1. Domů
2. Autoři
3. Ruediger Dahlke
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 44
• Bazar 26
• Životopis
• Citáty 1
• Diskuze 1

Populární knihy

/ všech 44 knih

Nové komentáře u knih Ruediger Dahlke

Půst plný pohody

„Knihu odkládám a nedoporučuji těm, kteří hledají funkční, celostní očistu podloženou biochemií těla. Autor je sice lékař, ale v této knize se biochemií těla příliš neřídí. Půst, kde se nevysazují cukry (džusy), tělu v podstatě nedovolí přepnout se do hluboké regenerace (autofagie) a spíše jen rozkolísá inzulín. Většina doporučené stravy je navíc syrová a studená (vyjma zeleninových vývarů). Tam, kde chybí teplo, nemůže proces přeměny a očisty efektivně fungovat. Také byliny jsou zde spíše stahující, přitom při detoxikaci chceme věci pouštět – k tomu jsou potřeba byliny, které otevírají, napomáhají trávení a uvolňování těla. Pokud si chcete jen trochu odlehčit od běžného jídelníčku a u toho si zameditovat, asi vám kniha něco dá. Je postavena na astrologických dnech v týdnu, ale mně osobně chybí hlubší kontext a vysvětlení, proč se co dělá a jak to v těle reálně funguje. Studuji pár let, ajurvedu a mám zkušenost s ájurvédským Langhanem a Paňčakarmou, kde má vše svou logiku – od prohřívání těla s bylinami na podporu trávení až po vylučování toxinů. Když probíhá detoxikace správně na fyzické úrovni, přirozeně může dojít i k očistě mysli. To je pro mě skutečně celostní přístup. Ájurvéda má i svou hlubokou filozofii, jógu a meditace, pokud chcete zařadit můžete, pokud nechcete nemusíte. Je to neuvěřitelně propracovaný a provázaný systém. U Dr. Dahlkeho mi toto propojení chybí a proces mi přijde spíše spirituální než skutečně detoxikační. Je to takový "wellness odvar" pro dobrý pocit, ale z mého pohledu nejde vůbec do hloubky. Navíc mě zaráží, že knihu napsal lékař, který fungování těla zná, a přesto ho v textu v knize v podstatě ignoruje. Líbily se mi tipy na doplňkové procedury (solný peeling apod.), ale i u nich mi chybělo vysvětlení dopadu na celkovou očistu. Téma detoxikace mě zajímá do hloubky, za roky jsem kde co přečetla a vyzkoušela, pokusů omylů nebo procedur bez efektu bylo hodně. Hledám cestu, která je podložená jak vědou, tak vlastní zkušeností. Tato kniha je pro mě spíše připomínkou, že u alternativní literatury je třeba pátrat a neustále si ověřovat fakta ať už je napsal lékař nebo někdo jiný. A poslední věc, pamatujte že žádný detoxe, půst vám nepomůže pokud nezměnitelné svůj životní styl, aspoň trošku. V půstu míň může být víc. Zařadit postní dny častěji, vysadit alkohol, maso, cukru, jang foot jednou za týden, nebo jak si to nastavíte bude o dost lepší než zkoušet půsty pokud jim nerozumíme.“... celý text
— citronekodvedle

