Ladislav Zibura citáty

česká, 1992

Citáty (54)

Cestovatelský plán? Znovu vyrazit do Santiaga de Compostela. Říká se, že tam nikdo nejde jen jednou, každý dřív nebo později zatouží se do Španělska vrátit, a je to úplná pravda.


Evropané cestují, řada lidí z jiných kontinentů ale nikdy nepřekročila hranice vlastní země. Kdyby každému obyvateli planety jednou za život doma přespal cizinec, alespoň bychom věděli, na koho vlastně těmi jadernými hlavicemi míříme.


Jediné, co musím, je obstarat si jídlo, vodu a místo na spaní. A bez jídla člověk pár dní vydrží a noc beze spánku taky přečkat jde. Člověk si uvědomí jak málo potřebuje k životu a jak je s tím málem šťastný.


Jednoduše si mohu vybrat prakticky jakoukoli zemi na světě a odstěhovat se tam. Život v Česku už pro mě není jen životem na místě, kde jsem se narodil. Je to život na místě, které jsem si vybral. A každá další navštívená země mi dává jistotu, že jsem si opravdu nemohl vybrat lépe.


Ještě štěstí, že se v Turecku nepije alkohol. Kdybych místo každého čaje dostal panáka slivovice, patrně by mi explodovala játra. Snad právě tohle je důvod, proč žádná středověká poutní trasa nevedla přes Valašsko.


K rozhovorům v češtině patří i věci, které by snad zdvořilý Brit ani nedokázal vyjádřit.Otevřený nihilismus, uštěpačné narážky, nekorektní vtipy, předstíraný i upřímný nezájem, tykání na potkání, sebelítost, rafinované i prvoplánové vulgarismy a barvitá přirovnání... To vše dělá z každé takové konverzace skutečný zážitek. Prázdniny v Česku


Každá nejistota je motivací k tomu, bavit se s lidmi a prohloubit tak spojení s danou zemí.


Každopádně rozumím tomu, že buddhistům a hinduistům mohou křesťané připadat zvláštní. V kontextu usměvavých hinduistických bůžků a spokojeného obtloustlého Buddhy může náš Kristus na kříži působit poněkud znepokojivě.


Každý krok si nepřipravuji, celá cesta je pak mnohem autentičtější prožitek, větší dobrodružství a člověk zažívá více svobody.


Každý odhodlaný člověk by se svou náladou měl bojovat. Být nešťastný je totiž ta nejsnazší věc na světě. Svede to každý slaboduchý hňup, protože k tomu není zapotřebí vůbec nic. Zato spokojenost, ta přichází jen za zásluhy. Člověk musí neúnavně hledat hezké maličkosti, pochopení, odpuštění, radost a energii. Není to snadné, na konci této vyčerpávající snahy ale nestojí nic menšího než naplňující radost ze života.


Kdyby ti lidé něco nechtěli nebo nemohli dát, nenabízeli by ti to.


Když jsem v Turecku procházel městy, lidé na mě mávali a zvali mě k sobě na čaj a jídlo. Trochu obtížnější to bylo jen v červenci, během ramadánu, kdy většina muslimů přes den nejí ani nepije. To, že jsem ramadán nedržel respektovali a chápali, nicméně k obědu mě nezvali, neb žádný neměli.


Když jsi v potížích, máš na pomoc morální právo. Jejím přijetím se ale zapojuješ do systému vzájemné důvěry. Sám pak musíš poskytnout pomoc ostatním.


Když se člověk příliš nesoustředí na budoucnost, tak se prostě nenudí. Ona je totiž ta přítomnost zajímavá. Jen ji pořád nesmíme porovnávat s tím, co bylo nebo bude. (40 dní pěšky do Jeruzaléma)


Když to bylo možné, snažil jsem se spát u místních - každá rodina má svůj úžasný příběh, atmosféru, vůni domova - a taky jídlo a sprchu.


Když vám stačí poslouchat hudbu, znamená to, že jste dosud nepropadli skutečné trudomyslnosti. Takže jestli si stačí pustit Johnnyho Cashe a už si podupáváte do rytmu, prostě se jen přestaňte litovat.


Mezi námi žijí lidi, kteří celý život nechtějí nic jiného, než být slušní – a právě ta slušnost je přivede k tomu, aby dělali velký věci, aniž by si to uvědomovali.


Mohl jsem hledat rozdíly mezi jednotlivými kraji, užívat si atmosféru hezkých míst, naučit se žít v souladu s přírodou. Viděl jsem pořádný kus Evropy a mluvil s lidmi, se kterými bych za normálních okolností vůbec nepřišel do styku.


Možná jsme byli obdařeni schopností vnímat krásu jen proto, abychom ji omylem nezničili.


Na cestu dál jsem se ptal v každé vesnici. Občas mi lidé poradili zkratku nebo mě varovali před nebezpečím - a to mapa nenahradí.


Nakonec nám nezbude než si užívat všech příležitostí i za ty, kteří je nemají. Věřím, že oni by na našem místě udělali totéž. Snad ani není ostuda nesnažit se změnit k lepšímu životy ostatních, ale rozhodně je ostuda promarnit ten svůj. (40 dní pěšky do Jeruzaléma)


Napětí země, která je ve válce, je nejsilnější dojem, který ve mně z Izraele zůstal.


Někteří cestovatelé doporučují na ochranu před pijavicemi nosit ženské silonky. V zemi, kde dosud není respektována ani homosexualita, by ale dle mého názoru cestovatel-transvestita nebudil dobrý dojem.


Nemít nic před sebou totiž znamená mít všechno za sebou.


Nic dobrého na světě nemusí být drobností. Stačí se toho na pár týdnů vzdát a z banality se rázem stane vzácnost. Na cestách tak neobjevuji jen krásy cizí země, ale také vlastního života.


Nikdy nejsi v situaci, kdy bys nemohl udělat ještě jeden krok. S tímhle vědomím můžeš dojít jakkoli daleko.


Nikdy neohrožujte své štěstí ani zdraví jen kvůli takové hlouposti, jako je původní plán. Vůbec nejjednodušší to je tehdy, když člověk žádný původní plán nemá.


Okamžiky, kdy jsem seděl s docela cizími lidmi na terase, pil čaj, kouřil vodní dýmku a intenzivně vnímal, jak jsme si blízcí, i když nás nic nespojuje, pro mě patřily k vrcholům pouti.


Ono totiž jde všechno na světě, když je člověk pro svou myšlenku dostatečně odhodlaný a není na ni sám.


Pouť je také velice syrový zážitek. Není to jen výlet krásnou krajinou. Člověk má nohy rozedřené do krve a každý den se musí přemlouvat, aby šel dál. Ale vše to dělá dobrovolně. A v tom je celé to kouzlo.