Jill Alexander Essbaum
americká, 1971
Nové komentáře u autorových knih
Hausfrau
„Kniha určitě není pro všechny, mně ale sedla a kupodivu na mne působila jako motivační kniha.
Velmi zajímavá sonda do duše ženy tápající v životě, o pocitu vykořenění, neukotvení, neútěšnosti, sklonům k depresi, vyhořelém vztahu. Ruku na srdce, kdo se někdy tak necítil a nenechal se jen nést okolnostmi? Rozhovory v rámci psychoanalýzy byly zajímavé. Trochu mi chyběl Brunův pohled na věc. Řekla bych pro "životem protřelejší / zkroušenější" čtenáře, kteří se nebojí čelit svým vlastním běsům, kteří při čtení chtě nechtě zkoušejí čtenářovu duši... Hrdinka je mnohým nesympatická, ale každý má své vlastní boje, takže nesoudím.
Jedna hvězda dolů za příšerné červené písmo, které tahá oči..why?“... celý text
— Kulturnice
Hausfrau
„Knihu jsem dočetla. Neseděla mi, nebavila mě a hlavní hrdinka mi byla svým pasivním přístupem k životu a milionem výmluv úplně odporná. Dvě hvězdičky dávám za snahu a konec.“... celý text
— tereza94
Hausfrau
„Německý výraz tohoto slova znamená v češtině hospodyně. Tak se přesně cítí Anna. Kromě výchovy tří dětí a náročných let po stěhování z Ameriky do Švýcarska má i po devíti letech problém komunikovat. Věci ohledně spoření má na starosti manžel, sama nevlastní ani kartu. Bruno své zrnr nedokáže dát najevo, co k ní cítí, Anna tráví mnoho času o samotě nebo na kurzu němčiny pro cizince, kde místo kultury a krás jazyka objevuje muže. Má jich několik, ale žije s jedním z nich. Archie však jejich vzájemné soužití vnímá jako vztah z románů pro dívky. Bylo jasné, že dlouho nevydrží. To ani život jednoho ze synů.
Příběh zachycuje rozhovory mezi Annou a její psycholožkou o jejich problémech a starostech spolu s otázkami z oboru psychologie.“... celý text
— simca9342
Hausfrau
„Hausfrau od Jill Alexander Essbaum. Kniha, která zaujme na první pohled - červenou barvou textu a epesní obálkou. Její obsah lze chápat jako hluboké autorčino nitro zmítané v depresích, obavách a životních úzkostech. Hlavní hrdinka Anna má všechno - hodného manžela, děti, domov, je zajištěná, ale přesto neví, co s životem, nudí se a hledá si nové a nové milence, což se jí jednoho dne stane osudným. Erotické pasáže, prolínající se děje, retrospektiva, to jsou hlavní znaky této knihy. Postava Anny je perfektně psychologicky zpracovaná, což se o ostatních postavách říct nedá. A je to trošku škoda. Kniha čtenářům nabízí jakýsi průzor do jedné ženské duše, která je zraněná, osamělá, nerozhodná a pasivní, ale volá po záchraně, kterou nikdo nevidí a neslyší. Nebo nechce slyšet? Stručně řečeno, kniha nepotěší ty, kteří bojují s úzkostmi. Je plná smutku a odevzdanosti, je hodně depresivní. Na druhou stranu nabízí otázku, zda se nejedná o fenomén např. zelených vdov, žen úspěšných mužů, vysoce postavených manažerů, které jsou finančně i materiálně zajištěné, zdánlivě jim nic nechybí, ale jsou citově/ emočně vyprahlé? Chybí jim láska, jejich srdce umírá a volá o pomoc, jejich okolí ale nevidí a neslyší, protože co by mohlo tak šťastým a spokojeným ženám přece chybět? Mínus dávám jen jedné věci - šílené pasivitě Anny, která se mi zdá neskutečná, přehnaná a opravdu NEmožná, neboť která žena a matka dětí se nechá dobrovolně vyhodit z domu od manžela, který (možná) ví o její nevěře? Která matka se nebude o své děti prát, která žena se nepokusí ani trochu obhájit? Jaká žena mlčky odejde jen s jedním zabaleným kufrem z domu, kde žijou její děti a pak odevzdaně skočí pod vlak? Závěr knihy mě nepřesvědčil, ale jinak to byl solidní pokus o mix červené knihovny a psychologické novely, který by se býval byl vydařil víc, kdyby autorka některé věci víc domyslela. Dávám 5/10 a přemýšlím nad tím, proč má kniha odznak bestselleru.“... celý text
— Knihomolka134
Hausfrau
„Musím se přiznat, že jsem chtěla odložit, ale nakonec jsem vydržela, protože moc dobře vím, jak se člověk cítí s partnerem cizincem v cizí zemi. Hlavní hrdinka mě šíleně stvala a skoro celá kniha je jen o tom, jak utíká z manželství do náruče jiných mužů. Vlastně docela nuda.“... celý text
— mauglie
