Hana Roguljič

česká, 1979

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Sami máme málo, dáváme vám přece
Sami máme málo, dáváme vám přece
Norské děti
Norské děti
Jono a Kíš
Jono a Kíš

Nové komentáře u autorových knih

Norské děti Norské děti

„Pro mě neuvěřitelný příběh inspirovaný podle skutečné události.“
— werick

Norské děti Norské děti

„Poslechnuto jako audiokniha - výkon paní Medvecké byl famózní. Tento příběh vyvolává silné emoce a musela jsem jej delší dobu vstřebávat. Je až neuvěřitelné, jak je norský sociální systém propojený a jakou má Barnevern moc. Celý příběh je inspirovaný skutečnou událostí a je naprosto šílený a nepředstavitelný. Nutí k zamyšlení a nabízí mnoho dalších otázek ať už o rodičovských právech, výchově, rodičovské lásce, o samotných dětech, systému, tak především po hledání pravdy. Kniha vás naprosto pohltí. Zaslouží si plný počet hvězd a doporučení.“... celý text
— Lizard

Norské děti Norské děti

„Mile mě překvapila forma - čekala jsem, že kniha bude spíš dokumentárního rázu, ale nakonec šlo o klasické vyprávění se vším všudy. Případ je šílený, ale na druhou stranu je vždy jednoduché napsat knihu z jedné strany pohledu. Tu druhou neznáme. Kniha v podstatě jen říká, že Norsko je špatné, systém neudělal chybu, ale kde je skutečná pravda? Opravdu na straně Norska nebo Češky? Ten druhý pohled mi tam chyběl. Takže tak...“... celý text
— Potolu

Norské děti Norské děti

„Každá instituce má své chyby, jelikož za vším stojí lidé, kteří mohou informace formulovat i nepravdivě. Bohužel mne kniha nepřesvědčila, že matka a otec byli nevinní. Kniha měla velké množství hluchých míst a dost nepravděpodobně popsaných. Přečtení pár dalších článků na internetu mne ujistilo, že kniha byla skutečně inspirována okrajově a pravda je naprosto jinde. Mám taktéž názor, že děti rodičům nepatří. Matce, které odeberou dítě by měla mít mnohem přísnější pravidla pro zbavení práv úplně. Chudáci děti, které jsou mnoho let v děcáku jen proto, že jim matka pošle pohled a dá jim dárek k narozeninám a nemají nárok na adopci. Rozhodně fandím názoru chovat se k dětem, jako k lidem a větší kompetence úřadům. Myslím, že je trefná myšlenka - jak řešíte konflikty v práci? Dáte kolegovi také facku, když nesplní úkol, udělá chybu?“... celý text
— papaja

Norské děti Norské děti

„Příběhy o týraných dětech, zlovůli úřadů, nezodpovědných rodičích... člověk nerad čte. Navíc, když má v docela živé paměti kauzu Michalákových dětí. Problém institucionální péče o děti je téměř vždy bolestivý. Ať se již dostane dětem potřebným, nebo právě naopak, anebo se dostane dětem, které se tomuto martýriu mohly, i se svými rodiči, vyhnout. Institucionální péče o děti je standardní součástí systému sociální podpory každého rozvinutého státu. Norsko, podobně jako ostatní severské země, je na práva dětí vysoce zaměřené. Jenže právě norský Barnevern už nejednou "nezpůsobilým" rodičům odebraným dětem poskytl medvědí službu. A pro dobro věci – na ochranu dítěte – je dokonce ochoten lhát a podvádět. V konečném důsledku tak děti, které by bývaly mohly žit i se svou biologickou rodinou s pomocí psychologických poraden etc., sice vyrostou v plnohodnotné jedince a v nekonfliktním, rádoby harmonickém rodinném prostředí, řada případů však dokazuje, že ne každé takové dítě se se svým osudem dokáže v dospělosti srovnat. Nehledě na mnohdy zcela zničené životy rodičů, kterým byly děti odebrány bez dostatečných důvodu, jak dokazují i některé Barnevernem prohrané soudní případy. Norsko se stalo společností, kde rodina je po státu až na druhém místě. Dítě matce/rodičům přece nepatří, v zájmu jejich zdravé výchovy to musí pochopit a dobrovolně jej předat úřadům, pokud tyto získají pochybnosti o rodičovských kvalitách, a které už zdravou výchovu zařídí, říká severská logika. Z mého pohledu však jde o chybný koncept, protože i když stojím na straně práv dítěte a mám taky zájem, aby z něj vyrostl zdravý dospělý jedinec, nemohu se smířit s tím, že jeho rodiče, pokud jim bylo dítě odebráno neoprávněně, tímto může dohnat k životní krizi, která může vyústit v sebezničující proces. Jenže Barnevern je přesvědčen, že je lépe se zmýlit než nezasáhnout, říká Roguljič v jednom rozhovoru. Presumpce neviny tady zcela padá, protože i když se Barnevern zmýlí (a že se i mýlí), pak proces, který tento institut účelově protahuje, dosahuje takové délky, že se stejně dojde k závěru, že pro dítě není dobré opět si zvykat na původní rodinné prostředí, když už se sžilo s rodinou pěstounskou. Kruh se uzavřel. Poměrně dlouho jsem se snažila vcítit do postavy matky v knize popisovaného případu sester Sýkorových. Pro mě ne nevěrohodná, ale především silně nesympatická postava. Ta z matek, u které si nejste jisti, zdali je Barnevern v právu či naopak koná na základě neúplných a zavádějících informací, a tedy z pozice síly vládní instituce. Příběh se nakonec překvapivě změní v nebývale napínavé drama, které mě nechtělo pustit. Po literární stránce zdařilý románový debut.“... celý text
— Rihatama

Přejít na knížky autora