Labyrinty světa

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Labyrinty světa jsou neobvyklou dárkovou knihou s originální představou labyrintů od našich významných výtvarníků, jakými jsou Pavel Čech, Iku Dekune, Matěj Forman, Renáta Fučíková, Jan Hísek, Michaela Kukovičová, Galina Miklínová, Markéta Prachatická, Petr Sís, Chrudoš Valoušek, Martin Velíšek a Jiří Votruba. Čtenář má možnost prstem či ve fantazii procházet a proplouvat jedinečnými dvoustrannými ilustracemi, anebo se začíst do zasvěceného průvodního textu Václava Cílka, který je fenoménem labyrintů fascinován již dlouhá léta. A současný svět jako by se k principu labyrintů znovu vracel. Úvodní slova zamyšlení nad tajemstvím labyrintů od Václava Cílka nechť jsou pozváním k četbě a prohlížení této výjimečné knihy. Jsou též neotřelým vysvětlením, jaký je rozdíl mezi bludištěm a labyrintem: „Bludiště je hrozné místo podobné vězení, kde se člověk může navždy ztratit. Bludištěm se bloudí, labyrintem se prochází. Labyrint nás neočekávaným způsobem vede do skoro zapomenutého středu světa anebo možná vlastní bytosti.“...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/225255/labyrinty-sveta-225255.jpg 3.718
Žánr
Literatura naučná, Umění
Vydáno, Albatros (ČR)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (5)

Kniha Labyrinty světa

Přidat komentář
Broccolita
16.10.2020

Cílka zbožňuju. Čtu jeho knihy. Dívám se na pořady, ve kterých vystupuje. Poslouchám rozhovory. Máme doma více než polovinu knih, které vydal a jednou z nich je i tato.
Trvalo mi dlouho, než jsem se k ní propracovala, protože jsou neustále řádově stovky knih, které si nutně potřebuju přečíst. Labyrinty světa jsem pořídila své mámě k narozeninám, už před lety. Zaujal mě ten koncept. Zaujalo mě téma, jména zapojených ilustrátorů i samotný fakt, že takto rozsáhlý námět (labyrint) bude zpracován formou knihy (doufala jsem, že to bude poutavý text přetékající fascinujícími fakty z architektury, historie a mytologie). Představa, že Cílek toto téma zpracuje, byla lákavá. Je vypravěč, dobrodruh i vědec a pro mě osobnost. Kdo jiný už by měl napsat knihu o labyrintech? Jenže kdo zná Cílka, taky ví, že je někdy tak plný úvah a chce toho sdělit tolik najednou, že se ztrácí a vzdaluje čtenáři/posluchači/divákovi a pak se někdy dostane do takového stavu, kdy mu je už složité porozumět, pokud nejste stejně zkušení, zcestovalí, vzdělaní a založení. Vyvolává to ve mně otázku, jestli je to jeden z důvodů, proč si toto téma zvolil (nebo proč si toto téma zvolilo jeho).
Většinou, když se pouštím do nějakého složitějšího tématu, začnu osnovou - je pak méně složité se neztratit ve vlastních myšlenkách i informacích, které se snažím sdělit. Obávám se, že Cílek si konkrétně u této knihy žádnou osnovu neudělal a z eseje na téma Labyrint se nám zatoulal do jakési zasněné změti informací a osobních, nepřenosných zkušeností (viz. Tři cesty - kapitola kompletně závislá na tom, zda jste daná místa navštivili, či nikoliv).
Sám C. popisuje na straně 8 rozdíl mezi bludištěm a labyrintem. Cituji: "Bludiště je hrozné místo podobné vězení, kde se člověk může navždy ztratit. Bludištěm se bloudí, labyrintem prochází. Labyrint nás neočekávaným způsobem vede do skoro zapomenutého středu světa anebo možná vlastní bytosti."
S politováním musím přiznat, že ač na pár stránkách a navíc velkým písmem, to co jsem přečetla bylo určitě víc bludiště, než labyrint.
Mám pocit, že kdyby to byla klasická kniha, v klasickém formátu a zvolila by se jiná forma, užila bych si to čtení daleko víc a ocenila bych různé odbočky a poznámky. Kdyby se spletité téma labyrintu např. vzalo chronologicky - od pravěkých nástěných maleb, přes gotickou katedrálu v Chartres až po anglické zahrady. Nebo geograficky. Nebo aspoň tématicky (Labyrint ve výtvarném umění. -Bum- kapitola jedna- Labyrint v architektuře. Bum- kapitola dva. Labyrint v přírodě. Bum- kapitola tři.) Pak by kniha měla strukturu a byla čitelná a stal by se z ní ten kýžený labyrint, kterým by nás C. provedl.
Změť Cílkových myšlenek, evidentně v rámci vášně pro dané téma utopených v bludišti, které chvílema skutečně připomínalo "hrozné místo podobné vězení" pro mě nakonec nezachránily ani ilustrace mých oblíbených umělců. Nakonec zapadly do knihy stejně, jako jinak zajímavé informace i myšlenky autora a společně se proměnily v jakousi nezázivnou křiklavou koláž, které silně dominuje opáčko z Petišky.
Jedna hvězdička je za samotný námět a druhá je z protekce. Já totiž Cílka zbožňuju a čtu i jeho méně povedené knihy.

