Jiří Adamovič

česká, 1965

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u autorových knih

Vlhošť - Hora v labyrintu skal Vlhošť - Hora v labyrintu skal

Na Vlhošť jsem poprvé narazil v Urbanově Hastrmanovi a jeho atmosféra mě uchvátila. Ostatně i Václav Cílek tento román v knize zmiňuje jako jeden z mála uměleckých počinů, který byl Vlhoštěm a jeho okolím inspirován a navíc odpovídá duchu místa. (Pořád mám trochu problémy s TÍM Vlhoštěm. Nevím proč, myslel jsem, že je TA.) Samotná kniha je složená vlastně ze dvou částí. V té první podává Jiří Adamovič geologický popis místa. Pro neodborníka je tato část hůř čitelná, ale i tak podává zajímavou historii horotvorných procesů, z kterých hora vzešla a které jí daly dnešní podobu. Ve druhé části se Václav Cílek s etnografem Kamilem Podroužkem věnují širšímu okolí hory s rozmachem, který je pro Václava Cílka typický. Od vykopávek památek na mezolitické obyvatele, přes historické proměny osídlení, až k současným problémům s vodou a proměnou vegetace. To vše s přesahy do řady vědních oborů, jejichž poznatky svými úvahami (a občasným humorem) propojuje. Celkově jde o nesmírně zajímavou knihu, která měla pro mě pouze dvě drobné chybičky. První je přílišná odbornost první části, ale to je dáno mým nedostatečným vzděláním v oboru. Druhá výtka pak směřuje k některým fotografiím z doprovodné dokumentace, kde jsem občas nevěděl, co mám vidět.... celý text
vlkcz


Kokořínsko - Jak mluví skály Kokořínsko - Jak mluví skály

Krásná kniha.
Hugomil


Kokořínsko - Jak mluví skály Kokořínsko - Jak mluví skály

Během dovolené na Kokořínsku skvěle posloužila a dala mi pocítit kouzlo, tajemství a génia loci téhle zvláštní krajiny.
witiko



Kokořínsko - Jak mluví skály Kokořínsko - Jak mluví skály

Wau. V některých roklích , jeskyních , na skalách jsem osobně byla, ale neznala informace . Tato publikace je prima, srozumitelně napsaná a doplněná hezkými fotkami... celý text
oolinkaa


Kokořínsko - Jak mluví skály Kokořínsko - Jak mluví skály

Kniha je psaná jako pocta panu Zimermanovi, znalci místních jeskyní. Četl jsem jí s pocitem, že rád poznávám další lidi, kteří šli po jeho stopách, jen na rozdíl ode mě vše pečlivě dokumentovali. Některá místa z knihy neznám, beru to jako typy na další výpravy, pár jeskyň v knize je naopak jen citovaných ze zdroje (tady následuje nevyřčené, ale přesto hlasité hurá! :D). Při čtení mě též napadalo, jak je jeskyňaření v pískovcích naprosto specifické, lidé z vápenců by nad ním mohli i ohrnovat nos, jde přeci jenom spíš o výklenky, pukliny či krátké dutiny, na rozdíl od komplexních jeskynních systémů krasu. Ale něco na nich musí být, jinak by znovu a znovu nelákaly určitých druh lidí, pro které je tenhle fenomén bez nadsázky láskou na celý život.... celý text
Ikkju