Cormac McCarthy

americká, 1933, statistiky, webkoupit eknihy

Nahrávám...

Přidat citát

Citáty (25)

"Zapomeneš, co si chceš pamatovat, a pamatuješ si, co chceš zapomenout" (Cesta)


„Kdo má moc, nemusí mít pravdu,“ řekl Irving. (- Krvavý poledník, str. 260)


„Kniha knih říká, že kdo mečem zachází, ten mečem sejde,“ ozval se černoch (- Krvavý poledník, str. 258)


Budoucnost se vám krátí a vy si to uvědomujete. Poslední dobou nemám jiné ambice než psát a být s Johnem. Poslouchám ostatní, jak si povídají o tom, že pojedou na dovolenou nebo tak, a říkám si: O čem to mluví? Mně se vůbec nikam nechce. Moje představa perfektního dne je asi taková: sedím si v místnosti se štosem listů bílého papíru. To je pro mě ráj na zemi. Všechno ostatní je ztráta času.


Dekomu by sa mohlo zdať, že pravda nemá v tej záplave lží žiadnu šancu. Ale tomu zas neverím ja. Podľa mňa sa móže klamať, koľko chce, pravda aj tak zostane. Neodšpacíruje, kam si zmyslí, a nebude sa ani meniť. Nemóžete ju pokaziť, jak nemóžete osoliť soľ. Nemóžete ju sfalšovať, lebo pravda je ždycky len pravda. A o pravdu ide. Desi som počul, že pravda je jak skala, možno v Biblii, a s tým súhlasím. Pravda tu zostane, aj keď po skale nebude ani pamiatky. Naisto sa nájde chytrák, čo povie, že nezostane. A nebude ich málo. Rád by som zistil, čomu vlastne takýto ľudia veria. (Táto krajina nie je pre starých)


Dostal jsem dopisy od šesti různých lidí. Jeden byl z Austrálie, jeden z Německa a další pro změnu z Anglie, ale všichni psali stejně: „Vaši knihu CESTA jsem vzal do ruky po večeři a skončil až druhý den ve tři čtvrtě na čtyři ráno a pak jsem vstal z postele, šel nahoru, vzbudil děti a prostě jsem seděl na posteli a držel je v náručí.“


Duchovno hraje v mém životě velkou roli, mám pocit, že je v něm smysl. Ale mohu se označit za duchovně smýšlejícího člověka? Rád bych. Ne že bych si představoval nějaký ten život po životě, kam bych se chtěl odebrat. Myslím to spíše ve smyslu, že bych chtěl být lepším člověkem. Mám v církvi pár dobrých přátel. Jsou to opravdu bystří hoši, kteří mají těžkou práci, protože musí vysvětlovat složité věci. Říkají: „Opravdu je daleko důležitější být dobrým člověkem než být chytrým člověkem.“ S tím souhlasím. Je důležitější být dobrý než být chytrý. Nic víc vám nabídnout nemůžu.


Když nedodržíš malé sliby, nedodržíš ani velké. (Cesta)


Když začnete hloubat nad některými problémy, o nichž zasvěceně diskutují vědci s vynikajícím vzděláním, uvědomíte si, že za sto let bude lidský druh vypadat úplně jinak. Možná budeme skutečně napůl stroje a v mozku budeme mít implantovaný počítač. Už teď je více než teoreticky možné implantovat do mozku čip, který bude obsahovat informace obsažené ve všech knihovnách světa. Jak říkají lidé, kteří se touto otázkou zabývali, jde jen o to, jak to celé zapojit. To je jeden z problémů, jimiž se můžete zaobírat, než půjdete spát.


Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě: Člověk těžko může poznat vlastní rozum, protože do rozumu ničím jiným než rozumem nahlídnout nemůže. Může nahlídnout do svýho srdce, ale k tomu se nemá. A dobře dělá. Tam je lepší nehledět. Není to srdce tvora, kterej se chová podle toho, jak Bůh předurčil. Podlost přebejvá i v tý nejmenší zvířeně, ale když Bůh hnětl člověka, stál mu po boku samotnej ďábel. A tak vznikl tvor, kterej dokáže všecko. Vyrobit stroj. Vyrobit stroj, kterej vyrobí další stroj. Stvořit zlo, který poběží samovolně tisíc let, bez dalších zásahů.


Lidem říkám, že jsem nikdy nepřečetl ani jedinou svou knihu. Oni si myslí, že si z nich dělám legraci, ale je to pravda pravdoucí.