---

Princip stínu

„Jste deviant? Báječné! Žárlíte? No krása! Argumentujete radši fackou než kompromisem? Ježiš, vítejte. Vítejte, miláčci, na světě, kde se máte vyvíjet, ne krnět. Nuže, vyvíjejme, seč nám síly stačí. Ruediger Dahlke je esoterik. Esoterik? Blbé slovo. Nikoliv esoterik, ale zastánce alternativ v léčení a jeho postupech. Jeho fascinující práce, kterou knižně vydal pod pojmem Nemoc jako řeč duše je…fascinující. V tom dobrém slova smyslu. Hledat za nemocemi vlastní nespokojenost se životem, hledat v nemoci pomocnou ruku, kterou natahuje duše k našemu hloupoučkému mozku. Nemoc jako řeč duše učila čtenáře hledat v sobě lékaře. Zní to pitomě, esotericky, ale přitom myšlenka měla svou sílu, svou pravdu a otáčela se okolo psychiky jedince, nikoliv kolem prány a podobných esoterických hudlačin. Hu, to jsem to na vás vybalil, že jo? Vrhněme se do dalších útrob německého myslitele Ruedigera Dahlkeho. Člověk od vlastních nesnází odvádí vlastní pozornost, snaží se nevidět problém, protože by ho musel řešit nebo se pod ním prohýbat v depresích. A to je práce a práce, ta je, když se to tak vezme, něco děsivě nesympatického. V Nemoci jako řeči duše se autor věnoval somatickým příznakům – chrchel, rýma, zbytnělá prostata. V knize Princip stínu se zaměřil na povahové kazy. Povahový kaz, to si nechte vyprávět, to je pěkná okopanina stvoření. Jeden když ho má, kazí jím život sobě i svému okolí. Šla po ulici, v ruce ruku svého milého. V protisměru se kulí muž, na ženu se usměje a jde dál. Pět kroků od bodu setkání ani muž a ani žena na úsměv nemyslí. Zapomněli. Bylo to pěkné potvrzení krásy života, je to fajn, ale zpoza ruky milého se ozve mračivý tón – CO SE NA TEBE TAK KOUKAL?!? DĚVKAŘ JEDEN, URČITĚ BY TĚ NEJRADŠI TO, NO, TAMTO A TY BY SIS TO NECHALA LÍBIT, ŽE JO. DĚVKO JEDNA – krása života potvrzena úsměvem kolemjdoucího, je sražena do kolen hladem žárlivosti milého. Dle Dahlkeho je problém milého, pro tuto chvíli tak nemilého, zcela jednoduše řešitelný. Stačí si chvíli hrát s jazykem, se zájmeny. Nu, návod v knize. Návod báječný a fungující na bázi – tý jo, no jo, ono to funguje! Hlavní myšlenkou autora je stín jakožto přínos, nikoliv zátěž. Jen se s vrozeným/získaným postižený musí umět vypořádat a najít ten okamžik, kdy nevyhovující vlastnosti, ty kazy na tváři jinak dokonalého života, převtělit do poloh čistě vyhovujících, tvůrčích, budujících, nikoliv destruktivních. Ke knize je přiloženo meditační CD, nad kterým jsem se trochu v rozpacích usmíval. Za to ovšem může má silně ohavná osobnost, která se nerada nechává uspávat jakoukoliv jinou meditací, než je zapálená cigaretka a mhouřivé oči upřené na pohupující se větve stromu. Věru ohavný zlozvyk. Och jé. Paní, která čtenáře (pro tuto chvíli posluchače) na CD provádí, mluví velmi klidným hlasem. Promlouvá skutečně k tomu uvnitř. Při poslechu jsem měl touhy ponořit se do analytikovy pohovky a zasnít se do vlastní duše. Echt, radši jsem si šel skutečně zapálit. Kniha je koncipována jako pracovní. S každou kapitolou je na čtenáři, aby si vedl podrobný deník dle instrukcí, aby pracoval s vlastními stíny a hledal v nich světlo, které je ve všech, aby si pouštěl meditační CD dle instrukcí (nyní si pusťte druhou a pátou skladbu na meditačním CD). Kniha je svým způsobem báječná. Princip stínu je oproštěn od jakéhokoliv zpovrchnění esoterickými směry. Je to čistý psychologický postup. Kniha, ač se tak může jevit, není z ranku laciných brožur o vývoji osobnosti (Jak lépe vydělat, Jak lépe ovlivňovat okolí,…), ale hluboce promyšlenou metodou, která má podsunout člověku lepší přístup k vlastní úchylnosti. A úchylní, úchylní jsem komplet všichni. Pracujme s vlastními stíny, aby to tu nestálo tak za hovno. Ma ucta.“... celý text
— herdekfilek

---

Nemoc jako symbol

„Jeden z nejobsáhlejších přehledů nemocí s psychosomatickým výkladem, který se mi dostal v poslední době do ruky. Úvod je poměrně obsáhlý a asi jej doporučuji přeskočit. Autor se rozepisuje, jak je všechno na světě špatně, nemorální a on jediný objevil celosvětově skrývanou pravdu. Věty občas působí jako náhodný generátor slov. Plete do toho i reinkarnaci, karmu a další esoterické oblasti, neobsahuje žádné zdroje a schovává se za vznešené "My". Text je také plný paradoxů. Na jedné stránce tvrdí, že si za nemoc můžeme sami, na další popisuje nezvratnost osudu. Co se mi líbilo: + zdůrazňuje individualitu všech potíží + nemoc představuje jako úkol něco se naučit a tělo jako učitele + obsáhlý výčet nemocí + krajina těla + dává do souvislosti homeopatii a alopatii“... celý text
— Turmee

---

---

Čím onemocněl svět?

„Kniha mne trochu zklamala. Koupil jsem si ji po té, co ji zmínil v jednom rozhovoru doktor Hnízdil a protože je to člověk jehož názory celkem sdílím, koupil jsem si knížku přes "Knihobot" (jinak nešla sehnat). Bohužel mne nezaujala. Autor v ní popisuje celkem dnes již známé fakty ale takovým mírně hořekujícím způsobem, něco jako by svět komentoval Jehovista který čeká pohromu za každým rohem. Chápu jeho rozpoložení které je možná oprávněné (svět nečeká skutečně - nic moc dobrého) ale jak bylo psáno, způsob jakým je to prezentováno mi osobně nevyhovoval. Kniha spíše komentuje nešvary, nic méně není nějakým hlubším vhledem nebo rozborem. Skáče z tématu na téma bez nějakých hlubších vysvětlení, řešení a připadalo mi to, jako sám autor by byl nějak zhrzený a hlavně zaujatý (vše co pochází z USA je totálně zlé a špatné). Jako bych poslouchal kazatele v neděli v kostele který hřímá hromy blesky, ale to je asi tak všechno (hlavně se modlete ať jste spaseni). Osobně bych doporučil těm kdo se o problematiku "jiných světových názorů" (než nám servíruje mainstream) zajímají nějaké jiné práce - tahle mi nepřišla nějak objevná ani "něco-dávající". Palec dolů....“... celý text
— BAYO

---

Zvíře jako zrcadlo lidské duše

„Kniha je spíše úvod do celého tématu propojení člověka a zvířete. S asi 8 příklady v druhé polovině. A pokud vás téma zajímá lze sáhnout po další doporučené literatuře uvedené v knize nebo z jiného zdroje. Odkazů na různé autory a jejich díla je tam dost na výběr. Ale i kdyby se tím člověk nechtěl zabývat dále i tato malá knížka může pomoci pochopit nebo upozornit, jak může člověk ovlivnit svého mazlíčka.“... celý text
— Sybelle