Michaela Kukovičová

česká, 1968

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nová kniha

Dívej, ulice

Dívej, ulice - Michaela Kukovičová

Někdo chodí po své ulici s nosem zabořeným do chodníku nebo do telefonu, jiný se kouká do nebe anebo příliš spěchá. Málokdo se umí doopravdy dívat. Paní Kuko, t... detail knihy

Populární knihy

/ všech 7 knih
Dívej, ulice
Dívej, ulice
Prahou kráčí lev
Prahou kráčí lev
Labyrinty světa
Labyrinty světa
Jitka a Kytka
Jitka a Kytka

Nové komentáře u autorových knih

Prahou kráčí lev Prahou kráčí lev

„Výrazně větší míra jazykové i vypravěčské hravosti, než je u běžných dětských knih zvykem. Geniální to není, ale pěkné ano. Několik scén mě strhlo (např. ta na židovském hřbitovu). Je v tom vypravěčské gusto, barvitost, nápad. Doporučuju pro předškoláky jako první náročnější čtení. Výtvarně také velmi podařené a čtyřletou obrázky bavily, přestože nejsou vůbec podbízivé.“... celý text
— Bonda

Jitka a Kytka Jitka a Kytka

„Milý malý příběh od mojí oblíbené autorky Olgy Černé, kterou mám tu čest znát osobně, provázená překrásnými kolážemi Michaely Kukovičové (i kdybyste si knížku půjčili jen kvůli nim, stojí to za to), od kterých pomalu nejde odtrhnout oči a chtěli byste se v nich "ztratit", navíc vydaná v nakladatelství Baobab, které mám "za rohem" a jehož knížky mám moc ráda, protože každá je takový malý poklad. :-)“... celý text
— Hanina61

Jitka a Kytka Jitka a Kytka

„Tahle knížka je neskutečně roztomilá - myšlenkou i zpracováním. Je vyzdobená krásnými kolážemi (péče Baobabu je vážně neuvěřitelná) a příběh je kraťoučký a jednoduchý, ale přesto (relativně) silný. Rozhodně doporučuji.“... celý text
— Jass

12 nejmenších pohádek 12 nejmenších pohádek

„12 knížeček/pohádek. ilustrace nádherný, pro každou pohádku jedinečný. některý technikou opravdu náročný. minus je nepraktičnost. většina pohádek má text na první straně, zbytek knížky jsou ilustrace“... celý text
— lavash

Labyrinty světa Labyrinty světa

„Cílka zbožňuju. Čtu jeho knihy. Dívám se na pořady, ve kterých vystupuje. Poslouchám rozhovory. Máme doma více než polovinu knih, které vydal a jednou z nich je i tato. Trvalo mi dlouho, než jsem se k ní propracovala, protože jsou neustále řádově stovky knih, které si nutně potřebuju přečíst. Labyrinty světa jsem pořídila své mámě k narozeninám, už před lety. Zaujal mě ten koncept. Zaujalo mě téma, jména zapojených ilustrátorů i samotný fakt, že takto rozsáhlý námět (labyrint) bude zpracován formou knihy (doufala jsem, že to bude poutavý text přetékající fascinujícími fakty z architektury, historie a mytologie). Představa, že Cílek toto téma zpracuje, byla lákavá. Je vypravěč, dobrodruh i vědec a pro mě osobnost. Kdo jiný už by měl napsat knihu o labyrintech? Jenže kdo zná Cílka, taky ví, že je někdy tak plný úvah a chce toho sdělit tolik najednou, že se ztrácí a vzdaluje čtenáři/posluchači/divákovi a pak se někdy dostane do takového stavu, kdy mu je už složité porozumět, pokud nejste stejně zkušení, zcestovalí, vzdělaní a založení. Vyvolává to ve mně otázku, jestli je to jeden z důvodů, proč si toto téma zvolil (nebo proč si toto téma zvolilo jeho). Většinou, když se pouštím do nějakého složitějšího tématu, začnu osnovou - je pak méně složité se neztratit ve vlastních myšlenkách i informacích, které se snažím sdělit. Obávám se, že Cílek si konkrétně u této knihy žádnou osnovu neudělal a z eseje na téma Labyrint se nám zatoulal do jakési zasněné změti informací a osobních, nepřenosných zkušeností (viz. Tři cesty - kapitola kompletně závislá na tom, zda jste daná místa navštivili, či nikoliv). Sám C. popisuje na straně 8 rozdíl mezi bludištěm a labyrintem. Cituji: "Bludiště je hrozné místo podobné vězení, kde se člověk může navždy ztratit. Bludištěm se bloudí, labyrintem prochází. Labyrint nás neočekávaným způsobem vede do skoro zapomenutého středu světa anebo možná vlastní bytosti." S politováním musím přiznat, že ač na pár stránkách a navíc velkým písmem, to co jsem přečetla bylo určitě víc bludiště, než labyrint. Mám pocit, že kdyby to byla klasická kniha, v klasickém formátu a zvolila by se jiná forma, užila bych si to čtení daleko víc a ocenila bych různé odbočky a poznámky. Kdyby se spletité téma labyrintu např. vzalo chronologicky - od pravěkých nástěných maleb, přes gotickou katedrálu v Chartres až po anglické zahrady. Nebo geograficky. Nebo aspoň tématicky (Labyrint ve výtvarném umění. -Bum- kapitola jedna- Labyrint v architektuře. Bum- kapitola dva. Labyrint v přírodě. Bum- kapitola tři.) Pak by kniha měla strukturu a byla čitelná a stal by se z ní ten kýžený labyrint, kterým by nás C. provedl. Změť Cílkových myšlenek, evidentně v rámci vášně pro dané téma utopených v bludišti, které chvílema skutečně připomínalo "hrozné místo podobné vězení" pro mě nakonec nezachránily ani ilustrace mých oblíbených umělců. Nakonec zapadly do knihy stejně, jako jinak zajímavé informace i myšlenky autora a společně se proměnily v jakousi nezázivnou křiklavou koláž, které silně dominuje opáčko z Petišky. Jedna hvězdička je za samotný námět a druhá je z protekce. Já totiž Cílka zbožňuju a čtu i jeho méně povedené knihy.“... celý text
— Broccolita

Přejít na knížky autora