William Hickling Prescott

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1796 - 1859

Populární knihy

Dějiny dobytí Peru
Dějiny dobytí Peru
Dějiny dobytí Mexika
Dějiny dobytí Mexika
Dějiny panování Filipa II., krále španělského
Dějiny panování Filipa II., krále španělského

Nové komentáře u autorových knih

Dějiny dobytí Mexika Dějiny dobytí Mexika

„Trochu jiný pohled na historii o dobývání Mexika, než o jaké jsme se učili ve školách, celé dobývání nebylo tak jednoduché. Po přečtení se mi částečně změnil pohled na Cortéze, to nic ale nemění na tom, že je mi líto pozoruhodné Aztécké civilizace, která zmizela dřív než jsme ji mohli poznat. Stejně jako v Peru, zánik Aztéků nezavinila jen nenasytnost Španělské koruny a jejich poddaných, ale k zániku i značně přispěli Aztéčtí sousedé.“... celý text
— manka71

Dějiny dobytí Peru Dějiny dobytí Peru

„Trochu "romantický" pohled na dějiny - tím míním situace, kdy se "Francisco Pizarro s hněvem v očích otočí a řekne...". Ale jinak velmi zajímavá kniha.“
— Hyaenodon

Dějiny dobytí Peru Dějiny dobytí Peru

„pripájam sa k ostatným komentátrom. radosť čítať. a keby som si najpr neprečítal, že kniha bola napísaná pred 173 rokmi, myslel by som si, že ju autor napísal v súčasnosti.“... celý text
— freejazz

Dějiny dobytí Peru Dějiny dobytí Peru

„Překvapilo mě stáří knihy. Přitom se to čte stejně dobře jako nejmodernější literatura faktu, kterou píší současní autoři. Nicméně, jak se zmiňuje o kus níž Denny45, dějiny předkolumbovské Ameriky postoupily hlavně díky archeologii dál a tak ne všechno, jak je to zde v knize popsáno, je možná brát za bernou minci. Problém je totiž v tom, že pokud si někdo přečte třeba Dějiny Peru a Bolívie z nakladatelství LN, zjistí, jak to bylo ve skutečnosti s onou mírumilovnou a skvěle spravovanou říší Inků. Ani Cortes ani Pizzaro by s pár set lidmi, byť s poněkud technologicky pro válku lépe vybavenými a možná i fyzicky zdatnějšími nikdy nemohli dosáhnout conquisty, kdyby je ve skutečnosti nepodpořili desetitisíce Indiánů, kteří byli krátce předtím buď ovládnuti Inky stejně brutálním způsobem, jako to předvedli Španělé a nebo s nimi bojovali. Incká říše byla stejně agresivní, jako říše aztécká. Obraz, který předkládá Prescott na začátku je tedy zcela falešný, ale nevyčítal bych mu to. Celá kniha rozhodně není vědeckou prací, nicméně je třeba si všimnout toho, jak jsou oni spolubojovníci a pomocníci z řad místních, chovajících se podle zásady, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel znovu a znovu (a nejen tady) marginalizováni. Španělé, kteří byli prvními tvůrci legend o své nepřemožitelnosti a vítězství hrstky "správných" křesťanů nemohli přece připustit, že by svého cíle nikdy nedosáhli bez tak masivní podpory domácích pohanů. Popis občanských válek mezi conquistadory by byl skvělým námětem na něco a la Hra o trůny a scénárista by si nemusel ani moc vymýšlet. Nicméně, až se někdo bude zase rozplývat nad truchlivým osudem Indiánů v (nejen) jižní části amerického kontinentu, měl by si uvědomit, že stejně brutálně v kombinaci s fanatismem se chovali španělští vojáci Filipa II. ve vzbouřením Nizozemí (např. 4. listopadu 1576 během jediného dne vyvraždili v Antverpách 7 tisíc lidí, vyrabovali a vypálili celý střed města) a byli to ti samí vojáci jako Pizzaro, Almagro a další výraznější nebo jenom zmiňovaní hrdinové Prescottovy knihy. Fanatická katolická víra, kterou Prescott několikrát zmiňuje poskytovala jenom zástěrku pro bezohledné loupení, mučení a vraždění. V Cuzcu stejně jako v Antverpách. A později za třicetileté války. Bylo snad oněch vyvražděných 30 tisíc obyvatel Magdeburku po dobytí 20. května 1631 vojskem katolické ligy méně lidmi než Indiáni, které pobíjeli Španělé v Novém světě? Braunerová zmiňuje nejen v Evropě ono dnešní sebemrskačství, ale tohle bychom taky měli vidět v souvislosti s dějinami brutálního ovládnutí říše Inků.“... celý text
— jadran

Dějiny dobytí Peru Dějiny dobytí Peru

„Nesmrteľné dielo. Napriek tomu, že v tých časoch už vychádzali tie najpodrobnejšie diela o kultúrnych dejinách, Peru bolo veľkou záhadou. Tisíce listín sa povaľovali po archívoch a pomaličky sa rozpadávali, berúc tak so sebou časť našej histórie. Autorita cirkvi sa kúsok po kúsku rozpadávala ale ľudia si stále mysleli, že dobytie ríše Inkov bolo potrebné a hájili sa ním záujmy Boha. A v tejto dobe žil pán Prescott - milovník histórie, moderne zmýšľajúci a hlavne kultúrny človek. Cítil potrebu napísať diela o najstaršom období kresťanskej Ameriky ako pomôcku pre obyvateľa mladých Spojených štátov, do ktorých po troch storočiach reconquisty a krvavých vojen vkladal svoju nádej na svetlejšie zajtrajšky. Či odôvodnene, to neviem... Ale späť ku knihe. Prvá časť s názvom kultúra Inkov je zastaraná. Nie je to chyba autora, veď archeológia bola ešte lev v plienkach a zakladateľ "inkológie" to mal naozaj ťažké. A akonáhle sa na scéne objavuje dvojica Almagro a Pizzaro, začína sa pravá a nefalšovaná tragédia zinscenovaná krvilačnými Španielmi. Ocitáte sa v zapadnutej krčme plnej moskytov v panamskej džungli, kde sa pár dobrodruhov rozhodne dobyť... hmm... V tom je ten háčik - oni vlastne ani nevedeli, čo idú dobyť. Aká irónia .Po nevinnom plachtení a vypaľovaní slamených dedín v Kolumbii sa rozpúta pravé španielske rodeo - a jeho obeťou sa stanú nevinní Inkovia. O pár chvíľ sa ocitáte v kresťanskej provincii, ktorý zachvátili plamene občianskej vojny a na konci knihy, pár rokov po nevinnom začiatku, z radov hlavných protagonistov už nežije nikto. Tomu hovorím jazda. Po celý čas vás sprevádza autorov komentár, podaný tak presvedčivo a nenútene, že skladám pred pánom Prescottom pomyslený klobúk. Tak pútavo predniesť životy toľkých zaujímavých osobností a opísať každú dramatickú chvíľu dokáže len pár ľudí.“... celý text
— Denny45

Přejít na knížky autora