Jarmila Psotníčková

česká, 1910

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nové komentáře u autorových knih

Jan Evangelista Purkyně Jan Evangelista Purkyně

„Kniha je spíš souhrnný pamětní spis než kritická vědecká monografie (ačkoli se autorka, působící na PřF, při psaní dost pravděpodobně opírala i o vlastní výzkum). A pamětní spisy, jak jinak, s sebou nesou výhody i nevýhody. Jako výhodu vnímám úspornost. Životopis neopomíjí nic důležitého ani zajímavého, a přesto nezabíhá do (pro mě) úmorných detailů. Z každého odstavce mám poznámku. Přitom se text četl velmi dobře a bavil mě. Dílem připisuji stravitelnost autorčině stylistickému umu a dílem tomu, že Purkyně byl zkrátka zajímavá osobnost, která se v průběhu života stala snad úplně vším: mnichem, lékařem, biologem, vynálezcem, pedagogem, vychovatelem, otcem, reformátorem školství, publicistou, básníkem, překladatelem, filologem, organizátorem společenského a kulturního života, buditelem, feministou, politikem, ... Negativem je pro mě apologetičnost a zaujatost. V předmluvě se píše, že spis má naučit lid, aby si Purkyněho zamiloval, což samozřejmě vylučuje veškerou problematizaci. A že by tu některé morálně palčivé věci byly. Ačkoli se Purkyně chytil snad každého zahraničního trendu počínaje vynálezy a konče idejemi, úplně ignoroval antivivisekcionismus a vesele dál pitval psy zaživa a bez uspávacích prostředků. (Zemřel 1869, přičemž hnutí proti vivisekci nabralo plné obrátky až v 70. a 80. letech, takže to za jeho života ještě nebyl „mainstream“. Přesto existovalo a pořád sílilo.) Nelíbilo se mi autorčino binární vidění „Slované super, Němci fuj“, nejen ahistorické, ale taky nespravedlivé. Beru však v potaz, že kniha vyšla roku 1955. (Mimochodem, plus má za to, že ač jediným oficiálním paradigmatem její doby byl marxismus, píše o šlechtě bez třídní nenávisti.) Kapitolou pro sebe by byla gigantická obrazová příloha. To ona může za to, že je kniha poněkud větší a docela těžká. Zahrnuje totiž úplně všechno, kolem čeho kdy Purkyně zdálky prošel (ne, vážně! :D). Ukazuje, kde bydlel a pracoval, co za přístroje používal, jak vypadaly tiskoviny, v kterých publikoval, a jak lidé, s kterými se stýkal. Představa, kterou jsem si o jeho životě udělala, je díky ní mnohem barvitější a živější. — Celkově díky za příležitost seznámit se s osobností, která byla neuvěřitelně mnohostranná, zjevně geniální, aktivní, statečná, obětavá a strašlivě krutá k laboratorním psům (ale asi si to neuvědomovala). PS. Věděli jste, že...? :) - Purkyně sám ilustroval disertace svých studentů - téměř v 80 letech se naučil maďarsky a přeložil hru pro Prozatímní divadlo - to on překřtil Karla Presla na Bořivoje, protože svojí skepsí „bořil“ sny českých buditelů - v Lešně objevil rukopis Komenského „Didaktiky“ - byl jediným mužem oprávněným zasedat v Americkém klubu dam - svými přírodovědnými přednáškami pro Uměleckou besedu inspiroval Nerudovy „Písně kosmické“ a Hálkovu sbírku „V přírodě““... celý text
— JulianaH.

Přejít na knížky autora