Martyn Waites

Nové komentáře u autorových knih

„Horor odehrávající se na pozadí bitvy o Británii. Na Londýn padají bomby a děti odjíždějí na venkov do bezpečí. Skutečně do bezpečí? Nejvíc se mi na knize líbila ta anglická mentalita. Příběh jako takový se odvíjí v konzervativním stylu a nepřináší nic nového, ale já jsem si ho příjemně užil. Kapitoly jsou kraťounké a kniha rychle plyne. Konec, který umožňuje případné další pokračování, považuji za nadbytečný. Citace: Chlapec se podíval na hračku, kterou stále držel v ruce, a pak na oblohu. Blížila se skutečná letadla a Spitfire mezi nimi nebyl ani jeden. Pustil letadélko z ruky na podlahu. Když dopadlo, zdvihl se z holých prken obláček prachu. Se strachem se otočil od okna a chystal se seběhnout po schodech dolů.“... celý text
— Eicherik

Žena v černém - Anděl smrti

„Anglie 1940. Skupina školních dětí se dvěma učitelkami, prchá z bombardovaného Londýna na venkov, kde mají najít bezpečí a útočiště. Ve starém, zpustlém domě uprostřed močálů, už na ně někdo netrpělivě čeká. Někdo děsivější než bomby pršící z nebe.... Ponurá, děsivá atmosféra příběhu, vás polapí od první stránky. Tomu se nedá uniknout, stejně jako černé plísni šířící se mezi zdmi rozpadajícího se domu. Dokonalý horor, který vás nenechá vydechnout. Autor vám zabrnká i na tu nejcitlivější strunu. Nikde netlačí. Nic zbytečně neprotahuje. Žádná naředěná omáčka příběhu, která by ubírala napětí. Ne. Děj odsýpá od první do poslední stránky. Možná i díky malému počtu stran, které naprosto přesně splňují svůj účel. Pro mě jen škoda, že jsem již několikrát viděla filmové zpracování. A ty filmové obrazy, se mi pořád míhaly před očima, a bránily mi ve vlastních představách příběhu.“... celý text
— Amitiel76

