Werner H. Stipetić

Werner Herzog · pseudonym

německá, 1942

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Dobývání marnosti
Dobývání marnosti
O chůzi v ledu
O chůzi v ledu

Nové komentáře u autorových knih

Dobývání marnosti Dobývání marnosti

„Ta knížka je ještě lepší než jsem myslel. Pro filmové fajnškmekry a ctitele filmového veledíla Fitzcarraldo je Herzogův deník o zběsilém natáčení takřka povinností. Jako velký Herzogův fanoušek jsem se v červenci vydal po jeho iquitoských stopách a nalezl nejenom restauraci Fitzcarraldo s filmovými artefakty na nábřeží, ale také žijicího producenta Fitzcarralda pana Saxera v bekovce, uvelebeného v soukromé hotelové rajské zahradě. Odevšad na vás přitom civí šílený Kinský nebo kníratý Herzog. Když se pak úplně sám koupete v lehce páchoucím hotelovém bazénu s vodotryskem a popíjíte skvěle vychlazené pivo, tak vám pan Saxer naservíruje Vivaldiho z obřích repráků rozestavěných kolem. A vy pak můžete prožít svůj střípek toho omamného dobývání marnosti. Musíte ale pevně zavřít oči.“... celý text
— vas

O chůzi v ledu O chůzi v ledu

„Ťažký oriešok - aj na Herzogove pomery. Nie je to kniha v pravom slova zmysle, naratív tu takmer absentuje. Je to skôr artefakt - text kryptický, záhadný, tajomný, mĺkvy. Čitateľa nešetrí, nepomáha mu a tým pádom sa nedá prečítať na jeden krát, napriek jeho krátkemu rozsahu. Existuje si sám pre seba (čo môže byť i jeho povahou - pôvodne ide o osobné zápisky z cesty). A najmä dýcha hlbokým duchovnom, nadzmyslovou mágiou, dotýka sa akejsi ľudskej prapodstaty a ani po necelých 50 rokoch neprestáva nekonečne fascinovať. "Herzog claims that 8 years later she complained to him of her infirmities and asked: "I am saturated with life. There is still this spell upon me that I must not die - can you lift it?" He says that he did, and she died 8 days later."“... celý text
— DjLuko

Dobývání marnosti Dobývání marnosti

„Herzog má zvláštní, takový až hypnotický styl, kdy popisuje někdy až neskonale zdlouhavě vcelku banální situaci aby náhle, jen tak mimoděčně napsal, že šlo vlastně o život. Herzog je svým způsobem psychopat v tom lepším slova smyslu; člověk, který se tváří tvář zmaru a šílenství umí zachovat chladnou hlavu s téměř učebnicovým stoicismem. Člověk, který dokáže přesvědčit stovky lidí o nutnosti praktického provedení svého snu o "dobývání marnosti", tj. o opeře v pralese a jednom přenesení parníku. Herzog sice působí klidně, ale chápu, proč si vybral právě Kinského za svého dvorního herce. Kinský, to je "jin" a Herzog "jang". Jeden doplňuje druhého a druhý prvního. I přes zjevné Kinského šílenství by Herzog s nikým jiným Fitzcarralda asi nenatočil, nebo ne v té míře šílenství a konečné kvality. Dobývání marnosti je deník, který to vše mapuje s někdy až úpornou pečlivostí archiváře. Tak trochu příručka praktického šílenství pro pokročilé. Doporučuji.“... celý text
— puml

O chůzi v ledu O chůzi v ledu

„Naprosto o ničem. Nechápu, jak zde někdo mohl napsat, že kniha obsahuje "zajímavé úvahy". Neobsahuje totiž vůbec žádné úvahy, takže je nelze ani nijak hodnotit. Autor jen stále dokola opakuje, že prší, že mu je zima, že má žízeň, jací ptáci mu létají nad hlavou, co ho zrovna bolí a do jakého domu či chatky se vloupal k přenocování. Věta z anotace "velký hypnotický text o světě posledních zkušeností" je hodně velká nadsázka. Není to velký text v naprosto žádném ohledu a o "posledních zkušenostech" zde není ani slovo. Netuším, na co to má být narážka. Je to záznam o putování totálního zoufalce, který se o sebe nedokáže postarat a chybí mu to nejzákladnější vybavení. Sám jsem před dvěma lety (shodou okolností ve stejném věku, jako autor) podnikl 800 km dlouhou pěší cestu napříč Bavorskem (z Prahy do Švýcarska). Moje zápisky jsou o mnoho zajímavější. Kromě toho je mi protivné, že se bez okolků denně vloupával do cizích stavení a poškozoval cizí majetek a hrdě se k tomu hlásí. Nenacházím v tom vůbec nic cool ani zajímavého. Dočetl jsem jen proto, že je to tak kratičké.“... celý text
— jozik_v_tumane

O chůzi v ledu O chůzi v ledu

„Tady jsem čekal víc. Herzogovo odhodlání vytrvat a čelit přírodě může někoho inspirovat a obohatit a proto si to stojí za to přečíst, ale jinak je to místy špatně napsáno, např. neustálé střídaní minulého a přítomného času, vložené věty, které nedávají smysl, na nic nenavazují ani na ně není navazováno, pouhé náznaky úvah. Občas se to dá vstřebat jako básnické obrazy, ale ne vždy. Neupravený deník z náročné cesty, ale nic převratného nepřináší. Podobné téma mnohem lépe zpracovává H.D.Thoreau.“... celý text
— Miko-man

Přejít na knížky autora