Lidi se vždycky chystali na zítřek. Já to nechápal. Zítřek se totiž nechystal na ně. Zítřek ani netušil, že existujou. (Cesta)


Ľudia si myslia, že vedia, čo chcú, ale obyčajne nevedia. Niekedy, keď majú šťastie, sa k tomu dostanú. (Táto krajina nie je pre starých)


Něco jako život bez krveprolití neexistuje. Názor, že se dá živočišný druh nějakým způsobem pozvednout a všichni mohou žít v harmonii, je velice nebezpečný. Ti takového názoru se vzdají svých duší, své svobody, jako první. Touha po takovém světě člověka zotročí a udělá mu ze života prázdnotu.


Nemyslím, že existuje něco jako plodné nebo neplodné tvůrčí období. To je jen váš dojem z toho, co vyjde tiskem. Váš nejrušnější den třeba může být, když budete pozorovat mravence, jak přenášejí drobky chleba. Jednou se kdosi zeptal prozaičky Flannery O’Connorové, proč začala psát, a ona odpověděla: „Protože mi to šlo.“ Řekl bych, že je to dobrá odpověď. Pokud vám něco jde a jste v tom dobrý, tak vám to ani nedá moc práce. A ještě: když si povídáte se starými lidmi, kteří prožili dlouhý a pěkný život, polovina z nich vám řekne: „Nejdůležitější věc je, že jsem měl v životě vždycky kliku.“ A když to posloucháte, víte, že vám nelžou. Čímž se nijak nesnižuje jejich talent ani dovednosti. Ty můžete mít, a přesto v životě neuspějete.


Nemyslím, že se dobrotě můžete naučit. Pokud jste ponecháni napospas světu, abyste se v něm naučili dobru, budete mít problém. Ale čas od času mi lidé říkají, že můj syn je úžasné dítě. A já jim odpovídám, že John mě natolik morálně převyšuje, že mi přijde pošetilé jej neustále napomínat. Ale něco dělat musím – jsem přece jeho otec. Z dítěte nemůžete udělat někoho, kým ve skutečnosti není. Ale ať už v něm dřímá cokoliv, zcela jistě to v něm můžete zadusit. Stačí být krutý a necitelný a i toho nejlepšího člověka úplně zničíte.


Nesejde na tom, co lidé o válce soudí, prohlásil soudce. Válka přetrvává. Stejně dobře byste se mohli lidí tázat, co si myslí o kameni. Válka tu byla vždy. Než přišel člověk na svět, válka už na něj čekala. Nejvyšší řemeslo čekalo na nejzdatnějšího vyznavače. Tak tomu bylo, a tak tomu bude. Právě tak, a nejinak. (Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě)


Nic raněnýho nešplhá do kopce, řekl. Tak to prostě na světě nechodí.


Povídky mě vůbec nezajímají. Pokud vám proces psaní nezabere léta života a nedovede vás málem k sebevraždě, nemá podle mého moc cenu se tím zabývat.


S posledním jedincem zanikne věc jako taková. (Cesta)


S režisérem Dickem Pearcem jsme před nějakými třiceti lety natočili v Severní Karolíně společnými silami jeden film a už tehdy jsem si říkal: „Tedy, to je peklo! Kdo by se tímhle chtěl živit!“ To si radši po probuzení dám kafe, trochu se projdu, chvilku si čtu a pak si sednu, naťukám do počítače pár slov a koukám se z okna.


Vstal a vykročil ke světlům města. Přílivová jezírka zářila v temných skalách jako tavící pícky a z nich se škrábali ven světélkující krabi. Když procházel pásmem slanomilné trávy, ohlédl se. Kůň se doposud ani nehnul. Ve vlnách mžikalo světlo z jakési lodi. Hříbě stálo se skloněnou hlavou naproti koni a kůň se stále díval do dálky, za hranice lidského vědění, tam, kde se topí hvězdy a kde velryby převážejí své ohromné duše přes černé bezešvé moře. (Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě)


Vše vznešené a krásné, co si člověk bere k srdci, pochází z bolesti. Zrodilo se to ze žalu a popela. (Cesta)


Zdědili planetu, která se bez ustání otáčí kolem své osy. Vypůjčený čas a vypůjčený svět a vypůjčené oči, aby se nad tím mohlo plakat. (Cesta)


Zlý časy dělaj zlí lidi. Viděl sem tolik lidský podlosti, až se sám sebe ptám, proč Bůh nezhasne slunko a nejde pryč. (Vnější tma)