Ilja Leonard Pfeijffer

Nové komentáře u autorových knih

Grandhotel Evropa

„Nedočetla jsem. Filosofující pasáže ubíjející, až narcisistní hlavní postava spisovatele.“
— elexmil

Grandhotel Evropa

„kniha měla poměrně výraznou propagaci, a přesto má zde tak málo komentářů a hodnocení? snad právě pro tu formální, žánrovou i myšlenkovou neuspořádanost až zmatenost, pro přetíženost a roztříštěnost provedení na jednu stranu mne velmi nadchla úvahová část, v níž autor argumentuje svůj originální pohled na problematiku evropského turismu s jeho dopady na ekonomiku, politiku, ekologii, infrastrukturu, gastronomii ... místní societu, každodennost běžného obyvatele-domorodce atd., zacyklení tohoto systému migrování mas po planetě za účelem povyražení vede k ničení přírody i památek, vyprázdnění smyslu, komerci a zkýčovatění kulturního dědictví, následky jsou vskutku alarmující ze strany literární jsem však na rozpacích, jde o parodii na Dana Browna (detektivní linka) či selfmanagement Coelha (cesta jako metafora duševního růstu), intimní zpověď (milostná linka sebestředného stárnoucího muže) nebo o alegorický obraz zániku Evropy (hotel, v němž se setkávají modelové tezovité postavy), příběh je ve své přeplněnosti zmatečný, myšlenkově roztříštěný, nevěrohodný a v důsledku toho pak plný klišé a "správných" postojů (např. jednoznačně pozitivní obraz emigrantů: viz emotivní životní příběh hotelového sluhy) kdyby Pfeijffer napsal esej o dějinách a současných hrozbách turismu, potažmo o pochybném směřování západní/evropské civilizace, byl bych nadšen, neměl své varování však balit do moralizujících a narcistických pozlátek, těžko se pak prokopává k podstatě“... celý text
— los

Grandhotel Evropa

„Tlustý román Grandhotel Evropa (2018) o 640 stranách, jehož autorem je nizozemský spisovatel Ilja Leonard Pfeijffer (*1968), mě lákal obálkou, názvem i tématy: spisovatel Ilja se po rozchodu s přítelkyní usadí ve starém hotelu Evropa, aby se vyrovnal se zkrachovalým vztahem, něco napsal a vzpomínal na minulost, do čehož se mu připletou nejen hoteloví hosté, majordomus, poslíček Abdul, nový čínský majitel hotelu nebo tajemná bývalá majitelka žijící v pokoji č. 1, který nelze najít, ale také četné zajímavé úvahy o minulosti a budoucnosti Evropy (kontinentu, který je tak nabitý minulostí, že už v něm nezbývá místo pro budoucnost), o umění a fenoménu masového turismu či imigrantů z třetího světa. Důležitou roli hraje nejen Iljův rozpadlý vztah k italské kunsthistoričce Clio a jejich život v Janově a pak v Benátkách, ale také pátrání po zmizelém posledním obraze malíře Caravaggia nebo skupina filmařů, která chce natočit jakýsi dokument ve spolupráci s Iljou. Jenže udržet čtenářovu pozornost a zájem na více než šesti stech stranách se nepodaří každému, alespoň u mne se to autorovi nepodařilo. Zhruba poslední třetina už pro mě byla spíše nudou a utrpením a nezachránil to ani konec, u něhož jsem měl pocit, že prostě nic lepšího autora nenapadlo a že bych si u tak dlouhého románu zasloužil něco lepšího. Škoda, zpočátku mě román bavil, i když postavy Ilji a Clio mě děsně štvaly, stejně jako celá linie se skupinou filmařů; ani téma Caravaggio mě nakonec neuspokojilo. Leckteré autorovy úvahy však stojí za pozornost, jen se pak už spíš opakovaly...“... celý text
— milan.valden

Grandhotel Evropa

„Četba této knihy mi v mnoha věcech rozšířila obzory. Je trochu jako diskuze s kamarádem o všech možných tématech. Zde nemá člověk možnost odpovědět, jen poslouchá a přemýšlí. Shodne se - neshodne se. Vypravěč nahlíží na kult turismu, Evropy, lásku, své okolí i sebe samého, poměrně netradičním způsobem. Hlavní postava není prvoplánově sympatická, jako člověk je nahlížen realisticky s klady i zápory. Velkým plusem je pro mě Pfeijfferova schopnost vyprávět, román se čte velmi snadno, ačkoliv je někdy ve svém zaměření velmi detailní. Myslím, že autor se v tomto případě v některých případech až příliš soustředil na dokonalost. Vypráví o umění a sám se svou knihou snaží namalovat obraz. Tu se podívá spíše do dáli, jindy se dívá na události kolem sebe pod lupou. Grandhotel Evropa doporučuji všem, které nekriticky zajímá cestování a historie Evropy a nebojí se vnitřních diskuzích s autorem a sebou samým. Je to kniha, která nadnáší témata, jež se mohou hodit do diskuze s přáteli. Vždy když nějaké dílo nahlíží na svět netypickým způsobem, je pro mě jako čtenáře přínosem. Kdo to má podobně, nechť neváhá.“... celý text
— antonin0999

Grandhotel Evropa

„Jednou za čas, když zrovna nemám co číst, sáhnu u nás knihovně po nějaké nablýskané tlusté novince s nápisem bestseller. Bylo tomu tak i s Grandhotelem. Nebudu hodnotit, román jsem nedočetl, respektive jsem to vzal dost na přeskáčku. Je to takový ten současný evropský nenáročný román, který se tváří duchaplně, ale je to vlastně plné klišé a ty jalové rozhovory a postavy z papundeklu... Nevím, na mě to působilo jak série středoškolských přednášek o literatuře nebo spíš o možnostech literatury a to, jakou moc mají příběhy. Ale je to takové nijaké. V tomhle duchu a mnohem lépe jsou napsané už Příběhy tisíce a jedné noci. Za mě tedy spíše zklamání. Jinak výborně to popsali LadyAnn a peta SK. Na závěr doporučení pro ty, kdo si chtějí přečíst skutečně mistrovský nizozemský román: W.F. Hermans - Už nikdy spátenk a Temná komora Damoklova (ta je taky do velké míry o rozporu mezi skutečností a fikcí).“... celý text
— puml

Přejít na knížky autora