Sandro Veronesi
italská, 1959
Nové komentáře u autorových knih
Kolibrík
„Táto kniha je oveľa náročnejšia než sa na prvý pohľad zdá. Napriek tomu, že má len necelých 300 strán, tak som ju čítal skoro týždeň. Myslím, že je to dané predovšetkým tým, že rozprávanie nie je plynulé. Autor vám odhaľuje jednotlivé čriepky, ktoré postupne vytvárajú mozaiku celého príbehu. Za na prvý pohľad bežnými situáciami, iróniu a nevinnými rozhovormi či už osobnými alebo elektronickými, sa skrýva veľké množstvo depresie. V tomto útlom románe sa skrýva aj pestrá paleta ďalších tém. Sú to hlavne psychické problémy, smrť a predovšetkým veľké množstvo sklamania. Hlavný hrdina je nenápadný a jediné po čom v živote túži je, aby sa život aspoň na chvíľu zastavil. Vynakladá veľkú snahu, aby sa všednosť bežného dňa z jeho života nevytratila. K záveru kniha nabrala až filozoficko-politický rozmer. Práve ten záver ma trochu mrzí, pretože mi prišiel patetický. Možno to bol autorov pokus vniesť do knihy trochu optimizmu, ale mne to tam nesadlo. Kolibrík je veľmi silná kniha, ktorú odporúčam hlavne pokročilým čitateľom.“... celý text
— Ahmose
Kolibřík
„Kolibřík je další knihou, kterou jsem si našla právě na základě zdejšího hodnocení. Tentokrát ovšem musím přiznat, že tohle určitě není kniha, kterou bych nechtěla minout.
Podobně jako mnozí další čtenáři jsem ji četla poměrně dlouho a občas jsem se musela vracet a připomínat si souvislosti. Humor je zde vzácné koření; mě jako Češku ovšem pobavil rozhovor Carrera – Carradori o tenisové turnajové prohře 6-0 a 6-1, respektive jeho pokračování, kdy Carreru o dva roky později deklasoval jistý Ivan Lendl: „A byl navíc o rok mladší, hubený jak lunt a měl jen jeden dres, ten, ve kterém nastoupil proti mně.“
Ne, není to snadné a jednoduché čtení, a já nepatřím mezi ty oslovené. Třeba Polední hodina se taky rozjížděla ztuha a dlouho mi trvalo, než jsem konečně začala chápat souvislosti, ale potom mě vtáhla a nepustila. Tady mě asi nejvíc zaujaly ty „střípky“, z nichž se životní osudy hlavní postavy postupně skládaly, ale stále jsem zůstávala v roli nestranného a hlavně nezaujatého pozorovatele.
Nelituju času stráveného s Kolibříkem, protože jsem zjistila to podstatné: určitě to není kniha pro běžné čtenáře naší knihovny.
„Nebyli stvořeni jeden pro druhého. Po pravdě řečeno, nikdo není stvořen pro nikoho dalšího a lidé jako Marina Molitor nejsou stvořeni ani sami pro sebe. Ona hledala jen nějaké útočiště, nějaký diskurs, aby mohla jít ještě chvíli dál, ale on nehledal nic menšího než štěstí. Ona mu vždycky lhala, to je pravda a to je špatné, to je moc špatné, protože lež je rakovina a šíří se dál, zapouští kořeny a mísí se se samotnou podstatou, kterou ničí, ale on udělal něco horšího: on jí věřil.““... celý text
— broskev28
Kolibřík
„"Faktem je, že je snadné pochopit, že za pohybem je vždycky nějaký důvod, zato pochopit, že se nějaký důvod skrývá i za nehybností, je těžší."“
— tralaláček
Kolibřík
„První stránky mě navnadily, těšila jsem se, byla jsem nedočkavá... pak jsem se začala ztrácet v čase a pochopila jsem, že tuhle knihu nejde číst rychle. Jsem moc ráda, že mě kniha donutila věnovat se jí soustředěně a pozorně. Stálo to za to.“... celý text
— EvaEma
Kolibřík
„Bohužel jsem čtení v půlce vzdala.“
— TaJeMa
Sandro Veronesi - knihy
| 2021 |
 Kolibřík |
Žánry autora
Štítky z knih
italská literatura osudy lidí hledání smyslu života psychologické romány umírání osud
Veronesi je 4x v oblíbených.