš hostiteli zážitek. Postarej se o to, aby pro něj byl co nejsilnější.


Výšková nemoc je první nemocí, kterou nemohu léčit antibiotiky ani Modafenem. Ta myšlenka mě děsí.


Vždycky dělejte to, co vám v danou chvíli příjde jako nejlepší nápad.


Wikipedii jsem přestal důvěřovat od doby, co do ní sám přispívám.


Za celý večer jsme si neřekli ani jediné slovo, ale přesto jsme si dokonale rozuměli. Nevěděli jsme o sobě nic víc než to, že jsme lidi. A právě tato lidská blízkost a důvěra překlenuly všechny rozdíly mezi námi. -Pěšky mezi buddhisty a komunisty-


Zatímco Camino jsem si vyloženě užil, myslím, že do života mi víc dala pouť do Říma...V poutnické kanceláři mi dali lístek na okružní jízdu turistickým autobusem. Ještě odpoledne jsem si tak mohl celé centrum prohlédnout, aniž bych musel chodit.


Zatímco Camino, jak se pouti do Santiaga ve Španělsku říká, je opravdovým pohlazením po duši - člověk potká spoustu zajímavých lidí a prochází nádhernou krajinou po dobře značené trase, pouť do Říma je oproti němu učiněným bojem o přežití.


Znovu mi nic neuteklo a znovu jsem se měl kam vrátit. Dokud to tak bude, chci se vydávat do světa. Každé dobrodružství totiž člověku pocitově prodlouží život. Nejprve si ho užije v přítomnosti a pak ještě mnohokrát ve vzpomínkách. Zážitky navíc zrají jako dobré víno. Všechno špatné se časem změní v legrační historku a všechno dobré se stane ještě krásnějším. Prázdniny v Evropě


Žádné mapy si neberu. Mám jen vytištěný seznam měst, kterými mám projít. Pak už není problém se v každé vesnici doptat, kudy dál. A kdyby to nevyšlo, mám s sebou kompas. Středověcí poutníci to měli úplně stejně.