Iva Hercíková

česká, 1935 - 2007

Populární knihy

/ všech 33 knih

Nové komentáře u knih Iva Hercíková

Nataša Nataša

Přečteno znovu po mnoha a mnoha letech. V komentáři se pokusím porovnat své pocity z knihy tehdy a dnes. První část Pět holek na krku jsem četla, když mi bylo asi 12. Vzala jsem si knížku na školu v přírodě a celou jsem ji přečetla hned první ráno, protože jsem se vzbudila už v půl šesté. A poctivě musím říct, že v tom věku jsem ji vůbec nepochopila. Jednotlivé scény mi přišly vtipné, třeba setkání s Princem a "divadelní" výstup, debata s Libuší u bonboniéry, ale proč holky nemají Natašu rády a co Nataše provedly, to mi došlo až při dalším čtení o pár let později. Co holka v 90. letech ví o "nové buržoazii"? Nejhezčí byly (a jsou stále) ilustrace Adolfa Borna. Trest jsem četla až jako dospělá, a protože jsem tehdy znala třetí díl, přišel mi tak nějak zbytečný. Dopisy, které si vyměňují Nataša s Petrem, mi připadaly hrozně vyspělé až filozofické na to, že je psali teenageři. Osobně jsem Petra prokoukla dříve než ona - ale mně už dávno nebylo -náct. A Nataša u mě klesla poté, co podrazila recitátory. Druhá láska je jednoznačně nejlepší část. Četla jsem ji v přiměřeném věku 14 nebo 15 let a věci, které Nataša řešila, mi přišly blízké. Navíc se jaksi polidštily i její přítelkyně, najednou jsem si uměla představit, že by to byly i moje kamarádky. A rozhodně bych brala kluka, jako byl Pavel - tak citlivý a vnímavý. Navíc v knize hraje roli i píseň Paula Simona a Arta Garfunkela The sounds of silence, možná nejkrásnější písnička na světě. Teď jsem tedy poprvé přečetla ucelené vydání 3v1. Krom toho, že jsem díky tomu pochopila souvislosti a knihy dostaly jakýsi vyšší smysl, jsem objevila i zajímavou věc - že totiž Druhá láska má přepracovaný konec. V mém vydání z roku 1973 (bez Bornových ilustrací) vyprávění končí polibkem ("To je krása, pomyslela si Nataša a pak už nic."), v souhrnném vydání z roku 1981 se k němu teprve schyluje. Jednotlivé díly hodnotím takto: Pět holek na krku ***, Trest ***, Druhá láska *****.... celý text
Aknel26


Chyťte se nebe... Chyťte se nebe...

Pro neznalé: "Chyťte se nebe!" znamená totéž, co "Ruce vzhůru!" Parodická kniha o Divokém Západu. Z názvů povídek si pamatuji akorát "Táčky u přednosty Barryho Moora". Průpovídku o Utahanci z Utahu umím dodnes. Ale kniha obsahuje řadu dalších povídek, průpovídek, sloganů a kreslených vtipů. Tak jeden z nich (seriál obrázků) vylovím z paměti: Odporný pistolník, opřen o barový pult, pozoruje skupinku tří opodál stojících kovbojů a mezi zuby nasupeně cedí k barmanovi: "Vidíš támhle toho skunka, barmane"? Barman neví, kterého kovboje má odporný pistolník na mysli. Pistolník postupně upřesňuje: Toho s kloboukem, toho s šátkem kolem krku, toho s kolty u pasu... Barman, čím dál nervóznější, však stále nechápe o koho jde, když všichni tři kovbojové mají klobouk, šátek kolem krku i kolty u pasu. Nasupenost pistolníka roste až nakonec, rozzuřený barmanovou "nechápavostí", vytasí kolty a dva z kovbojů se "těžší o několik uncí olova podřídí gravitaci zemské" (v uvozovkách přesná citace). Třetí kovboj se vyplašeně rozhlíží kolem. Pistolník, oba kolty (ze kterých se ještě trochu kouří) zpátky v pouzdrech, spokojeně potáhne z cigára a obrátí se zpět k barmanovi: "Tak už víš, kterého prašivého skunka mám na mysli?". "Ano Yes Oui Ja", koktá vyděšený barman. "Tak mu vyřiď, že mě pěkně štve. A jestli nepřestane, nejspíš ho brzy oddělám", vece pistolník a lokne si whisky. Knihu jsem dostal k vánocům v příhodném věku třinácti, čtrnácti let. Moc se mi líbila, i když jsem tenkrát o nějakém panu Škvoreckém neměl ani ponětí. Tak poklona, pane Škvorecký, dnes byste se dožil sta let.... celý text
K739


Hester aneb O čem ženy sní Hester aneb O čem ženy sní

Příběh vášně k mladému milenci viděný ryze ženskýma očima přepepřený erotikou vyniká čtivostí, hlavní hrdinka Ester je zabezpečená Američanka, která nemusí řešit finance, takže na konci vlastně nic neřeší a ani řešit nechce.... celý text
KnihovniceVěra



Chyťte se nebe... Chyťte se nebe...

Tak na tuto knihu jsem úplně zapomněla, až jsem si náhodou přečetla koment horejse a bylo to zpět! Utahance z Utahu si totiž pamatuji pořád nazpaměť i když kniha se mi už dávno někam ztratila. Akorát jsem si myslela, že se to jmenovalo - Chyťte se nebe, cizinče. Tu knihu bych zase chtěla mít.... celý text
Alix


Nataša Nataša

Tahle knížka neodmyslitelně patří k mým pubertálním letním prázdninám a k chichotání se s kámoškami, které ji taky četly.
Zemlja