Žena v černém - Anděl smrti

„Opět mě to chytlo, hlavně na začátku. Pocity deja vu se opět přihlásily, tak jak to mám ráda v takových knížkách. A já při každé narážce na Ženu v černém s Arthurem Kippsem slastně vzdychala a četla o to pečlivěji a vychutnávala si ony propojující detaily s prvním dílem. Bylo to takovéto - ,, Jé tímhle stejným oknem se díval Arthur před asi 100 lety stejně jako Eva." A nebo - ,, jo a tohle vrzající křeslo, je přesně to, které viděli v pokoji oba naši hrdinové těchto dvou knih. Tato kniha je velmi dobře napsaná a umí ve vás opět probudit velmi tísnivou a klaustrofobickou náladu. Děsivou asi úplně ne... ale i tak, díky prostředí a době, ve které se kniha odehrává, je atmosféra velmi napjatá a elektrizující. Neubráním se, ale dojmu že Susanin úžasně podrobný a vcítěný popis emocí, krajiny a domu, tu trochu chyběl. A když už tu byl, tak se velmi často opakoval ve velmi podobných nebo přímo totožných větách. Takže ke konci, už ty popisy, které jsem si asi užívala nejvíc, prostě moc nebavily. Musím, ale říct, že do postav se dá dobře vcítit. Nejradši jsem měla Evu a Harryho. Ale chápala jsem i Jean a Edwarda. Nápad se zasazením do období světové války, byl trefou do černého.... jeho zpracování, ale místo opět trochu pokulhávalo. Každopádně využití fejkového letiště mi přišlo jako velmi originální a neotřelý nápad, která jsem velmi ocenila. Zkrátka mě to nejvíc bavilo před ubytováním v domě, potom příjezd do domu.... ale to co se dělo v domě, mě už tolik nebavilo. Možná to bylo i tím, že zde postavy už neměly tolik co objevovat jako Arthur v jedničce.... jelikož ten příběh Nathaniela a jeho matky jsme znali už z prvního dílu, a o jiné důležité věci tu obohacen nebyl. Tedy kromě toho, že manžel paní A. Crablowé měl údajně aférku s Jannet, ze které vznikl Nathaniel. Jinak se tato záležitost, ale v knize podle mě ke škodě vůbec neřeší... i když je vlastně dost důležitá. Možná kdyby do příběhu autor zakomponoval ještě nějaký jiný příběh nebo větší zápletku... tak by to bylo ještě lepší. Nebylo by třeba vůbec špatné, kdyby Eva objevila třeba deníkové záznamy Arthura z jedničky a pomalu se jimi prokousávala a chodila na místa jako on a snažila se zjistit co se s ním stalo. Poslední dovětek: Obyčejně nevyhledávám volná pokračování slavných příběhů. Podle mě je jediným člověkem co může manipulovat s postavami sám autor, který je stvořil. A není úplně fér za jeho zády, když už je autor mrtvý, jeho postavy a příběhy překopávat. A dodnes mě zatím nikdo nedonutil přečíst si volná pokračování Pýchy a předsudku nebo Mrtvé a živé, nebo J. E.... na ty mi nikdo sahat nemůže a existenci volných pokračování těchto děl v podstatě ignoruju, i když jsou třeba od mých jinak oblíbených autorů. Když se ale nejedná o mé přímo srdeční dílo, tak jsem schopná si volná pokračování i přečíst... protože některé za to stojí. Navíc toto pokračování je až několik desítek let po prvním dílu, takže oblíbené postavy z jedničky tu stejně nemáme. A takhle to je asi nejlepší, když autor volných pokračování, začíná sice se stejným prostředím, světem, a podobným příběhem, ale s jinými postavami. Jo a pouštět si film je tak trochu zbytečné, jelikož je v podstatě naprosto totožný s knihou. Ale na rozdíl od knihy mu chybí dech a vypadá hrozně laicky a lacině. Vlastně nevím, kde se stala chyba, jelikož co se týče hereckého obsazení, tak by si fanoušci knihy nemohli přát více vzhledově podobné herce k těm postavám co byli v knize. A to samé platí pro exteriéry a interiéry většiny filmu. Jenomže v knize to vše působilo více přirozeněji, hlavně dialogy mezi postavami atd. Ve filmu to působí hrozně nahraně... ale herci to úplně není, jelikož u většiny z nich vím, že hrát umí.... je to záhada.“... celý text
— knihomolka27

Žena v černém - Anděl smrti

„parádně vykreslená temná atmosféra, ponurý konec“
— AmyLee992

Žena v černém - Anděl smrti

„Novodobá Žena v černém se vrací do Domu u Úhořího močálu. Píše se rok 1940 a skupina školáků prchá z bombardovaného Londýna na venkov, aby unikla válečným hrůzám. Díky své nevědomosti však skončí přímo ve spárech přízraku, jehož záliba v dětských obětech je větší než malá... Těžko soudit román, který na jednu stranu ctí kultovní předlohu a zároveň se vydává vlastní cestou. Martyn Waites hraje (a nutno říct, že povedeně) na strunu bafacího děsu ve stylu moderního filmového hororu. Extra krátké kapitoly pak ještě umocňují spád zápletky, která si při dvou stech stranách nemůže dovolit příliš komplikovanosti. Zjednodušení atmosféry s sebou ovšem přináší i jistou dávku klišé. Autor se pohybuje ve vyjetých kolejích, takže je dopředu zřejmé, kam bude zápletka v další kapitole směřovat. Navíc postavy jsou ořezány na dva archetypy – jedni, kteří věří a chtějí situaci řešit, a druzí, kteří nevěří a všechno komplikují. Na plátně by to všechno asi fungovalo slušně, v papíru to stěží uhraje průměr.“... celý text
— trudoš

Přejít na knížky autora

Martyn Waites - knihy

2014

Žena v černém - Anděl smrti

Žánry autora

Literatura světová Horory Romány

Štítky z knih

Waites je 3x v oblíbených.
Osobní web autora