Magdalena Grzebałkowska

polská, 1972

Nové komentáře u autorových knih

Vojenka: O dětech, které dospěly bez varování Vojenka: O dětech, které dospěly bez varování

„Každý muž, který zradil vlast, je nepřítelem národa a musí být potrestán smrtí nebo odsouzen k pobytu v lágru. Pokud ten muž žil se ženou, tak je i ona nepřítelem národa a musí být poslána do lágru. Tato žena se od té chvíle nazývá rodinným příslušníkem zrádce národa. Kdyby spolu měli děti, každé z nich se stane nepřítelem národa a musí být potrestáno a odsouzeno spolu s matkou a následně podrobeno resocializaci v dětském domově pro nepřátele národa. Může se stát, že nepřítel národa porodí nepřítele národa až v lágru. V tom případě musí být takové dítě matce odebráno a předáno do výše uvedeného dětského domova. Každý den nezletilého nepřítele národa musí začínat společným veselým zvoláním: ,Děkujeme, soudruhu Staline, za naše šťastné dětství!“ -- Jak se na autory polská literární reportáže sluší, opět naprosto výjimečně napsané, bez patosu, bez dramatičnosti. A přitom co může být dramatičtějšího než válka očima dětí, které dospěly bez varování. S těmi dětskými dušemi, žijícími ještě dnes v různých koutech světa, si autorka povídala, pozorovala, jak po tak dlouhé době funguje lidská paměť a že všechny válečné děti mají něco společného. Jakýsi stesk, mezeru v životě. Malý Artur Pawłowski nevěděl, jestli má sourozence a rodiče, Georgij Karietnikov nerozuměl ani slovu matka a malá Dina Michajlovna si myslela, že všechny děti na světě bydlí v sirotčincích a jejich mámy v lágrech, že život v Sovětském svazu je prostě normální. Nevynechala vlastní babičku Władziu, která prošla německým pracovním táborem, mluvila se synem samotného Hanse Franka – Niklasem (pozoruhodný člověk, doporučuju Vám podívat se na jeho úsilí), s dětmi z varšavského ghetta i s dětskými bojovníky Varšavského povstání, o kterých toho v Čechách víme pořád žalostně málo, a přitom jsou ty děti mimořádnými hrdiny evropských dějin. Ještě méně známé jsou příběhy internovaných amerických Japonců nebo malých Basků vyhnaných do SSSR. Pro nás vyšlo opět díky Absyntu, jen je velká škoda, že do českého vydání se z originálu nedostaly ty spousty fotek, na kterých jsou vidět všechny děti tehdy a teď, jako už velmi staří a usmívající se lidé. V roce 1946 taky polské ministerstvo školství požádalo děti z celé země, aby nakreslily, co si z války nejvíc zapamatovaly. Místo sluníček a princezen malovaly výbuchy, prchající lidi, letadla bombardující města a používaly hodně červené a černé pastelky. Tyhle dětské práce od sebe v polské edici oddělují jednotlivé příběhy a děti. -- „Světlo měsíce prosvítalo větvemi stromů a tvořilo divné vzory na špinavých zdech v ložnici sirotčince. Ostatní kluci už spali. Ale Olek nemohl usnout. Bál se, aby se ve spánku nepomočil jako posledně. Zase ho spolubydlící z pokoje zmlátí a vyhodí mu matraci oknem? Přemýšlel, co ho v budoucnu čeká. Byl si téměř jistý, že jeho rodiče jsou po smrti. Kdyby tomu tak nebylo, dávno už by ho odtud odvedli. Už uplynuly tři měsíce od konce války, ale oni nepřicházejí. (...) Strašně se mu po nich stýskalo. Najednou uslyšel, že jde někdo po chodbě. Kdo to mohl být? Už je dávno po desáté večer a nikdo v tu hodinu nesměl odejít z ložnice. Dveře se pootevřely, stála v nich ředitelka domova. V měsíčním světle vypadala jako anděl. Přistoupila k posteli, na které ležel Olek, a zašeptala: ,Mám zprávu od tvé mámy“... celý text
empivarci


Vojenka: O dětech, které dospěly bez varování Vojenka: O dětech, které dospěly bez varování

Vojenka predstavuje súbor dvanástich kratších reportáží zachytávajúci život detí počas druhej svetovej vojny z rôznych krajín sveta. Okrem krutej, všeobecne známej téme koncentračných táborov sa venuje aj oveľa menej známym udalostiam. Nájdete v nej reportáž o transporte španielskych detí do Sovietskeho zväzu, o životoch japonských prisťahovalcov v USA, o živote dieťaťa jedného z najvýznamnejších nacistov v Poľsku či príbeh ženy, ktorá kvôli vojne nevie odkiaľ pochádza ani ako sa skutočne volá. Chcel by som vás upozorniť, aby ste sa pri čítaní nenechali odradiť hneď prvou reportážou. Tá sa mi vôbec nepáčila a prišla mi divná. Myslím, že pri nej ešte sama autorka nevedela, ako chce zbierku koncipovať. Tiež si myslím, že by bolo dobré niektoré reportáže skrátiť. Inak sa jedná o naozaj silnú, emotívnu knihu ukazujúcu koľko zla je človek schopný napáchať. Vojenka je kniha, ktorá otvára oči, rozširuje vedomosti a ja ju všetkým odporúčam.... celý text
Ahmose


Vojenka: O dětech, které dospěly bez varování Vojenka: O dětech, které dospěly bez varování

Strašně skvělá práce - tohle slovní spojení tady "sedí doslovně"... Jak se z dítěte během chvilky stává malý dospělý? Kdy končí hra a začíná boj? Co jim válka "vzala" a "dala"? Autorka s velkou poctivostí a přesahem zpracovala neuvěřitelně těžké téma, ve kterém nevynechala vlastní babičku nebo syna Hanse Franka, děti Nikkei (japonská diaspora v USA) v internačních táborech, židovská ghetta, sirotčince a dětské domovy, lágry na dálném Sibiři, pracovní tábory v Německu, ale i osudy dětí v odboji při Varšavském povstání či při sovětském tažení na Berlín... Děkuji, že jejich (ne)dětství nezůstane zapomenuto...... celý text
intueri



Vojenka: O dětech, které dospěly bez varování Vojenka: O dětech, které dospěly bez varování

Souhlasím s komentáři pode mnou, člověk dává plný počet hvězd za tak šílené utrpení, ale nelze jinak. Opět skvělá Absyntovka.
bookwormie25


Vojenka: O dětech, které dospěly bez varování Vojenka: O dětech, které dospěly bez varování

Pokud je něco tak šílené a neuvěřitelné, je to jistě pravda, protože takové fikci by nikdo neuvěřil. Lidé čtěte! Záslužná práce nakladatelství Absynt, že přináší takovéto skvosty.... celý text
douchová