bibi.r
02.07.2016

Po výtvarné stránce naprosto skvělé, ale textově příliš těžké a složité a zbytečné.


zlovlk
26.03.2016

Jednu hvězdičku dávám za různorodé, rozměrné a půvabné ilustrace. Kdyby se kniha sestávala jenom z nich, nacházelo by se mé hodnocení na opačném konci osy; ovšem text Václava Cílka tuhle publikaci zadupává do země způsobem, o jakém mohlo francouzské středověké rytířstvo jen snít; a asi ani přirovnání k moderní tankové rojnici není dostačující.

Nedovedu posoudit Cílkovu geologickou a přírodovědeckou erudici, ale co se týče lidských dějin a kultury, působí dojmem dryáčnického výrobce horoskopů: cucá si z palce tak, že bych se divil, kdyby se již neprocucal ke kosti. Spoustu věcí nepřiměřeně zjednodušuje, jindy tvrdí vyložené nesmysly. Představte si, že by vyšla popularizační kniha o astrofyzice a vycházela by z geocentrického modelu - tak zhruba toto provádí Cílek historiografii. Když hovoří například o raném novověku, dělá klasickou chybu těch, kdo o období nic neví - představují si, že existovalo jen pár autorů, kteří se navzájem inspirovali. Přitom mu nedochází, že o nespočetných zástupech myslitelů a spisovatelů se prostě jenom nemluví, protože jsou tak trochu pohřbeni časem, ale že přesto existovali a utvářeli svou dobu a i dnes se o nich lze leccos dozvědět; summa, že i sedmnácté století mělo rozsáhlou a spletitou kulturu, tak mohutnou, že není v silách jednotlivce ji pojmout - a každé vynášení soudů musí být proto opatrné. Opatrnost je přitom dokonalým protikladem Cílkova postupu: pravděpodobně si něco najde v podezřelém internetovém zdroji, pak něco zaslechne od paní v masně, spojí si to... a šup s tím na papír!

Všemožné cílkoviny je samozřejmě možné dost snadno vyvrátit pomocí odborné literatury. Proti tomu se autor pojišťuje horlením proti knihám (jimž, jak praví, současné Evropané a hlavně Američané věří, i když by neměli) a opěvováním "intuice". K tomu si připočtěte banality coelhovského rázu (opakující se snad v každém odstavci!), hranou bodrost žoviálního mudrce, který vypráví "o životě", a tuze úpornou lásku k lidovým představám, které jsou stejně hloupé jako zažrané. Ušlechtilí divoši žijící v souladu s přírodou v této knize vesele obcují s propagací vyhroceně konzervativních představ (co je staré, to je dobré) a jakési podivného luddismu. O hrdinně stachanovské práci na utváření stereotypů (mezi nimiž asi vévodí "anglosaská krutost a touha po majetku") ani nemluvě.

Prostě fuj. Neuvěřitelná opojenost sebou samým a absence kritického myšlení. Od Cílka raději ruce pryč, je silně toxický.

Márinka
28.12.2015

Jako vždy skvělý Václav Cílek.

codeas
02.02.2015

Pěkná kniha o labyrintech a bludištích. V úvodu se dozvíte jaký je mezi nimi rozdíl, podíváte se do vzdálených řeckých pověstí nebo si připomenete labyrint Jana Amose Komenského. Kniha je cílena na menší čtenáře, kteří budou knihou nadšeni. Dospěli si najdou pár zajímavých faktů a knihu přečtou za půl den. Ideální jako dárek téměř pro kohokoliv.