Blaise Pascal citáty

francouzská, 1623 - 1662

Citáty (102)

"Já" má zkrátka dvě vlastnosti je nepravdivé samo o sobě tím, že ze sebe dělá střed světa; a druhým ke obtížné proto, že je chce zotročit: neboť každé "já" je nepřítelem a chtělo by být tyranem všech ostatních.


„Nemohu odpustit Descartovi: v celé filosofii by se nejraději obešel bez Boha; ale přece jen si nemohl pomoci a připsal mu ono cvrnknutí, které uvedlo svět do pohybu; pak už nemá s Bohem co dělat.“


„Příroda uložila všechny své pravdy do nich samých. Náš důmysl je uzavírá jedny do druhých, ale to není přirozené. Každá má své místo.“


Aby sme mohli ohodnotiť cnosti človeka, netreba sa naň pozerať pri veľkých udalostiach, ale pri každodennom živote.


Ak chce niekto niekoho napraviť a dokázať mu, že sa mýli, musí si všimnúť, z ktorej strany hľadí na vec jeho protivník, lebo z tej strany má spravidla pravdu. To mu treba priznať a potom mu treba ukázať druhú stranu, z ktorej nemá pravdu.


Ak poznáme Boha bez toho, aby sme poznali svoju biedu, dospejeme k pýche. Ak poznáme svoju biedu, bez toho aby sme poznali Boha, dôjdeme k zúfalstvu. Ak poznáme Krista, prídeme do stredu, v ktorom môžeme nájsť i Boha i svoju biedu.


Bezstarostně se řítíme do propasti, když jsme před ni postavili něco, co nám brání v pohledu na ni.


Boh vštepuje náboženstvo do ducha dôvodmi a do srdca milosťou.


Boha nemožno dokazovať, Boha možno jedine cítiť v srdci.


Citlivost člověka na maličkosti a nevnímavost k věcem významným: známka podivné zvrácenosti.


Čím je člověk rozumnější a lepší, tím více dobra v lidech pozoruje.


Čím je človek rozumnejší a lepší, tým viac dobrého zbadá v ľuďoch.


Člověk chce být velký, a vidí, že je malý; chce být šťastný a vidí, že je žalostný; chtěl by být dokonalý, a vidí, že má plno nedostatků; chtěl by aby ho lidé milovali a ctili, a vidí, že jeho vady si nezaslouží nic jiného, než aby si ho ošklivili a pohrdali jím.


Člověk je plný potřeb. Má rád jen ty, kdo je mohou všechny uspokojit.


Člověk je pouhá třtina, to nejslabší, co chová příroda; ale je to třtina myslící.


Člověk je tedy jen přetvářka, lež a licoměrnost, o sobě i vůči ostatním. Nechce, aby mu drzí říkali pravdu; dává si pozor, aby ji druhým neříkal sám; a všechny tyto sklony, tak nesmiřitelné se spravedlností a rozumem, mají svůj přirozený kořen v jeho srdci.


Člověk je tedy tak šťastně utvořen, že nemá žádný spolehlivý princip pro to, co je pravé, ale několik výborných pro to, co je klamné.


Člověk je tedy tvor tak neblahý, že by pociťoval nudu, i kdyby k ní neměl žádnou příčinu, jen díky stavu vlastnímu jeho ustrojení.


Človek je úbohý, pretože je človekom. A zároveň je veľký, pretože to vie.


Člověk je vznešený tím, že ví o své ubohosti. Strom o své ubohosti neví.


Člověk je zjevně stvořený k tomu, aby myslel. V tom spočívá všechna jeho důstojnost a celá jeho přednost. Veškerou jeho povinností je, aby myslel správně.


Člověk naprosto nejedná podle rozumu, který tvoří jeho podstatu.


Človek nekonečne prevyšuje ľudí.


Člověk není ani anděl, ani zvíře, a je osudné, že z toho, kdo chce být andělem, stane se zvíře.


Človek nie je ani anjel, ani hlúpe zviera. Nešťastím je, že sa ním stáva vo chvíli, keď začne zo seba robiť anjela.


Člověk si musí dát pozor, aby některá jeho vlastnost nevynikla a nestala se pro něho pojmenováním.


Člověk, který má nějaký zájem na tom, abychom ho měli rádi, se varuje prokazovat nám službu, o níž ví, že nám nebude milá; jedná s námi tak, jak si přejeme, aby se s námi jednalo; nenávidíme pravdu, proto nám ji tají; chceme slyšet lichotky, proto nám lichotí, rádi se dáváme klamat, proto nás klame.


Čteme-li příliš rychle nebo příliš pomalu, neporozumíme ničemu.


Dobro v tomto životě je nadějí pro život věčný.


Chlad je příjemný proto, že se pak můžeme zahřát.