Jan Štainbruch

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká

Populární knihy

Hrdinové, milenci & anarchisti
Hrdinové, milenci & anarchisti
Bratrstvo stříbrných mečů
Bratrstvo stříbrných mečů
Lví žena
Lví žena
Čest a sláva námořníků
Čest a sláva námořníků

Nové komentáře u autorových knih

Bratrstvo stříbrných mečů Bratrstvo stříbrných mečů

„zavádějí se tu podivné praktiky: napsala jsem, že jsem na tom s názorem na knihu stejně jako Lacheta.... čímž jsem měla na mysli své původní velké očekávání (na základě anotace u prodejce) a následné silné zklamaní z četby knihy; stejně jako on jsem si koupila oba díly a po přečtení prvního po druhém určitě nesáhnu; z neznámého důvodu bylo moje hodnoceni z komentářů smazáno a přesunuto do diskuze..... (i když tuším, odkud vítr vane...) takže opakuji: jsem na tom úplně stejně jako Lacheta ;-)“... celý text
— babicka_amalka

Bratrstvo stříbrných mečů Bratrstvo stříbrných mečů

„Začátek knihy mě nadchnul. Pak horší a horší. Přestože jsem koupil oba díly, druhý již číst nebudu.“
— Lacheta

Bratrstvo stříbrných mečů Bratrstvo stříbrných mečů

„Protože mám rád rytíře, přečetl jsem si tuto útlou knížku. Potěšili mě dobové výrazy i historické pozadí příběhu. Také myslím realistické středověké bitvy a výzbroj bojovníků. Nesedlo mi však střídání Falkových dobrodružství s politicko vojenskými popisy. Příběh hlavního hrdiny se sice vyvíjí, ale ani zdaleka se neuzavírá. Takže v případě zájmu musí čtenář hledat pokračování (dohledal jsem jen v podobě e-knihy). To sice není neobvyklé, ale prostě se mi zdálo příběhu málo. To ve velké politice k jistému ukončení dojde, nebudu však vyzrazovat. Při čtení vysvětlivek k textu mě zarazil fakt, že bojový oř rytíře je údajně "valach vysoký v kohoutku deset sáhů"!!! Což je v přepočtu úctyhodných 18 metrů. Takže pěkně velká potvora, která by jistě zvládla sám i bez jezdce zmasakrovat sama značnou část nepřátelského vojska ;)“... celý text
— Panpalapax

Bratrstvo stříbrných mečů Bratrstvo stříbrných mečů

„Achillovou patou Bratrstva stříbrných mečů je neochota Jana Štainbrucha zůstat věrný jednomu žánru. Přeskakuje hned mezi třemi, aniž by alespoň u jednoho odvedl plnohodnotnou práci. Otevře příběh jako detektivku, zvolna přejde do historického románu, a ten pak nenápadně okořeňuje fantastikou. V dobrém se tak sice snaží zaujmout tři zcela nesourodé čtenářské obce, ale v důsledku se nezavděčí ani jedné. Trochu nečekaně mi styl vyprávění v mnohém připomněl Petra ze Sioraku Roberta Merleho, za což si určitě vysloužím od fanjšmekrů několik kopanců do sanice. Jistě, je to o dost obhroublejší a zdaleka ne tak historicky věrné, ale jinak je podoba zjevná. Dost tomu napomáhá i povedená archaická stavba vět, přerušovaná jen ve chvíli, kdy přijde ke slovu nezáživný popis vojsk. Naneštěstí autor nějak opomněl nosnou zápletku. Román sice nějak začne, ale rychle sklouzne do balastu dobrodružných příhod hlavního hrdiny, bez toho, že by mířil někam konkrétně. Což bohužel ještě podtrhne náhlý závěr.“... celý text
— trudoš

Přejít na knížky autora