Undinė Radzevičiūtė

Nové komentáře u autorových knih

Ryby a draci

„Dvě linie románu, rozlišené barvou písma i náladou, propojené jen letmým náznakem a abstraktním motivem rozjímání nad odlišností dvou kultur...jak bývají představy jedněch o těch neznámých druhých iluzorní, pokud máme kořeny úplně jiné, zda je možné do nich proniknout, pochopit nebo ovlivnit. Stránky odsýpají velmi lehce, jazyk je osobitý a úsečně ironický, přesto se až do konce vtírá otázka co tím chtěla autorka vlastně říct... Žádné zjevné vodítko zde není, tak nezbývá než si utvořit vlastní dojem. V tom mém bude kniha zachycena jako jakási nesnadno uchopitelná, absurdně ironická a zároveň tísnivě existenciální imprese postav, osaměle uzavřených ve světě, do nějž se jim nepodařilo proniknout.“... celý text
— Acamar

Ryby a draci

„Zvědavá z anotace, co to může být, v podání pro mne neznámé litevské spisovatelky, pustila jsem se s chutí do čtení. Začátek zajímavý, obě dějové linky se odvíjely po svém a zcela zvlášť: jezuita v Číně za dynastie Ming a současná rodina tří generací žen v Litvě. První linka zajímavá útržky o císařské rodině, vztahu ke kultuře, zvířatům, a trochu i k náboženství. Druhá začínala jako nevyhnutelně vtipně ubíjející snaha o soužití dospívajících dcer, matky píšící erotické romány a přestárlé babičky s odpovídajícími nápady. Jenže dál se nic moc nerozvíjelo, v Číně vše přes ubíhající roky bylo v podstatě neměnné, spíš se jen mezi sebou přetahovali o moc jezuité s jinými řády, občas se zmínil budhismus, či islám. A současná linka doslova degenerovala, postavy mizely, umíraly až do hořkého depresivního konce, tedy žádný inzerovaný sitcom, ani náhodou... Dojmy tedy nakonec nepříjemné - nic moc jsem se nedozvěděla (ani z čínské a křesťanské minulosti - vlastně ano, že Tovaryšstvu Ježíšovu šéfoval dvacet let český jezuita František Retz; ani z litevské současnosti), nepochopila jsem strukturu ani význam knihy (linky se spojily klíčovým jménem pár stran před samotným koncem, přesto bez jakéhokoli nutkání zvolat heuréka). Zůstala jaksi jen pachuť. "Rodinné vztahy jsou o nepřetržitém koexistování se stejnými lidmi. Koexistování, které se většinou nedá vydržet, ale když se někdo odhodlá něco změnit, končí to panikou přecházející v totální kolaps." "Rodina je prostor ve kterém jedni vychovávají druhé, aniž by věřili, že se něco změní." "Když člověk nemá, komu by ukázal, čeho dosáhl, uvědomí si najednou, že už dávno není dítětem." A něco z čínské poloviny knihy: "Sinofilie není syfilis. Ale lidskému rozumu může škodit stejně."“... celý text
— soukroma

Ryby a draci

„Ve třetině jsem knihu odložil, když jsem si uvědomil, že sice čtení docela odsýpá, ale vůbec nic mi nedává, nic ve mně nevyvolává a nezanechává. Trochu zajímavější mi přišla historická modrá část, ale zase ne natolik, abych měl chuť ji dočíst. Sitcomová část ze současnosti mě míjela úplně, postavy mi byly lhostejné, děj nulový a humor, jestli tam měl nějaký být, mi připadal jak z jiné planety. Navíc jsem během té první třetiny vůbec neodhalil vztah mezi oběma nesourodými částmi - možná nejsem dostatečně pozorný nebo důvtipný čtenář, ale připadá mi, že by to měly být spíš dvě samostatné knihy.“... celý text
— DiskretniBarman

Ryby a draci

„nápadité, smutné aj humorné dielo, rozprávané jednoduchým (nie však prostoduchým) až drsným jazykom. Takto by sa mali písať knihy o histórii, pretože nie je dôležité, ako veci boli, ale akí máme na ne pohľad z dneška, a ako náš dnešok ovplyvňujú. Tak o histórii píše málokto.“... celý text
— netopýr088

Ryby a draci

„Čtenářský zážitek, který je umocněn potěšením z krásně vypravené knihy... To se málokdy sejde v jednom exempláři. Doporučuji pro náročnějšího čtenáře.“... celý text
— douchová

Přejít na knížky autora